Na co se hvězdy českého sportu o svátcích těší? Co jim o Vánocích nejvíc chutná? Jaký nejlepší dárek dostaly a jaký pod stromeček samy nadělily? A zažili slavní čeští sportovci i nějaké netradiční Vánoce?
Martin Fuksa (rychlostní kanoistika)
Kosti mě nebaví
„Vždycky jsem byl hodně na elektroniku, takže jsem byl hotovej, když jsem dostal počítač nebo telefon. Pokud jde o dárky ode mě, musím přiznat, že nejsem moc kreativní, ale celý rok se snažím mapovat, co by si kdo přál, takže rodiče i brácha se odjakživa tvářili spokojeně. Těším se na štědrovečerní večeři, na pohádky v televizi, film Sám doma i na rodinnou vycházku, na kterou vždycky chodíme předtím, než si rozdáme dárky.Pouštím koledy a dělám si ten den pěknej. Nelahodím úplně rybám a kapra vůbec nemusím. Ty kosti mě hrozně nebaví. Takže mamka mi vždycky smaží řízek a chystá bramborový salát bez zeleniny. Když jsem byl malej, vyhlíželi jsme s taťkou Ježíška z okna. Teď jde spíš o to, že se sejde rodina.“
Ondřej Synek (veslování)
Testoval klobásy i cukroví
„Nejlepší dárek? No jasně, když jsem dostal kolo, favorita. To bylo úplně to největší překvapení! Bylo mi jedenáct nebo dvanáct a už dobré dva roky jsem psával Ježíškovi o bicykl na BMX, co měli kluci. Jenže našim se na něj nedostávalo peněz, tak jsem nakonec pod stromečkem našel favorita a měl jsem strašnou radost.Rodiče jsem nejvíc překvapil, když jsem jim nějaký dárek vyrobil. Na balicí papír mi nezbyly peníze, tak jsem ze čtvrtky papíru poskládal krabičky a barvil je vodovkama. Nejvíc se těším na to, jak budou Vánoce prožívat děti, to je na tom nejlepší. Když Alice a Matyáš rozbalují dárky, papír lítá všude okolo. Jé, tohle jsem chtěl, a tohle, a tohle…
Už jsem testoval klobásy i cukroví, to se musí ochutnat dopředu. Včera jsme s dětmi koupili kapra a dali ho do vany. Jídlo mám rád, taky salát, cukroví… Vánoce u nás probíhají vždycky tradičně, žádné extempore jsme nikdy neměli, nikdy se nic nestalo. Když jsem byl malý, vždycky jsem rychle jedl, aby se už šlo ke stromečku, jenže děda vždycky s večeří zdržoval.“
Jiří Skalák (fotbal)
Vánoce v New Yorku„Nejlepší vánoční dárek byl pro mě telefon, ale já dárky radši dávám, než dostávám. Největší radost z dárků mají děti. Moje ségra má syna a tomu se vždycky snažím udělat radost, třeba playstation ho potěší. Z toho jsou děti nadšené. To si člověk vždycky pamatuje, protože děti mají fakt upřímnou radost.
Nejvíc se těším na tu pohodu, která celý rok chybí. Člověk furt někde lítá a není doma. Vážím si toho, že o Vánocích můžu být s rodinou. Mám moc rád vanilkové rohlíčky, co dělá mamka, i když moc jich být nesmí. Jednou bych rád trávil Vánoce s rodinou někde v zahraničí, láká mě třeba New York.“
Ondřej Moravec (biatlon)
Vyšívaný dárek
„V poslední době si ani dárky nedáváme, není to podstatné. Teď je spíš důležitější, aby naše malé, které se má narodit 6. ledna, bylo zdravé. To pro nás bude ten největší dárek. Docela si ale vybavuju jeden dárek, který jsem sám věnoval. Když jsem byl jako kluk v léčebně s tou nohou, hodně jsme tam vyšívali, povlaky na polštáře a tak. Něco z toho jsem pak dal pod stromeček mamce, a ta teda koukala, co jsem dokázal vyrobit!Teď se nejvíc těším, že se aspoň na chvíli zastavím, dám si oraz, trochu zpomalím. Vánoce by měly být svátky klidu, ale přijde mi, že lidi rok od roku víc a víc blázní… Jsem hodně na sladké, takže jakékoli cukroví si dopřeju s chutí. Kapr není moje nejoblíbenější jídlo, v průběhu roku si ho nedám, ale k Vánocům patří, tak si na něm pochutnám.
Posledních patnáct let mívám Vánoce hodně podobné, vždycky hned po nich vyrážím někam na soustředění. Letos to bude trošku jiné. Možná se nám s Veronikou právě o Vánocích narodí dítě, a tím na tyhle Vánoce nikdy nezapomenu.“
Gabriela Soukalová (biatlon)
Kuchyň pod stromečkem
„Když jsem byla malá, určitě to byly hračky, zatímco měkké dárky nikdy neobstály. Což se postupem času změnilo… Ale stejně mnohem radši dárky dávám. Mamce jsem jednou koupila novou kuchyň, kterou chtěla už asi třicet let. Pod stromečkem našla poukázku na kuchyň, kterou jsem vyrobila z barevných papírů. Byla to sice velká investice, normálně si takhle velké dárky nedáváme, ale viděla jsem, že měla obrovskou radost. Byla jsem ráda, že jsem to udělala, po těch letech už si ji zasloužila.
Nevím, jestli se úplně sluší o tom mluvit, ale já se nejvíc těším na svařák. Ten k Vánocům patří, i ta vůně skořice. Strašně se těším, až si ho v Rakousku, kde budu svátky trávit, dopřeju. Jsem hrozně na sladké, takže cukroví je trochu kámen úrazu, jedla bych ho celé dny.
Když jsme teď hodně závodili, víc jsme doplňovali sacharidy, takže jsem možná už trochu přeslazená a nemůžu se dočkat, až si dám kapra. Hodně zvláštní Vánoce jsem zažila před třemi lety, kdy jsem je poprvé trávila v zahraničí. Byla jsem tam sama s přítelem, bylo to pěkné, ale chyběla pohoda v rodinném kruhu. Po zbytku rodiny se mi trochu stýskalo. Letos za námi rodiče do Rakouska přijedou, bude to skvělé.“
Barbora Špotáková (atletika)
Holčička, co zabila kapra„Obrovskou radost jsem měla, když jsem dostala kolo. Ještě za totality, taková červená eska, strašně těžká. Pár hezkých dárků se mi povedlo i dát, ale na jeden si asi nevzpomenu. Letos jsme poprvé na Vánoce v novém domě. Janečkovi jsou dva a půl roku, což je, myslím, ten úplně nejlepší věk. Je hrozně roztomilej a srandovní. Moc se těší na dárky a kvůli nim je dokonce ochotný pomalu se vzdát dudlíku.
Uděláme velké Vánoce, bude nás hodně. V naší velké jídelně se všichni sejdou, to mám ráda, mělo by to tak být. Mezi vánočními pochoutkami v naší rodině vítězí bramborový salát. Děláme ho skoro všichni a pak porovnáváme, kdo má lepší. Zato kapra jím spíš z tradice, že se to musí. Baví mě uzobávat cukroví, když se rozdávají dárky. Lukášova maminka dělá výborné, ta moje má zase skvělou vánočku.
Když se řekne Vánoce, vždycky si vzpomenu na svůj rodný dům v Jablonci a ty hory sněhu kolem. Na jeden rok ale nezapomenu. Na nějakých závodech jsem ze vzduchovky vystřílela kapra, jenže on pak začal ve vaně chcípat a máma nebyla schopná ho zabít a táta byl samozřejmě v atletické hale.
Mně bylo asi osm nebo devět a normálně jsem ho zabila, podřízla toho vánočního kapra. Věděla jsem, jak na to, protože jsem vždycky pozorovala tátu, když to dělal. A to jsem si tehdy na té soutěži vylovila toho největšího…“
Jiří Prskavec (vodní slalom)
Kajak od Ježíška„Hroznou radost jsem měl, když jsem k Vánocům dostal svou první novou loď, to mi bylo asi čtrnáct. Předtím jsem vždycky jezdil na kajaku po tátovi nebo po někom jiném. Maminku vždycky nejvíc potěšilo, když jsem jí dárek vyrobil, na základce v keramice. To byla vždycky dojatá, že je to dárek od srdce.
Těším se, že se o Vánocích pořádně najím, cukroví miluju. I když pak přiberu třeba i tři kila, což se pak těžko shazuje. Zvláštní Vánoce jsem zažil dvakrát, když jsme s rodiči žili v Kanadě. Líbilo se mi to, dodržovali jsme tam tradiční české zvyky, ale přece jenom, z domova jsem byl zvyklý trávit svátky s naší rozvětvenou rodinou, takže ty kanadské Vánoce byly trochu zvláštní.“
Související články
Související články
