Tyhle typy hráčů jsou obdivuhodné. Může jim být 37 let, můžou už se modlit za šťastné dohrání sezony a vybírat si nejpohodlnější tepláky na důchod. Ale stejně pak vlezou na hřiště a umí to rozhodnout jako zamlada. Libor Došek si v devadesáté minutě našel míč a dal svému Slovácku výhru v Příbrami 1:0. Úplně nečekanou výhru, protože domácí předtím nastřelili třikrát konstrukci brány.
Věřil jste, že po takovém průběhu zápasu můžou tři body nakonec připadnout vám?
„No, ten průběh byl hodně ovlivněný počasím. První poločas jsme hráli proti větru a měli jsme štěstí, že jsme neinkasovali. Druhou půli už jsme hráli s větrem a až na první dvě minuty se nám tam Příbram moc nedostala.“
To byl podle vás vítr opravdu tak klíčový?
„Byl hodně silný, bylo to tak. S tím si ale stejně musíme poradit líp než v prvním poločase.“
Takže se otočily strany a vy jste si řekl, že najednou máte na tři body?
„Ne na tři body, ale věřil jsem, že nedostaneme gól. A dali jsme, no… Je to důležitý zisk, protože tabulka je vyrovnaná a máme chvilku klidu na práci. V sobotu si ale zase musíme pohlídat Jihlavu.“
Vy jste nedávno ve Sportu řekl, že po sezoně končíte…
(skočí do řeči) „Na tom se nic nemění, končím po sezoně, i kdybych dal dvacet gólů. Rozhodl jsem se tak.“
Jenže nabízí se o tom uvažovat, když i ve 37 letech rozhodujete důležité zápas.
„Já jsem to říkal už předtím, Slovácko tu bylo přede mnou a bude i po mně. Tohle není o jednom hráči. I když je pravda, že jsem se ve druhém poločase dostával víc do střelby.“
A ten gól?
„Daníček udělal ve vápně dobrý blok, míč se pak se štěstím odrazil ke mně. Zaplať pánbůh, že mám jedenáctku nohu a dal jsem to tam.“
