Kvůli svým špatným výkonům ve Spartě i národním týmu se Ladislav Krejčí ocitl pod velkým tlakem. Trenér Zdeněk Ščasný však své levé křídlo podržel – a hráč s číslem 23 se za to proti Teplicím odvděčil gólem a asistencí. „Vždycky to může být lepší. Jsem rád, že jsem tentokrát pomohl týmu,“ komentoval třiadvacetiletý hráč osobní bilanci 1+1, kterou zaznamenal potřetí v této sezoně.
Je to pro vás satisfakce poté, co jste byl poslední týdny a měsíce pod silnou kritikou?
„Satisfakce bych určitě neřekl. Snažím se pracovat pořád stejně a jsem rád, že proti Teplicím z toho byl gól a asistence. V trénincích i zápasech odvádím maximum a od toho se chci odrazit.“
Souhlasíte s tím, že vaše výkony mají kolísavou tendenci? Že střídáte dobré zápasy se špatnými?
„Samozřejmě by bylo nejlepší, kdybych každý zápas dal gól nebo ho aspoň připravil, ale to se teď nedaří, takže je to tak, jak říkáte.“
Jaký to byl zápas? Museli jste otáčet skóre?
„Jednoduché to samozřejmě nebylo, trošku jsme si to zavařili. Ale bylo důležité, že jsme to otočili do přestávky a pak jsme ještě přidali třetí gól.“
Vyhovovalo vám, že Teplice jsou soupeř, který jen nebrání a chce hrát fotbal?
„Je pravda, že to nezavřeli, ale na druhou stranu hráli hodně dlouhých míčů, takže to bylo dost o soubojích. Věřil jsem, že to dotáhneme do vítězného konce, po celou dobu.“
Vy jste vstřelil vítězný gól na 2:1. Měl jste hned jasno o řešení, které jste zvolil?
„Chtěl jsem si dát jeden dotek a pálit. Říkal jsem si, že nebudu nic vymýšlet a napálím to. Padlo to tam.“
Před třetím gólem jste mohl sám zakončit, přesto jste ještě nahrál Kehindemu Fataiovi před prázdnou bránu.
„Mohl jsem střílet, ale viděl jsem lépe postaveného spoluhráče, tak jsem mu to dal. Oplatil jsem mu přihrávku na můj gól. Ofsajdu jsem se nebál, věřil jsem, že si to Keny pohlídá. Hned jsem koukal na pomezního rozhodčího, a ten nechal praporek dole. Jsem jedině rád, že to tam Kenymu takhle padá, jen ať v tom pokračuje. Pomáhá to celému týmu.“
