Výjezd do Tripolisu, který skončil remízou 1:1, potvrdil, že s obrannou hrou je fotbalová Sparta poslední dobou na štíru. V téhle činnosti si ale nemohla v prvním utkání ve skupině Evropské ligy pomoct zálohou, jíž trenér Zdeněk Ščasný sestavil z hráčů, kteří k defenzivním povinnostem nemají základní pud.
Obrana s mezerami mezi stopery
Že létají středem obrany kolmé přihrávky, není nic hrozného. Může jít o běžné pokusy, jak překvapit soupeře. Jenže Spartě právě tenhle způsob přechodu Asterasu dělal obrovské potíže, mezi stopery foukalo, protože v mnoha případech nezvládala chytat náběhy domácích útočníků. Přímá hra Řeků by bývala slavila úspěch, protože díky ní si vytvořili dost šancí. Jenže je neproměňovali. Utkání v Tripolisu prostě jen potvrdilo, že současná Sparta lehce odhlíží od obrany a spíš inklinuje k ofenzivnímu pojetí. Proto tolik inkasuje, proto mohla několikrát inkasovat i na Peloponéském poloostrově. Problém je v tom, že Costa není stoper. Byť na tomto postu odehrál už dobrá utkání, sestava Sparty bude s ním na tomto místě mít vždy slabinu, jakoby časovanou nálož, protože není taktik. Alespoň se tak nechová přímo na hřišti, ke všemu je nad jeho síly rozvaha a pohoda při rozehrávce.
Záloha nezatahuje
Obrana hořela, záložní řada tenhle fakt podporovala. Protože sama nezatahovala dostatečně důsledně dozadu. Protože na to v sestavě ani
nebyli hráči. Defenzivními úkoly byl pověřen Marek Matějovský, fotbalista
s nadstandardním herním myšlením, vyspělým vnímáním prostoru, ale totálně postrádající zápal a smysl pro obranu. Kdo vedle něj?
Josef Hušbauer
, další hráč, na něhož skoro beze zbytku sedí totéž. Oba navíc zásadně postrádají rychlost. A další, kdo se pohyboval ve středu zálohy, byl Petr Jiráček. V Jablonci nedohrál kvůli křečím, i když přicházel s cejchem muže, který prý dokáže odjezdit devadesát minut od vápna k vápnu. Realita? Nedokáže. Není na to připravený, navíc na fotbalových dovednostech a jistotě zásadně ztratil kvůli slabé vytíženosti v bundeslize. Záloha Sparty má cit pro hru, jenže ten uplatňuje pouze v malých částech zápasu, ve zbytku jí chybí účinnost.
Nestálost sestavy, veletoče
Nemusí jít vždy nutně o chybné manévry, vůbec ne, ovšem o Spartě teď víc než kdy jindy platí, že je totálně nečitelná. Z pohledu soupeřovy přípravy možná kompliment, ovšem co samotní hráči Letenských, kteří rotují po hřišti týden co týden jinak? Martin Frýdek je přiznaný univerzál, roli pravého beka ve čtvrtek zvládl, ovšem během sezony už taky na některých postech potvrdil, že mu výkonnost občas kolísá. Co se tedy bude dít? Možná zůstane Frýdek na pravém beku i v neděli proti Sigmě, ale když nezahraje dobře, nejspíš se zase převtělí v jinou pozici. S tím se logicky nabourá i další dílek sestavy. Petr Jiráček hrál v Jablonci zleva, teď ve středu zálohy, Marek
Matějovský na defenzivním postu, pro něj ne ideálním. Z toho může vyplývat neplynulá hra Sparty, protože hráči mají málo času na zvykání. V Tripolisu, a nejen tam, bylo znát, že projev Letenských je zpomalený, mnohdy příliš opatrný a soupeř získává čas na pevnější defenzivní postoj.
Někdy na dva, někdy na jednoho útočníka
V Tripolisu vyběhla Sparta s jedním klasickým útočníkem –
Davidem Lafatou
. V sezoně ale taky několikrát postavila do základní jedenáctky dva.
Je v tom vidět schopnost variability trenéra Zdeňka Ščasného, touha nebýt
upnutý na jednu variantu. Ovšem v případě, že do zápasu vstoupí pouze s Lafatou na hrotu, musí přijít úplné pochopení problematiky i od hráčů na hřišti. Sparta se snaží být při výstavbě útoku před šestnáctkou soupeře nápaditá, nicméně při rozehrávce od stoperů se mnohdy uchýlí k bohapustým nákopům, což v takovém případě logicky přichází vniveč. Je potřeba taky vnímat přínos Lafaty pro mužstvo. Stále platí, že je mimořádně produktivní, každopádně jeho schopnosti v kombinaci při hře se postupně pomalu snižují. Potřebuje vydatnější pomoc než dřív, aby víc vyniklo jeho spolehlivé zakončení.
