V pražském kinu Světozor na předpremiéře dokumentárního filmu „Věčná Slavia“ seděla nová posila Josef Hušbauer mezi slávistickými odchovanci Tomáše Jablonským, Janem Mikulou či Josefem Bazalem a zachytával poznatky z historie nejstaršího českého klubu. „Když chci být ve Slavii úspěšný, je dobré znát i její minulost,“ přivítal tuto možnost.
Sparťanský odchovanec ve Slavii Praha, to může být třeskuté spojení. Josef Hušbauer, vánoční posila červenobílých, je si toho dobře vědom. I proto seznámení se s historií při zhlédnutí dokumentárního filmu „Věčná Slavia“ považuje za dobrou příležitost, jak více proniknout do srdcí fanoušků. „Jsem rád, že jsem film viděl,“ potvrzuje.
A bylo co poznávat. „Moc jsem slávistickou historii neznal,“ nezapírá. „Ale vím, že je hodně podobná té sparťanské,“ říká. „Byli to velcí rivalové, soupeři, kteří si brali navzájem tituly,“ připomíná především období před druhou světovou válkou.
Dočkal se i poučení. „Nevěděl jsem úplné začátky Slavie, že to byl literární a řečnický spolek,“ přiznává. „A pak jsem nevěděl, že také hrála na Letné, že tam byla dřív než Sparta,“ netají další mezeru ve fotbalovém dějepise, kdy Slavia obývala letenskou pláň dokonce o století dříve než rudí rivalové.
Pro Hušbauera to byl další krok, jak překlenout nevraživost fanoušků obou táborů.
