Ve Velké pardubické dojel žokej Pavel Kašný s Ribelinem druhý, kvůli dopingovému případu vítězného Nikase v sedle s Markem Stromským ale možná poskočí na první místo. Sám z toho ale velké potěšení nemá. Zvlášť když Stromský je jeho vzdáleným bratrancem.
I když Jockey Club zatím nic oficiálně neoznámil, máte informace o Nikasově dopingu?
„Samozřejmě, že o tom vím, kdo by to nevěděl? Skončil jsem druhý. Co mám na to říkat… Holt se posunu na první místo. Všichni se posuneme o příčku výš. Samozřejmě se musí počkat na výsledek druhého testu. Ale je na 99,99 procent jisté, že pokud se něco našlo ve vzorku A, najde se to taky ve vzorku B. Je to otázka času.“
Nejste trochu rozpolcený?
„No, to jsem a hodně. Pochopitelně, dobře, fajn... Pokud to tak bude, je pravda, že pokud se za deset let se někdo podívá, kdo vyhrál v roce 2015 Velkou, bude tam napsané Ribelino, žokej Kašný. Ale pocity, kvůli kterým to člověk dělá, euforie, když projede kolem cílového mezníku, se nahradit nedají. Je to vítězství od zeleného stolu. Jistě, že to těší, ale ne z hlediska žokeje. Tomu jde nejvíc o ty bezprostřední pocity, ne o finanční prémii.“
Co říkáte na situaci Marka Stromského, který už má za sebou několik smolných případů?
„To je pro mě prostě katastrofa. Jednak jsme rodinní příslušníci, i když trošku vzdálenější. Naše babičky jsou sestry, takže jsme bratranci z druhého kolene. On tenkrát vyhrál s Amant Grisem a pak ho diskvalifikovali. Pak byl druhý, když ho tísnil Váňa. Když se člověk podívá zpět na přenos, kde říká, že se konečně dočkal satisfakce… A měsíc potom… To musí být pro něho katastrofa. Po tomhle já půjdu zahodit boty do kamen a půjdu dělat číšníka nebo jezdit náklaďákem…“
Mluvili jste spolu?
„Radši jsem mu ani nevolal, nemluvil jsem s ním. Pak za ním možná zajedu, ale úplně si dokážu představit, co by mi řekl. Jeho pocity musí být hrozné, sám bych to nechtěl zažít. Já mám pocity smíšené. Jedna strana se směje, druhá trochu pláče. Nemám z toho radost, ta radost není ta pravá.“
Související články
