Judista Lukáš Krpálek bude na mistrovní světa v Astaně obhajovat zlato ve váze do 100 kilogramů i před zraky své manželky Evy. Znovu mu bude držet palce, přinášet štěstí. Havířovský judista Alexandr Jurečka (24 let) nechal svůj „talisman“ doma. „Můj talisman je pes,“ usmívá se Jurečka, který bude v pátek bojovat ve váze do 90 kilogramů. „Když si na něj vzpomenu, podívám na fotku, hned mi to zlepší náladu.“
Do Astany jej vzít nešlo?
„Nešlo, neměl bych jej kdy venčit. Leda, že bych odbíhal mezi zápasy.“ (usmívá se)
Co máte za psa?
„Černého labradora, má půl roku, mám jej z útulku. Nevím, jestli mi přináší sportovní štěstí, ale lidské ano. Když vidím, jak je spokojený a vděčný, tak jsem spokojený taky. A nejsem negativní. Miluje vodu, já taky, takže jsme furt u vody. Je podobný jako já - mazel. A taky se rád pere s ostatními psy, ale to je jej snažím odnaučit.“
Jak jste se na šampionát připravoval?
„Snažili jsme se v tréninku přiblížit i času v Astaně. Je tam časový posun asi pět hodin, takže jsme se poprvé snažili aklimatizovat už doma. Přizpůsobili jsme tomu tréninky, začínali jsme je už o půl sedmé ráno. Ze začátku to byl šok. Po ránu to bylo takové ostřejší, nechtělo se mi. Marcel (osobní trenér Marcel Frenštátský) měl problém mě dostat do provozní teploty, ale zvyknul jsem si. Protože jedna věc je aklimatizovat se v čase, to za necelý v Astaně stihnu. Ale druhá – umět se v tom dřívějším čase i nastartovat. Proto jsme tréninky takto upravili.“
Neměl jste problémy se vstáváním?
„Měl, nejsem ranní ptáče, ale snažil jsem se chodit dříve spát. A nedával jsem si šlofíka odpoledne, jak to mívám ve zvyku. Zvyknul jsem si a vyhovovalo mi to.“
S jakým výsledkem byste byl v Astaně spokojený?
„Během posledního roku a půl jsem absolvoval tři operace kolena, proto ode mě tentokrát žádné řeči o medailových snech neuslyšíte. I tak mám ale ambice. Byl bych spokojený, kdyby se mi povedlo probojovat se do čtvrtfinále, dostal se do sedmého místa. Chtěl bych se dostat finálových bloků. Být prostě zase zpátky a o něco bojovat.“
