Jaká je atmosféra olympijských závodů už ví. Kajakář Vavřinec Hradilek dokonce ví, jaký je výhled z olympijských stupňů vítězů. V Londýně před čtyřmi roky vybojoval stříbrnou medaili. V sobotu v pražské Troji při nominačních závodech, ve kterých se soupeří o jediné místo do Ria, z mokrých vltavských kamenů ještě vykřesal naději na třetí možnou účast na Hrách pod pěti kruhy.
Ale i kdyby se mu nepodařilo do města karnevalu dostat, těžkou hlavu si z toho dělat nebude. „Jestli Rio nevyjde, tak ježišmarja, já mám jednu medaili, byl jsem na dvou olympiádách a tihle kluci si to taky zaslouží…“
Jak jste spokojený s třetím nominačním závodem?
Jsem rád, protože od začátku nominačních bojů jsem cítil, že loď jede. Konečně jsem tam, na co mám. Cítil jsem neskutečnou podporu, ať už v týdnu před závodem, tak v závodu, kdy kotel tady byl srovnatelný s těma světovýma závodama… Snad přijdou i v neděli, protože to očividně potřebuju.
Takže vás lidé podporují?
Podpora je neuvěřitelná. Říkal jsem si, že ty lidi kolem to prožívají víc než já. To je nádherný a strašně moc jim za to děkuju.
Pomohla vám i domácí trať?
Nechtěl jsem kritizovat tratě ve Veltrusech, protože by to vypadalo, že se vymlouvám, ale byly tam opravdu lehký. Udělal jsem sice chyby na těžších kombinacích, ale obecně radši jezdím na těžších tratích. A projevilo se to i v tom, že ty rozdíly jsou větší.
Jak si závody jinak užíváte?
Hrozně jsem fandil Vítkovi ve finálové jízdě, protože je to můj parťák a myslím si, že si nominaci, ať už do Ria nebo do týmu zaslouží.
Jak jste prožil týden mezi závody?
Moc jsem netrénoval, potřeboval jsem si odpočinout, mít hlavně klid. Hlavní bylo připravit se psychicky.
Riskoval jste v sobotním závodu na maximum jako třeba Jiří Prskavec?
Když jsem viděl zespodu jízdu Jíři, tak maximum risku v jeho podání je někde jinde. U sebe si nemyslím, že bych nějak riskoval. Jel jsem to, co umím a na co mám, a to už není úplný risk.
Jak moc věříte ve svou účast na OH?
Už moc ne, ale vím, že tam šance je a nenechám si ji planýma myšlenkama o tom, že už to asi nedám, vyfouknout. Pořád bojuju, nechci být posera a stahovat kalhoty. Myšlenky jsou, nebo možná ani nejsou… Já nevím, nepočítal jsem to, vím jen, že zítra musím předvést maximální výkon. Jsem rád, že mě to po těch dvaceti letech pořád ještě baví a jestli nevyjde Rio, tak ježišmarja, já mám jednu medaili, byl jsem na dvou olympiádách a tihle kluci si to taky zaslouží. Chci si teď užít nominační závody a chci se dostat na Evropu.
