NEJ vychytávky pro Soukalovou a spol.: Čipy, tablety a kecafony

Češi využívají novinku s mobilem kvůli analýze střelby • Foto Petr Slavík/Český biatlon

Made by Český národní tým. „Na střelnici jsme s tím zatím jediní, ale ostatní to už okukují,“ chlubí se šéftrenér Ondřej Rybář vychytávkou, v níž stačí jen dotykový mobilní telefon a držátko MeOpix, které udrží telefon v takové rovině, aby skrze dalekohled přes svou kameru zazoomoval a nahrával pohled na střelnici. Tedy kam přesně a v jakém rytmu (zda byly předržené či předčasně spuštěné) střely českých biatlonistů šly. „Celkovou analýzu na tom nestavíme, ale je to náš malý pomocník,“ říká Rybář.

Mezičasy biatlonistů hlídá při závodech toto zařízení • Foto biathlonworld.com

Proč závodníci v těsném finiši vymrští napřed svou nohu? Protože na nich mají čip, jenž je od startu až do cíle odpočítává. „Je to jedna z povinností IBU, navíc je tento systém úzce propojen s televizní grafikou,“ říká Rybář o tzv. siwi timingu, který je hlídacím vlčákem závodů. „Mezičas vypadá jako taková smyčka. Je to drát zakopaný ve sněhu (v hloubce 60 cm), někdy tu průrvu řežou motorovou pilou, do ní položí kabel, a když transponder sejme čip, dává to impulz a vysílá to do centra, kde se mezičas zaznamená a posílá dál,“ objasňuje Rybář. Na trati je celkem deset senzorů (trestné kolo, střelnice, průjezdné body, cíl) a živá data může kdokoliv sledovat i na internetu IBU.

Pohled na areál, kde se konají štafetové závody • Foto Petr Slavík/Český biatlon

Poručit větru dešti? Ano, zažívají boom, ale tohle tedy ještě neumí. Historií jsou však dřívější doby, kdy se počasí věštilo z nebe, ze zpráv z předchozího dne nebo z rozpisu, který dostali od organizátorů. Rozpoznat, zda bude mlha, zafouká či zasněží, se nyní týmy snaží podle finských, norských nebo polských meteorologických serverů. „Norové s sebou vozí i vlastní meteostanice,“ říká trenér Zdeněk Vítek. Znát počasí je nutné nejen pro přípravu, ale i pro nasazení svěřenců do skupin, v jakých vyjedou na start. Stačí totiž, aby v polovině závodu začalo sněžit, a komplikace je na světě.

Česká biatlonistka Gabriela Soukalová během závodu na mistrovství světa v Norsku • Foto ČTK

Na vzdálenost padesáti metrů, pro střelbu vleže na terč o průměru 45 milimetrů a vestoje o 115 mm – tohle se nemění. Na rozdíl od druhů terčových systémů, které se v biatlonu používají. První z nich je čistě elektronický. „Je to systém HoRa a funguje tak, že když terč dostane zásah, vyšle se signál k zavření, a když se trefí do bílého, tak se nic nevnímá,“ říká Rybář. „Na rozdíl ale od polomechanického systému sportovec jen velmi těžko pozná, zda šlo o kalibr nebo ne, neboť ať ho trefíte čistě nebo ne, zajede vám stejnou silou,“ vypráví Rybář…

Michal Krčmář při střelbě ve vytrvalostním závodě mužů na biatlonovém MS, kde trefil všechny terče • Foto Petr Slavík/Český biatlon

...Na rozdíl od mechanického terče, jejž vyrábí pro změnu finská firma Kurvinen a který je také na MS v Oslu. „Ten funguje na překlopení sklopky,“ vysvětluje Rybář. V praxi je to tak, že v případě trefy se terč zaklopí a vyhodnocení jde do ovladače, který to definuje jako zásah, a že je zaklopený. Jde tedy přesně o opačný systém, než je v případě elektronického, který teprve dává čidlům pokyn, aby se zaklopil. „Ondra Moravec má třeba radši Kurvinen, neboť má od něj zpětnou vazbu, jak se terč rychle zaklápí. Když je třeba kalibr, zaklápí se pomaleji jen na základě síly odporu, který dostane. Elektronický to ale neřeší, čeká vždy tři desetiny a zajede,“ dodal Rybář.

Trenér biatlonistek Zdeněk Vítek • Foto Petr Slavík/Český biatlon

Občas vypadají jako agenti tajné služby nebo dispečeři letového provozu. Ano, Houstone, rozumím. Vedle tradičních vysílaček mají totiž trenéři na střelnici i možnost napojení sluchátek a přídavného mikrofonu. „To abych dostával informace přímo do ucha a slyšel je všechny. Když je třeba rachot tribun, tak vám v něm může z vysílačky utéct kus zprávy,“ vysvětluje Rybář. Na trati to sice nikdo nepoužívá, neznamená to však, že by to bylo jen výsadou trenérů. Stejná zařízení používají rovněž i servismani při testu lyží.

Gabriela Soukalová si v hotelu sedla ke klavíru a virtuózně spustila Vltavu od Bedřicha Smetany • Foto Petr Slavík/Český biatlon

Gabriela Soukalová , jak se vozí na pásu pro kufry, Gabriela Soukalová, jak za sebou tahá na lyžích dcerku Michala Šlesingra , nebo Gabriela Soukalová, jak spí s hůlkami Leki, jež ten den zapomněla na střelnici. Ještě před pár lety se čeští biatlonisté vlivu sociálních sítí bránili, teď už však má své fanouškovské stránky na Facebooku nejen Soukalová, ale i Ondřej Moravec, Michal Šlesingr nebo Veronika Vítková . „Je to pro nás cesta, jak můžeme poděkovat fanouškům za podporu a také jim ukázat trochu zákulisí,“ říká Soukalová.

Střelnice na biatlonovém šampionátu v Norsku • Foto Petr Slavík/Český biatlon

Studnice netušených informačních možností. Vlastně se stále zkoumá, co všechno se s nimi dá udělat. Je libo analýza střelby? Natáčení položky? Připojení na internet? Vše se dá. „Je to o softwaru, jaký daný tým používá. Někteří mají třeba top tablety pro vojenské účely, jež jsou voděodolné. Takoví Japonci na ně točí zcela běžně,“ říká Rybář. Pomoc je ale vítaná i v závodní vřavě, kdy se asistenti na trati mohou ihned dozvědět přes live výsledky jednotlivé ztráty či náskok svých svěřenců a při průjezdu je hned informovat.