PŘÍMO Z IZRAELE | Místo dvou medailí má znakařka Simona Baumrtová z ME v krátkém bazénu dvě pátá místa, první získala včera na stovce, druhé v pátek na dvoustovce. A zmar výletů na stupně vítězů si bere svou daň, zklamání se proměnilo v slzy i menší ochotu bavit se v izraelské Netanji s ekipou českých novinářů.
Po první padesátce byla druhá, v polovině trati na třetím místě, nakonec ale doplavala Simona Baumrtová na dvoustovce pátá. „Já jsem spokojená, protože ta dvoustovka byla hodně nabitá. Vytuhla jsem na poslední padesátku, ale já jsem spokojená,“ hlásila Baumrtová.
Nicméně dvakrát jste slibně rozjetý závod ztratila v závěru, čím to?
„Včera to bylo nervozitou. A dneska? Ta stovka něco zanechá, myšlenky, proč to nevyšlo. Já jsem spokojená s dvoustovkou, je to sice vteřku za osobákem, ale je letošní nejlepší, takže jsem spokojená.“
Po ranní rozplavbě jste nechtěla mluvit s novináři, co vás k tomu vedlo?
„No, protože vás nemám ráda, no…“
Co jsme vám provedli?
„Co vám mám říct po rozplavbách. Postoupila jsem do finále, super… Pro mě je důležité finále. Čas vteřku za osobákem, takže super. A že jsem s vámi nechtěla mluvit? To nebudu chtít ani zítra. Až po finále, když se tam dostanu.“
Zatím máte ze dvou finále dvě pátá místa, jak jste se vyrovnávala se zklamáním po čtvrtečním závodě na stovce?
„Obrečela jsem to, samozřejmě. Řešila jsem to s tátou a přítelem, máma mi psala, brácha taky, bylo to hezký, spíš jsem chtěla někoho poslouchat, než o tom mluvit. Při každé zmínce o tom jsem se rozbrečela, takže se mnou ta konverzace neměla moc smysl. Spíš jsem čekala, kdo mi něco řekne. Samozřejmě je to škoda, tam jsem na medaili měla úplně s klidem. Je to jen kov, ale je strašný rozdíl, když budu třetí nebo čtvrtá, všichni to berou jako diametrální rozdíl, přitom tam můžou hrát roli setinky. Teď mi na medaili chyběla půl vteřky a co to je půl vteřky na dvou minutách a pěti sekundách. To je takhle (Baumrtová luská prsty).“
Stává se vám často, že po závodech skončíte v slzách?
„No, spíš na velkých akcích. V Kazani (na letošním MS – pozn. red.) si to nepamatuju, v Berlíně (na loňském ME) jsem to obrečela a v Dauhá (vloni na MS v krátkém bazénu) si to taky nepamatuju. Mrzí to, trénujete na to furt, to je jako kdybyste v práci po půlročním snažení dostal padáka.“
Nebyla by cesta ven si plavání spíš užívat?
„Hodně mi pomohla zpráva na facebooku, jedná paní mi psala, že důležitá je cesta a ne cíl. A to si myslím, že mi pomohlo, jinak by to dneska dopadlo ještě hůř...“
Co úsměv, víc se uvolnit?
„Je to těžký, baví mě to, proto to dělám, ale najednou je to velká akce, na kterou moc chcete předvést, co máte natrénováno. Moc chcete ukázat, na co máte, v jedné minutě. Musíte to ukázat čtvrtého prosince v 18.20 a to je něco tak těžkýho. To je hrozný…“
Ještě máte jednu šanci, v sobotu na padesátce obhajujete evropský titul…
„Jo, ale to bylo před dvěma roky. Teď je rok 2015, nikoho moc nezajímá, že jsem před dvěma lety získala zlato. Teď je jiný rok, jiný závod a tam se ukáže.“
Pomůže vám, že při nejkratším sprintu nebudete mít moc času řešit nepříjemné niterné pocity?
„Budu nervozní, to k závodění patří. Já se musím naučit zvládat tu nervozitu trošku líp. Včera to byla velká chyba. Že se mi v uvozovkách nepodařilo finále stovky, to se bohužel stane. Je to pořád jenom blbá, krátká Evropa. Budou důležitější závody. A i kdyby se to nepovedlo, tak mám třináct velkých medailí a to nemá žádný český plavec v historii. Já myslím, že můžu být na co pyšná a doufám, že se ta sbírka nějakým způsobem rozroste.“
