Po příchodu do Baníku se netajil svými rozpaky. Situace, v níž se ostravský klub ocitl, ho překvapila. Věřil, že k avizované změně majitele brzy dojde. V sobotu se Vlastimil Petržela dočkal. A přiznal, že se mu ulevilo.
Když mu na konci prvního poločasu sobotního dopoledního utkání Tipsport ligy mezi Olomoucí a jeho Baníkem zazvonil v kapse telefon a on na displeji uviděl jméno Václava Brabce, urychleně hovor přijal. Věděl, že v pátek večer se znovu jednalo o tom, zda Petr Šafarčík akcie Brabcovi prodá. Výsledek však neznal. Brabec mu oznámil pozitivní zprávu.
Ulevilo se vám?
„Jsem rád, že to tak dopadlo, protože v tomhle bezvládí jsem se necítil dobře. Já nechci hodnotit práci pana Šafarčíka, to v žádném případě. Ale je fakt, že jsem se na tom stadionu necítil dobře. Myslím si, že A-mužstvo by mělo mít trochu jiné podmínky, protože je to vlajková loď toho klubu. A ne abychom tam seděli jako slimáci. Takže tohle byla ta nejlepší zpráva, která mohla přijít.“
Co vám nejdříve blesklo hlavou, když jste se dozvěděl, že ke změně majitele přece jen došlo?
„Řeknu to takhle. Kdyby mi to nezkazily některé naše hvězdy v utkání s Olomoucí, tak musím říct, že nálada by byla velice dobrá.“
Zvažoval jste, co byste dělal, kdyby se Šafarčík s Brabcem v pátek večer nedohodli?
„Asi bych to musel nějak řešit, protože v takové situaci se pracuje špatně. Trochu jsem s tím otravoval i doma, ale dostalo se mi povzbuzení, abych vydržel. Tak já držím.“
Ke změně majitele tedy došlo, co bude následovat nyní?
„Všechno se musí začít dělat úplně jinak. Mně se k tomu ani moc nechce vyjadřovat. Byl jsem tou situací překvapen, nesetkal jsem se s tím ani ve Vlašimi. Aby byl trenér v takové pozici, jako je v Baníku, tak to je něco strašného.“
Poprvé jste viděl stávající tým Baníku přímo v utkání, byť přípravném. Máte už například jasno o tom, kdo v Ostravě nebude pokračovat?
„Já bych vám to asi mohl říct už teď. Podívám se na výplatnici a vím to. A pak se podívám na pohyb těch hráčů a člověk v tom má jasno. Přece ten poměr cena/výkon musí být odpovídající, ne? A tady je to naopak. Tady je všechno úplně naopak. Řeknu jedno jméno: Arťom Mešaninov. To je chlapec, který tady má smlouvu snad do roku dvacet. Já se ho nechci dotknout, on je z Petrohradu, já v Rusku byl, takže je mi sympatický, ale on neumí kopat! Nemá myšlení. A je tady veden jako supertalent. A dále, proč bych měl nutit Lásika a Mišáka, aby běhali, když oni se nehnou? Proč by běhali, když se tady mají tak krásně. A pak vidíte mladého kluka, jak se jmenuje?“
Granečný?
„Ano, Granečný. A zjistíte, že je to hráč za pět tisíc a není tam žádný rozdíl. A když ano, pak ve prospěch toho Granečného. Ale jak říkám, budeme teď pracovat krůček po krůčku.“
