Od začátku své lyžařské kariéry se škrábal nahoru. Když už se mu to povedlo, přišlo zranění, které ho zase srazilo dolů. Ondřej Bank se ale nenechal odradit a začal se škrábat nahoru znovu. A přišly další zdravotní komplikace, které ho srazily zpět. A takto několikrát dokola. Naposledy letos v únoru na mistrovství světa, kdy si při hrůzostrašném pádu vedle různých odřenin „jen“ poranil kotník. Teď už je ale zpět na lyžích a na konci listopadu zahájí další sezonu.
Poslední sezonu musel ukončit po ošklivém pádu při MS v Beaver Creeku. Mnozí byli přesvědčeni, že už se k lyžování nevrátí. Sám Bank ještě v létě nevěděl, zda bude ve své kariéře pokračovat. A teď už spřádá plány na další stupně vítězů ve světovém poháru. Jeho prvním závodem bude SP v kanadském Lake Louise (28.-29. 11.).
Jaké konkrétní plány máte pro nadcházející sezonu?
„Chci jezdit sjezdy, super-G, kombinaci a hlavně zopakovat úspěch z Kitzbühelu.“ (Bank zde v lednu skončil v SP 3. v kombinaci)
Proč se budete víc věnovat rychlostním disciplínám?
„V předchozích letech to bylo hodně náročné, když jsem jezdil i slalom a obřák, a já to dělal kvůli tomu, že mě to bavilo. Lyžování mám rád. Ale člověk tím stráví hrozně moc času a nedokáže otestovat lyže na danou disciplínu, vždycky je o krok pozadu. Tak jsem chtěl zkusit sezonu, kdy se budu soustředit na jednu dvě disciplíny a zkusit to tímhle způsobem. Navíc mám rodinu, taky chci být víc času doma.“
Po pádu v Beaver Creeku jste sám přemýšlel o konci. Co vás žene dál?
„To, že jsem se celý lyžařský život škrábal nahoru. Ze začátku jsme podmínky neměli úplně ideální, teď se k ideálu trochu blíží. Samozřejmě oproti velkým týmům to nebude ideální v tom pravém slova smyslu, ale jsme k nim blízko a mně přišlo škoda to nevyužít. Celý život lyžuju s nějakým hendikepem, a ten je teď nejmenší. Máme dva dobré servisáky, dostatek lyží, dokonce i finance udělat přípravu kvalitně. To byl hlavní důvod, že bych to chtěl využít a zkusit. A taky že jsem v třicítce ve sjezdu je pro mě čest.“
Co u podmínek chybí k úplnému ideálu?
„Teď v Söldenu trénovali na závodní pistě jen Američani, Rusové a samozřejmě Rakušáci. Američani tam můžou trénovat, protože pak Rakušáci můžou trénovat u nich v Americe, a Rusáci to mají za Soči, že mohli trénovat tam. To jsou takové výměnné obchody a to se nedá zaplatit. Velké týmy mají větší sílu, tam to nikdy neovlivníme. U nás asi nikdo potřebovat nebude, aby nám lezl do zadku.“
Kdy padlo definitivní rozhodnutí o pokračování?
„Nejdřív jsem chtěl vyzkoušet první lyžování, a jelikož kotník pořád trochu zlobí, bylo to hodně postupné. Ale tím, že jsem odjel do Chile a odjezdil to tam celé, tak to bylo definitivní, že to zvládám.“
Co na to říká vaše partnerka?
„Kupodivu jsme to nějak neprobírali. Tak nějak jsem čekal, že by řekla, kdyby ji něco vadilo, ale nic neříkala, tak v pohodě.“
S kotníkem pořád rehabilitujete?
„Jasně, musím. Na kopci to necítím, ale trvá mi delší dobu, než se kotník rozehřeje, což u závodů může být trochu problém. Ale hlavní cíl je Wengen a Kitzbühel, takže do ledna času dost.“
To se asi vašemu kotníku moc nelíbilo natáčení reklamy, v níž děláte bungee jumping, ne?
„To je nový způsob rehabilitace kotníku.“ (smích)
Bál jste se o něj?
„Musím říct, že trošku jo. Měl jsem skákat jednou, místo toho bylo pět skoků, ale jinak to bylo dobrý.“
I kvůli zranění je vaším cílem v dalších závodech nespadnout. Jak se to dá skloubit s ambicemi na stupně vítězů?
„To je právě ono. Moc to skloubit nejde, zároveň u nás platí, že když jede člověk opatrně a ne aktivně, je to skoro horší, obzvlášť ve sjezdu. Jak člověk v nerovnostech čeká, nesešlápne ten skok, tak to rozhodí víc a způsobí větší problémy, než když je aktivní. Musí se zvolit míra té agresivity.“
Podaří se vám vytěsnit myšlenky na pád?
„Uvidím. V tréninku to bylo relativně v pohodě, nic jsem nepociťoval. Těch úrazů jsem měl hodně a nikdy jsem s tím neměl velký problém. Ale cítím, že to tam je, nemyslím ten poslední, ale celkově, nejdu do jízdy tak brutálně, jako jsem šel před deseti lety. Proto jsou sjezdy dobré v tom, že tam jsou tréninky, kdy si člověk může trať osahat, dát si jednu jízdu, druhou a ve třetí ví, co tam je, dá se to nějakým způsobem naplánovat."
