Být dvakrát v rozmezí jednoho týdne ve Světovém poháru na druhém místě, to se nepodaří každému lyžaři. Šárce Strachové ale ano. Se Slovenkou Veronikou Velez Zuzulovou, která slalom ve Flachau v úterý vyhrála, světu ukázaly, že velké hory nejsou zárukou velkého úspěchu. „Je vždycky fajn stát s Veronikou na stupních vítězů, i když jak v poslední době s nadsázkou říkám, určitě bych ráda stála o ten stupínek výš než ona,“ komentovala pro Sport slovensko - český úspěch Strachová.
Jak jste druhé místo ve Flachau oslavila?
Decentně. Připili jsme si, navečeřeli se a pak jsem šla spát. Ten den byl přeci jen dlouhý, byla jsem unavená a v pátek máme další závod. Takže žádné bujaré oslavy do rána nebyly.
Co máte k jídlu nejraději?
Toho, co mám nejraději, se mi tady nedostane, ale určitě mám moc ráda různé druhy masa a steaků, ale to jsme v úterý určitě neměli, do hotelu jsme se dostali až někdy v jedenáct. Takže jsme jedli, co nám tady zbylo.
Už po závodu jste prohlásila, že si ve středu dopřejete odpočinek. Jak vypadal?
Normálně, kdyby nebyl závod hned v pátek, tak bych určitě odpočívala celý den. Ale takhle se tělo musí udržovat v nějaké kondici, příjemném napětí. Takže jsme si přispali, udělala jsem si klidnější dopoledne, dala jsem si dobrou snídani a odpoledne lehký trénink v posilovně, aby se svaly trochu prokrvily a byla jsem připravená na trénink na svahu další den.
V Santa Caterině jste byla také druhá a říkala jste, že vám to pomůže k většímu sebevědomí. Bude teď ještě větší?
Je možné, že bude ještě větší, ale je taky otázka, kam až to může růst. Ale ta jistota už byla velmi dobrá i před Santa Caterinou, a tím druhým místem se to upevnilo. V úterý bylo hrozně fajn, že se mi to znovu povedlo. Teď už je to tak, že si věřím, cítím se dobře v tréninku i potom před závodem v rozježdění. Teď se mi to podařilo přenést i do závodu, z čehož jsem měla velkou radost.
Tratě jako v úterý, kdy nasněžilo a byla měkčí, vám tolik nevyhovují, že?
Moje ideální podmínky jsou pravá zima, kdy i svítí slunce, trať je tvrdá, klidně i ledová. Ale musíme se umět poprat se všemi podmínkami, musíme umět zajet dobře za jakéhokoliv počasí. Sněžení v prvním kole nebylo zase tak nepříjemné, viditelnost byla dobrá tím, že se jelo pod umělým osvětlením a trať holt byla v prvním kole hodně měkká. Ale to jsme se musely přenastavit. Tréninky byly na tvrdší trati, ale na první kolo už to bylo měkké a bylo vidět, že některé závodnice se s tím úplně dobře nesrovnaly a trať jim dělala problémy. Já jsem to měla tak nějak napůl. Na začátku jsem ztrácela, než jsem se srovnala s těmi podmínkami a pak už to bylo lepší.
Silné Československo
Užíváte si letos, kdy se vám tak daří, lyžování víc než třeba v minulé sezoně?
Ono to vždycky souvisí s výsledky. Letos je ta sezona opravdu úžasná, takže se dá říct, že si ji i víc užívám, protože je ještě víc důvodů k radosti a tomu dobrému pocitu, že se něco povedlo. Ale ono užívat si to, když se daří, umí téměř každý. Je důležité si to umět užívat a neztratit pozitivní náladu, i když se nedaří podle představ.
Co říkáte na aktuální česko - slovenské úspěchy v ženském slalomu?
Teď jsme opravdu silné. Říkala jsem, že kdybychom byly ještě Československo, tak bysme měly velmi silnou skupinu. Přeci jen tři závodnice v první losované skupině, tak jak to bylo v Santa Caterině, to tady určitě dlouho nebylo. My s Veronikou jsme v SP už opravdu hodně dlouho, jsme zkušené závodnice. A je vždycky fajn stát s Veronikou na stupních vítězů, i když jak poslední dobou s nadsázkou říkám, určitě bych ráda stála o ten stupínek výš než ona.
Mohla byste charakterizovat svůj styl jízdy a styl Slovenek?
Veronika má svůj vlastní styl, který jezdí už od doby, co ji znám, co vlítla v šestnácti sedmnácti letech do SP. Jezdí excelentně mírnější profily i měkčí tratě. Má specifické pojetí, rychlé nohy a dokáže zrychlovat na těch rovinatých tratích. Petra (Vlhová) je přeci jen o deset let mladší závodnice a už se učila novou techniku. Jezdí hodně silově, vyhovuje jí, když jsou tratě tvrdší. V úterý bylo vidět, že první kolo jí vůbec nesedlo, protože jezdí silově, hodně do toho sněhu tlačí a tady bylo potřeba jet v prvním kole velmi čistě a s dobrým cítěním. A já mám svůj osobitý styl. Jezdím klidnější, stabilnější jízdu. Mám stabilní vršek těla třeba oproti Veronice a umím zajet jak na plošších, tak i na prudších tratích. A vyhovuje mi, když je sníh tvrdý nebo klidně i ledový.
Jak se se Slovenkami znáte?
S Veronikou se potkáváme nejen v SP, ale známe se už od žákovských kategorií. Naše kariéry jdou paralelně vedle sebe. A Petru potkávám poslední tři čtyři roky, kdy začala vstupovat do svěťáku. Letos udělala ohromný skok, kdy v Aspenu jela ještě v číslem 42 a v Santa Caterině, za čtyři závody, se propracovala až do top skupiny. Ta má zatím životní sezonu a ve Flachau jela výborně druhé kolo.
