Trenér fotbalové Příbrami David Vavruška se ženil přímo na stadionu U Litavky • Michal Beránek Sport
Spasil Liberec v první fotbalové lize a mezi elitou ho David Vavruška povede i v příští sezoně. „Mám signály, že by to mělo vydržet delší dobu,“ prozrazuje kouč s pověstí specialisty na krátkodobé mise, kterou příliš nemusí. Za týden může vyhrát domácí pohár, svou první trofej. Již před třemi lety mu to předpověděl kamarád.
Už v průběhu jara po nečekané výhře 2:1 nad Spartou U Nisy rozhodli, že v létě nového kouče hledat nebudou a David Vavruška ve funkci setrvá.
Vnímáte svou pověst hlavně trenéra na krátkodobé mise a specialisty na záchranu?
„Ano. A moc mě to netěší. Dostal jsem se do toho trochu sám. Mám totiž pocit, že mám trochu posunutý práh odvahy a nechodím do věcí s obavou, že to nevyjde. Dobře víte, že mám i zdravotní problémy (Bechtěrevova nemoc, zánětlivé onemocnění meziobratlových plotének – poznámka red.), což mě v životě hodně posílilo. Nemám obavy a už hodněkrát jsem zachraňoval úplně beznadějné záležitosti, a většinou se to povedlo. A připravený jsem se cítil i teď. A za druhé jsem také ještě před rokem neměl úplně vyjasněné, jestli chci dělat mládež nebo ligu.“
Teď už to vyjasněné máte?
„Mě práce u juniorky strašně bavila, ale nyní to budu muset asi přehodnotit a uvidíme, jak dlouho se budu schopen v profesionálním fotbale pohybovat. Myslím, že mám dost pokory, abych se vrátil k práci u mládeže, kterou podle mě umím, kdyby se nedařilo. Mám výhodu v tom, že na tom nelpím, pokud se mi nebude v první lize dařit.“
Ale předpokládám, že tentokrát by to podle vašich představ neměla být krátkodobá mise, ne?
„Mám signály, že by to mělo vydržet delší dobu. Mně to spíše přijde tak, že o tu ligu neustále zakopávám, aniž bych ji vyhledával. Třikrát mi vlastně spadla do klína. Teď tomu necháme volný průběh a uvidíme.“
A není současný Liberec trochu riziková štace? Od trojnásobného mistra se automaticky očekávají úspěchy, přitom majitel klubu Ludvík Karl chce jít cestou úspor, což byl i jeden z důvodů, proč před rokem skončil trenér Jaroslav Šilhavý.
„Už jsem říkal, že do věcí nechodím s obavou a neřeším, zda je tady nějaké riziko. To je tady ostatně vždy. Jsem profesionál a dělám práci, která mě baví a kterou chci dělat a jsem rád, že je to právě v Liberci. Cítím tady dobrou karmu. A jestli to půjde nebo ne? To teprve uvidíme.“
Budete chtít doplnit současný kádr?
„Myslím, že by si to zasloužil. Ale nerad bych se o tom bavil teď, protože jsme se teprve před pár dny zachránili, je to čerstvé. Nějaká jména však už diskutujeme, ale dobře víte, že vám je neprozradím. A nebudu naznačovat ani posty. (směje se). Ale určitě kádr doplnit chce.“
Jablonec na ten pohár prakticky sahá
Asi se to bude odvíjet i od toho, zda si výhrou v poháru vybojujete právo startu v Evropské lize. Měl by vůbec současný kádr na takovou soutěž, když se sotva v první lize zachránil?
„V tomto složení by to asi bylo dost složité, protože to jsou dvě těžké soutěže. Nevím, zda bychom to zvládli.“
Co by pro vás vůbec osobně výhra v poháru znamenala?
„Třiadvacet let jsem dělal mládež, takže tohle je pro mě až neuvěřitelné. Ta představa je úžasná. Mám v Příbrami kamaráda Milana Herolda a ten mi už před třemi lety, když jsem přišel z Opavy a přemýšlel jsem, co dál, řekl, ať to neřeším a předpověděl mi, že do tří let budu hrát finále poháru. Normálně jsem se mu tehdy vysmál. A on měl pravdu. Přijde mi to skoro až komické. Už to, že jsme ve finále, je úžasná záležitost. Už samotný zápas pro mě bude zážitek. A vyhrát ho bude strašně složité.“
Jablonec v této sezoně Liberec dvakrát porazil.
„Jablonec je obrovský favorit. Možná tak velký, že to ani nedomýšlíme, prakticky už na pohár sahají... Ale my uděláme vše pro to, abychom jim ho ještě z rukou vyrvali.“
Kolikrát myslíte, že je současný Liberec schopný Jablonec z deseti pokusů porazit?
„To nevím, podle mě se dá vyhrát každý zápas, byť v Jablonci dali dohromady úžasný kádr a myslím, že to také něco stojí. My touto cestou jít nechceme, tak si musíme poradit jinak. Ale hrát se dá proti každému.“
Mimochodem, předpověděl vám kamarád, že finále i vyhrajete?
„Ano, říkal, že pohár vyhrajeme. A ještě měl další předpovědi, ale to vám vážně neprozradím. Zatím to však vychází.“
Oslava s příběhem
Vraťme se ještě k jarní části, kde zaujaly některé vaše oslavy po gólech, kdy jste jeho autora neváhal běžet obejmout třeba až k rohovému praporku. Vzniklo to spontánně nebo v tom byl trochu kalkul?
„Já nekalkuluji, je to spontánní. V prvé řadě jsem fotbalový fanoušek a až pak trenér. Dělal jsem to v emocích, jak jsem to zrovna cítil. A dvakrát to proběhlo u hráče, kde to mělo nějakou minulost. Třeba Baky (Marek Bakoš) to se mnou měl ze začátku hodně složité, když nehrál a až postupně se k tomu propracoval. A u Pokyho (Lukáš Pokorný) je to jasné, protože jsme spolu něco v juniorce prožili. To jsou dva bezvadné příběhy. Dělám to prostě tak, jak to cítím. Samozřejmě je spousta lidí, kterým to vadí, ale v životě i ve fotbale mám jednu výhodu, že je mi jedno, co si o tom kdo myslí. Stejně si to dělám po svém.“
Když jsme se dostali ke vztahům s hráči. Po výhře nad Hradcem Králové a definitivní záchraně jste speciální dík vysekl Erichu Brabcovi za to, jak vám pomohl v kabině a neuchýlil se k podrývání, dokonce jste ho označil za přítele. Copak měl k podrývání důvod?
„Důvod je vždy, to je otázka charakteru. Je tady dvacet lidí a hraje jedenáct. A když je vám 38 let, něčím jste v životě prošel, a že nehrajete, vám řekne člověk, jenž má odtrénováno 50 ligových zápasů, tak je to hodně složité pro oba. A Erich se k tomu postavil jako velký profesionál. Ale to nestačí. Musíte mít i velký charaker. Ukázal, že nám opravdu přišel pomoci a nepřišel jen za penězi a bylo by mu jedno, jak to dopadne. Věděl, v jaké jsme situaci a že tam z výkonnostních důvodů musím dát jiné dva stopery. A až do konce mi pomáhal. Nazval jsem ho přítelem, protože to tak cítím. Až v nouzi poznáš přítele... A Brába se dožil na konci kariéry okamžiku, kdy přestal hrát a bylo to pro něj hrozně složité.“
Byl zklamaný?
„Byl. Byl i naštvaný. Ale nebylo na něm vůbec nic vidět. Samozřejmě to je psychologie, protože hráči čekají na odezvu zkušeného hráče... A my jsme se dostali i do situace, že tři nejzkušenější hráči Baky, Brabec a Ďubek nehráli. To nejsou jednoduché věci.“
