Pro hořkou sebereflexi má běžec na lyžích Lukáš Bauer talent, a proto o sobě s postupující sezonou stále mluví jako o lyžaři z gauče. Přestože o většinu zimy přišel kvůli zdravotním požítím, dostává se však zpátky do hry. Při své letošní premiéře v maratonské sérii Visma Ski Classics skončil v závodě Kaiser Maximilian Lauf v Seefeldu na 65 kilometrů klasicky osmý.
Jako ředitel maratonského týmu PIONEER Investments – CRAFT funguje Lukáš Bauer celou zimu, ale v lyžařské stopě si po pauze teprve zvyká. Hned v prvním startu laufařské série se ovšem, navzdory pádu v posledním okruhu, dostal do desítky.
Jak osmé místo hodnotíte?
„Panuje naprostá spokojenost, protože když to hodně zlehčím, tak osmé místo z gauče je fajn. Kdybych neměl tréninkový výpadek, tak si s nimi na téhle trati pohraju víc.“
První závod sezony jste po zdravotní pauze absolvoval teprve před dvěma týdny v Novém Městě na Moravě. Jak náročný závod to pro vás v Seefeldu byl?
„Měl jsem z toho respekt a krize byla kontinuální. Ke konci jsem už viděl všechny svaté a bál se, že odpadnu a dojedu dvacátý, ale ještě jsem se zberchal a vykřesal z toho senzační výsledek. Byl to můj první lauf. Šel jsem do toho s velkým respektem. Jelo se 65 kilometrů a na náročných okruzích. Mrzelo mě, že jsem nebyl ve standardní formě, protože tahle trať by mi vyhovovala a mohlo by to být ještě lepší.“
S jakým plánem jste závod rozjel?
„Nikam jsem ze začátku moc nepospíchal, snažil se jet ke konci skupiny, aby mi co nejvíce uhladili stopu. Ve druhém kole jsem měl v kopci výhodu, že mám namazáno a zkusil jsem podjet. Nechali mě, tak jsem si řekl, že vyhraju prémii na 27 km a dojel jsem si to.“
Pak vás dojeli. Jak se závod vyvíjel ve třetím kole?
„Chtěl jsem v tom stoupání zase udeřit, ale jednak nebyly síly a stopa už byla ledovatá. Musel jsem jet mimo stopu a na suchém sněhu se sníh nalepoval a pak jsem nemohl klouzat a využít to. Vzalo to za své.“
Jak o jeden z mála jste jel na namazaných lyžích. Proč jste se tak rozhodl?
„Po výpadku jsem věděl, že to v těch kopcích nemám šanci soupaží závodně objet. Měli jsme výborné lyže na stoupání i na skluz a nedovedu si představit takový výsledek po takovém výpadku na špatných lyžích.“
Jaké byly na trati podmínky?
„Mělo se oteplovat a sníh být vlhčí a vlhčí a opak byl pravdo. V horních pasážích byl sušší a sušší. Ve třetím kole jsem měl obrovské problémy a na rovině i spadl, protože jsem se chtěl sklouznout a lyže zůstala, kam jsem ji položil.“
V které fázi jste spadl?
„Asi v polovině posledního okruhu. Do kopce se tam oddělila skupinka a snažil jsem se je všemožně dojet. Ale nemohl jsem odtrhnout lyži od sněhu a spadl. To nebylo úplně fajn, protože síly docházely, ale ještě jsem to rozjel.“
A v závěru bojoval o šesté místo s krajanem Stanislavem Řezáčem...
„Najížděli jsme spolu do cílové rovinky a chtěl jsem si ho povodit, ale věděl jsem, že ve finiši to budu mít hodně těžký. Asi 150 metrů před cílem jsem dostal křeče do třísla, nemohl jsem se ohnout a řekl si, tak si jeďte. Pohlídal jsem si osmé místo.“
Jak dlouho se budete zbavovat únavy?
„Nevím. Překvapily mě křeče, protože já normálně na křeče netrpím. Uvidím, jak dlouho to budu rozcházet. Nejradši bych byl v pondělí jako rybička, ale vím, že to tak nebude. (smích)“
Vládne spokojenost i za tým?
„Dobře můžu hodnotit Ondřeje Horynu, který podal velmi slušný výkon na to, jak se mu letos nedařilo. Jan Šrail měl problém se rozjet a pak to šlo líp a líp. A Barbara Jezeršeková při své premiéře taky bojovala a získala důležité body pro tým.“
V hodnocení družstev jste udrželi šesté místo, co tomu říkáte?
„Chyběla nám nemocná Lina Korsgrenová a jakékoli vzdorování týmům za námi je výtečný.“
