PŘÍMO Z HOCHFILZENU | Jedním slovem: roztrpčený. Chtěl by, ale zjišťuje, že to nejde, tak jak by si přál. Na střelnici udělal Ondřej Moravec při pátečním sprintu jednu chybu, přesto zapadl v poli silných závodníků a dojel do cíle jako čtyřiadvacátý. „Neříkal bych ani, že jsem dal jen jednu ránu vedle. Jedna je prostě moc,“ povzdechl si český biatlonista.
Jak ale bylo i po běžecké stránce? Měl jste až 38. nejrychlejší běžecký čas.
„Nevím, třeba před závodem jsem se cítil fakt dobře, ale na tý trati to nešlo. Na testování jsem měl trochu dilema, protože mi vycházely lyže, které se na pocit zdály být jedny z nejhorších, ale ve speed testu byly o parník nejlepší. Je jasné, že jsem si je tedy musel vzít, ale ten pocit jsem prostě neměl. Lyže na rychlost byly dobré, spíše ten pocit. Prostě to není to ano. Nevím, čím to je.“
Je na vás vidět, že jste i pěkně rozmrzelý…
„Přesně tak, to nemá cenu komentovat proč. Momentálně to není ono, budu dělat, co budu moct, abych se z toho dostal.“
Může být alespoň trochu povzbuzující, že výchozí pozice do stíhacího závodu je lepší, než byla třeba před týdnem?
„Určitě, výsledky jsou to ale bohužel průměrné. Před pěti lety bych za to byl rád, tady bych byl i s dvěma nulama pětadvacátej. Člověk se ale někam posune a potom už se ty výsledky nehodnotí tak kladně. Ač když se podívám na ty jména, tak prvních dvacet bylo minimálně jednou do tří. To jsou borci, které není jednoduché porazit. Zatím to musím brát takhle, vzít si z toho dílčí úspěch a s tím pak pracovat.“
Co si vezmete tedy z tohoto závodu?
„Ten stoják, ten byl hodně pěkný.“
