Na místě svých velkých závodů se běžec na lyžích Lukáš Bauer svým prvním závodem nové sezony protrápil. Na bruslařské patnáctce Světového poháru v Novém Městě na Moravě skončil třiačtyřicátý se ztrátou 2:14,5 minuty na vítězného Francouze Maurice Manificata, který porazil letošního suveréna Nora Martina Johnsruda Sundbyho o necelých 11 sekund.
Jak se vám líbil závod, v kterém jste do sezony kvůli předcházejícím zraněním vtrhl v její polovině?
„Ve mně se perou dva pocity, jeden naprosto skvělej, že se mi podařilo tady startovat a jeden naprosto strašnej… Po týdnu trénování člověk těžko může čekat nějaké zázraky. To dnešní chumelení tomu samozřejmě vůbec nepomohlo. Bylo to mnohem pomalejší než včera a trápil jsem se úplně od začátku. Ale bojoval jsem, snažil jsem se ani ne si užít závod, ale dotáhnout to co nejlíp do cíle.“
Jak závodní zatížení zvládla vaše nedávno zlomená žebra?
„Teď aktuálně mám spíš problémy s nohama, abych dokázal vůbec stát... Na žebra se v tuhle chvíli vůbec nezaměřuju. V závodě jsem je vůbec necítil. Měl jsem celou dobu problémy s rukama, nohama, se vším možným, ale ta žebra jsem vůbec neregistroval.“
Byla na trati chvíle, kdy jste si říkal: Že já do toho vůbec šel?
„Jestli, tak někde hodně letmo. Pro mě byla výzva tady startovat, samozřejmě není nic příjemného říct si po mistrovství světa ve Falunu: Jo, pojedu do Nového Města a budu tam bojovat o vítězství a pak tady v reálu jedete s číslem 23 a na trati vám hlásí, že jedete sedmnáctý, dvacátý...“
To musí být rána…
„Hned si spočítáte, že budete někde úplně vzadu. Ale jak jsem říkal, s výsledkem určitě spokojenost není, rád bych bojoval o desítku, a na to jsem v létě trénoval. Na druhou stranu můžu být vůbec rád, že jsem tady startoval. Je to takový mix. Spokojenost a těžká nespokojenost. Vyhodnotit si to musí někdo jiný.“
Před závodem jste vyprávěl, že vás Rus Alexander Legkov z legrace označil za spícího medvěda, v jaké fázi probouzení teď ten medvěd je?
„No, asi pořád spí. Hladový je, strašně rád by chtěl jezdit vepředu, ale buďme realisti. Nikdo po třech měsících na gauči nemůže jet dobře.“
Ocenili soupeři, že vás viděli na startu?
„Jo, když se kolem mě mihlo pár závodníků, tak mi říkali, že je pěkný mě vidět zpátky. Osobně nevím, jestli ví, jaké jsem měl problémy, nebo neměl. Ale je to každého vlastní boj a já jsem se ani netajil tím, že by bylo strašně jednoduché říct, že tady nebudu startovat. Neměl jsem zapotřebí ani povinnost startovat v Novém Městě, ale já jsem chtěl. V tomhle jsem si to užil a pěkně jsem si to pošlapal… Ale doufám, že další závody budou někde jinde, což je samozřejmě ještě hodně, hodně dlouhá cesta.“
Ukážete se v nedělní štafetě?
„Samozřejmě, pokud mě postaví trenér do štafety, strašně rád ji pojedu, ale netajil jsem se od začátku, že moje forma je v tuhle chvíli nulová a jakýkoli slušný výsledek z mé strany by byl jenom těžkým zázrakem. Ale někdy se začít musí a já jsem rád, že cestu zpátky jsem odstartoval tady v Novém Městě na Moravě. Byť to hodně bolelo, ale každý musí někdy začít od začátku.“
