Po krátké pauze znovu do práce. Tomáš Sivok byl jedním z českých reprezentantů, kteří ve středu v podvečer začali s tréninkem na kvalifikační zápas proti Islandu. Zkušený stoper už skončil v tureckém Besiktasi, kde mu vypršela smlouva, a chystá se rozhodnout o svém dalším působišti. Ve hře je i pražská Sparta, které by se dvaatřicetiletý hráč moc zamlouval. „Možností mám víc,“ přiznal ovšem Sivok.
Těšil jste se první trénink?
„Ještě bych si dal den, dva volno (smích). Včera v Budějovicích jsem si byl zaběhat, trošku jsem jezdil na kole, snažil jsem se do toho dostat. Ale ještě to není úplně ono, přeci jen čtyři dny nicnedělání jsou znát.“
Zabalil jste si věci v Turecku definitivně?
„Bylo to trošku složitější. Poslal jsem si kamion z Čech, ten bohužel nepustili přes hranice, protože se báli, že v něm budu pašovat lidi, když do Turecka jede prázdný. Musel jsem si objednat turecký kamion, ten dorazí snad někdy příští týden v sobotu. Snad věci dorazí, s sebou mám jen jeden kufr.“
Jak vypadá vaše fotbalová budoucnost?
„Nějaké nabídky mám, ale chci se soustředit hlavně na reprezentaci. Asi i během srazu se něco bude řešit, ale myslím si, že se to rozhodne nejspíš až po zápase s Islandem.“
Zájem o vás má Sparta, proběhla už nějaká jednání?
„Jednání proběhla a myslím, že ještě probíhat budou. V Česku jsem ještě nebyl, takže vše za mě řešil můj manažer (Jiří Müller). Sedneme si na to, těch možností je víc. Chci se soustředit na sraz a uvidíme, jak to bude potom.“
Jsou ve hře i nabídky z jiných zemí?
„Nechci říkat, z jakých zemí to je. Je toho zatím dost, uvidíme, jak budou vypadat finální jednání. Ta jsou úplně o něčem jiném. Zažil jsem to teď v zimě i před třemi lety. Jednání jsou většinou dlouhá a ta cesta k dohodě je těžká. Chci jít hlavně někam, kde budu spokojený a kde budu hrát, protože se chci dostat na mistrovství Evropy, což je můj velký cíl. Doufám, že se mi to podaří.“
Je Sparta hodně blízko?
„Vy mě někam tlačíte… Myslím si, že není blíž než ostatní nabídky. Ještě jsem si na to ani pořádně nesedl, Jirka Müller to dává všechno do kupy. Musím na to také přizvat manželku. Té se do Čech moc nechce, nejraději by zůstala v Istanbulu. Malý jde do školy až příští rok, na to být venku ještě čas mám. Ale jak říkám, nemám k žádné nabídce blíž. Ani ke Spartě, ani ven. Chci si na to sednout, uvidíme, co z toho bude nejlepší.“
Je pro vás satisfakce, že jste po zdravotních problémech opět u reprezentace?
„Satisfakcí je pro mě hlavně to, jak se se mnou rozloučili fanoušci Besiktase i celý klub. Z toho jsem byl překvapený, mám z toho jen pozitivní dojmy. Kdyby mi to někdo řekl v lednu, v únoru, asi tomu nebudu věřit, že to takhle dopadne. Bylo to krásné, asi definitivně jsem tam skončil. Rozlučka byla také krásná. Musím poděkovat trenéru Biličovi, který si postavil hlavu a řekl, že budu hrát. Byla to hodně jeho zásluha, že mi tu šanci dal.“
Jak konkrétně vypadala vaše rozlučka?
„Trenér řekl, že když jsme to spolu začali, taky to spolu skončíme. Při posledním zápase mi řekl, že mě vystřídá jen v případě dobrého výsledku. Vedli jsme dva nula, trenér mě stáhl v 88. minutě. Fanoušci, i když domácí zápasy hrajeme v Ankaře, byli výteční. Druhý den jsem měl velkou tiskovku, dostal jsem památeční brož, dres. Rozloučil jsem se s celým klubem, fanoušci za mnou přijeli i na letiště. Takových věcí si člověk váží.“
