Vynikající start do Tour de Canada má za sebou běžkyně na lyžích Petra Nováková. V Gatineu postoupila v bruslařském sprintu z kvalifikace jako čtrnáctá a prodrala se až do semifinále. Brala jedenácté místo, své nejlepší ve Světovém poháru ve sprintu a třetí nejlepší v kariéře.
Jak výsledek hodníte?
„Je to paráda! Dneska jsem od rána věděla, že to bude dobré, byla jsem si jistá. Je to vlastně i můj první postup ve svěťáku a bylo to ve velkém stylu! Teď hlavně aby to vydrželo na celé Tour. Z letadla jsem měla dost ucpaný nos, přišlo mi, že na mě leze rýma a včera jsem strašně huhňala, ale v noci už se mi spalo úplně parádně a vyspala jsem se dobře. Taky mi jely skvěle lyže, mohla jsem vytáhnout svoje nejstudenější a vlastně i nejlepší, dneska opravdu všechno sedlo!“
Co hrálo v závodě roli?
„Určitě hrálo roli, že to byl delší sprint na 1700 metrů, mně se jede líp. Navíc mi hrálo do karet, že je tady zima, při závodě bylo kolem -10, ráno dokonce -17. Já radši závodím na sněhu, který je zimní, než na takovém tom jarním až letním…“
Jak těžké pro vás bylo postoupit ze čtvrtfinálové rozjížďky, kde jste potkala třeba Norky Wengovou nebo Jacobsenou?
„Já jsem moc nepřemýšlela nad tím, kdo jede, chtěla jsem se soustředit hlavně na sebe a svoji jízdu, což se mi dařilo celý den. Z toho mám fakt dobrý pocit, že jsem se dokázala soustředit jen na sebe a nepřemítala jsem nad ničím dalším. To mi hodně pomohlo.“
Kde se ve vás vzala síla na skvělý finiš?
„Taktika to nebyla, jen jsem si ten konec dobře pohlídala. Jak už jsem říkala, na tomhle sněhu mi to vyhovuje, není to nic, na čem jsme teď poslední týdny jezdily. Takže to bylo fakt skvělý!“
Z kvalifikace sprintu jste postoupila poprvé v sezoně, měla jste vůbec rozmyšlenou svou volbu pozice do rozjížděk?
„Moc ne, ale ve čtvrtfinále jsem si ještě mohla vybrat třetí stopu, což je paráda, protože je tam na začátku pravotočivá zatáčka. V semifinále jsem už volit nemohla, šla jsem do šesté stopy a bylo znát, že jsem to měla daleko do toho vláčku. Měla jsem tam díru hned od začátku, přitom si nemyslím, že bych odstartovala nějak špatně. Ale z té šestky bylo do první zatáčky hrozně daleko, a to bylo rozhodující, že jsem jela na konci toho vlaku. Pořád jsem přemýšlela, kudy bych to mohla vzít, jednou jsem to zkusila, pak už to nešlo. I tak je to ale velká paráda! Teď hlavně aby to vydrželo na celé Tour…“
