Ještě v létě byli mimo fotbalové dění. Nyní však podle deníku Sport patří mezi deset nejvlivnějších mužů českého fotbalu (první desítka TOP 50 vyjde v pátečním vydání), protože stojí za dynamickým vzestupem Slavie Praha. Emisar majoritního vlastníka čínské společnosti CEFC Jaroslav Tvrdík a prezident Jiří Šimáně přitom přišli z odlišného prostředí. První je politik, druhý podnikatel, a to jeden z nejúspěšnějších. Mají jiné návyky, představy o komunikaci s okolím. Ale vyhoví si.
Říjnová tisková konference Slavie Praha, na níž byla představena nová majetková struktura, odhalila, jak se budou její nejvyšší přestavitelé chovat. Prezident klubu Jiří Šimáně dostal otázku, odpověděl dvěma vtipnými výstižnými výroky, pak měl Jaroslav Tvrdík čtvrthodinový proslov. Politický, při němž oslovoval voliče (fanoušky). Mohou se dva dosti odlišní lidé při otázkách vedení klubu shodnout? Musí, jinak by došlo k jeho rozklížení.
„Můžu se prohlásit za letitého fanouška Slavie, ale ne za fotbalového odborníka. Tím je pro mě Jiří Šimáně,“ naznačuje Jaroslav Tvrdík, jak jsou rozdělené kompetence. Za sportovní úsek zodpovídá držitel menšinového podílu v roli prezidenta klubu, on si ponechal dozor nad investicemi a finančním rozvojem. „Na sportovním úseku zcela důvěřuju Jiřímu Šimáněmu a sportovní radě,“ opakuje. A zdůrazňuje, že kdyby Šimáně nepřijal nabídku být mužem číslo 1, do projektu by nešel.
Vedle blízkosti dané společným působením v leteckém byznysu a vztahem ke Slavii je to i pragmatický svazek. Šimáně je krom řízení klubu, které ho údajně pohltilo víc, než předpokládal, jeho populární tváří a garantem pro veřejnost. Tvrdík zase zárukou přílivu peněz, jež by druhá strana těžko investovala. „Mají to dobře sladěné, a jestli mezi nimi k nějakým názorovým střetům dochází, což je z lidského hlediska naprosto běžné, navenek to nevyplavalo,“ prohlašuje Vladimír Šmicer , hráčská legenda červenobílých, člen sportovní rady a představenstva. „Jiřího Šimáněho jsem znal už dříve, chce mít klub pod kontrolou, proto funkci nejvyššího přijal. Je ovšem jasné, že kdo dává nejvíc peněz, vyžaduje také vysoké rozhodovací pravomoci,“ uznává Šmicer rovněž pozici Tvrdíka, jenž si je své moci dobře vědom.
První test: přestupy
Spolupráci dvou bossů prověřilo přestupové období, kdy Slavia vydatně nabírala nutné posily pro vybudování silného kádru. Přestože všichni vyhlašovali, že nepůjdou cestou obrovských nákladů, a snažili se tuto zásadu dodržovat, vydala na ně několik desítek milionů korun. Objevily se spekulace o konfl iktu mezi rozmáchlým a rozhazovačným Tvrdíkem a opatrným a (nezdravě) až střídmým Šimáněm. Což oba na tiskové konferenci po Novém roce rázně popřeli.
Uvnitř klubu si museli hlavně vyjasnit něco jiného: kdo bude přestupy financovat. Placení transferů podle poměru akcií (40:60) by bylo pro Šimáněho značně nekomfortní a hrozil vážný konfl ikt. Trable byly zažehnány ochotou CEFC převzít hlavní finanční zátěž, ovšem také s odpovídajícím profi tem při dalším zobchodování hráčů. Slavia tak mohla začít rozhazovat, a ač Šimáněho léty prověřené ekonomické myšlení hovořilo proti („Vždycky zastávám pravidlo cena a výkon,“ zní jeho krédo), nebyl při dohadování o ceně už tak přísný. Z čehož těžili třeba ve Zlíně.
Posily vytipovávala sportovní rada, která se schází jednou za čtrnáct dnů. „Na čem jsme se dohodli, schválil ředitel David Trunda, který to pak projednal s panem Šimáněm. Následně to posvětil i pan Tvrdík jako zástupce majoritního akcionáře,“ popisuje slávistický systém bývalý šéf skautingu Jakub Dovalil, který ovšem od úterka nastoupil angažmá ve Spojených arabských emirátech. „Nikdy žádný problém nebyl,“ zdůrazňuje.
Konkrétní jednání s druhou stranou vedl sportovní ředitel Josef Jinoch. „Jednali jsme pouze s ním, on potom vše konzultoval ve Slavii se svými představenými,“ odhaluje Zdeněk Grygera, manažer pro mezinárodní vztahy a rozvoj Zlína, pozadí přestupu útočníka Lukáše Železníka. „Ani pan Šimáně, ani pak Tvrdík nikdy napřímo nezasahovali,“ upozorňuje. „Majitelé řešili sami až finanční otázku,“ potvrzuje Milan Bokša, sportovní manažer Jihlavy, odkud přišel útočník Muris Mešanovič. „Znám Jirku Šimáněho už dlouho z obchodnické sféry, když bylo všechno připraveno, dali jsme si večeři a všechno uzavřeli,“ připojuje majitel jihlavského klubu František Vaculík.
Slavia těžila z toho, že s některými hráči jako s Janem Bořilem z Boleslavi či Železníkem měla dopředu podepsané smlouvy. Tím kluby automaticky trochu přitlačila ke zdi, ale podle zdrojů Sportu toho Šimáně nezneužíval a vedl jednání korektně. Tvrdík pak na konec přidal „štempl“. „Nemám pocit, že by vstupoval do jednání, mají to podle mého dobře rozhozené. Jeden se stará o chod klubu, druhý zvýrazňuje jeho image,“ komentuje rozdělení Vaculík. Bývalý ministr obrany se podle svých slov do vyjednávání zapojil, jen když šlo o hráče Jablonce. S klubovým šéfem Miroslavem Peltou totiž souběžně řešil spolupráci CEFC a fotbalové asociace.
Twitter: Co nevím, nepovím…
Tvrdík je však velice aktivní na sociálních sítích, kdy na svém twitterovém účtu vyzrazuje už dojednané či teprve rozpracované přestupy. „Klub by si to raději vykomunikoval sám a jako první, tyhle úniky nebyly nijak vítány,“ připouští Šmicer. Pro fanoušky a také média byly Tvrdíkovy informace vděčné, ve fotbalovém prostředí, kde se přestupy tají do poslední chvíle a dbá se, aby nic předem neuniklo, přinejmenším neobvyklé, až nežádoucí. A pokaždé vyvolaly pnutí, Šimáněmu také lidé Tvrdíkovy výroky často předhazovali. Těžko však kritizovat člověka, jenž zastupuje majitele a má na záchraně klubu velkou zásluhu. Chová se nadále jako politik a sbírá body za otevřenost a vstřícnost. Mnohé fanoušky si omotal kolem prstu.
První velkou prověrku vzájemných vztahů – přestupové období – dva nejvyšší muži klubu zvládli. Jaké mohou být další testy? Například čínský tlak na českou stranu, pokud se nebude brzy dařit – ať už při získávání hvězd typu Josefa Šurala , nebo přímo na hřišti. Proklamovaná trpělivost je jedna věc, druhá skutečnost, že mocné čínské společnosti a jejich bossové nechtějí být spojováni s (případným) neúspěchem. Klíčové by pak bylo, jak by takovou situaci Tvrdík, který coby „krizový manažer“ zrovna dobrou pověst nemá, zvládl.
Sešívaný dres, který dostává lesk, se nesmí zase rozpárat…
