Po zápase byl viditelně unavený, stál ho hodně sil. Svou domácí premiéru v Baníku prožíval trenér Vlastimil Petržela velmi emotivně. Po utkání jako by v něm ještě převládaly starosti, které měl se složením mužstva, především jeho zadních řad. A vítězství 3:0 nad Zlínem si, alespoň zdánlivě, tolik neužíval.
Několik dní před zápasem prý nespal. Měl z domácí premiéry ve svém novém působišti respekt a nechtěl zklamat. Výkon Baníku ovšem nadchnul a Vlastimil Petržela si hned na druhý pokus připsal své první vítězství. S týmem, od něhož se výhry na jaře nečekají…
Jak jste prožíval chvíle před zápasem, kdy se vám rozpadla obrana a onemocněl brankář?
„To, co se nám stalo před zápasem, bylo šílené. To nikomu nepřeju. Naštěstí jsme to nějak vyřešili. Hlavně příchodem Vraštila, který byl v naší obraně naprosto dominantní hráč. I když soupeř se do nějakých šancí dostal. Ale bylo to spíš po našich taktických chybách, někteří kluci, jako třeba Mešaninov, hráli první ligový zápas. Chci ale pochválit celý tým.“
Zažil jste někdy, abyste musel ze zápasu na zápas vyměnit téměř celou obranu včetně gólmana? A postavit ji z naprosto nezkušených hráčů?
„Tohle jsem nikdy nezažil. Můžu vám říct, že jsem před zápasem nespal. Celou noc. A nejen ten den před zápasem. Vůbec jsem si neuměl představit, jak to bude vypadat. Vraštila jsem viděl naposledy ve druhé lize proti Vlašimi. A Mešaninova vidím každý den na tréninku a není to žádná hitparáda. Navíc nám onemocněl Vojta Šrom. Ale toho jsem se nebál. Frantovi Chmielovi jsem věřil. To je velice kvalitní brankář. Na to jak je mladinký.“
Jak jste si užil skvělou atmosféru, která ve Vítkovicích během zápasu, a taky po něm panovala?
„Od začátku bylo vynikající, jak se k tomu fanoušci postavili. Já jsem byl v Ostravě vždycky jako host, takže jsem to tolik nevnímal. Ale teď jsem tady trenér a jsem strašně vděčný za to, že to tady tak funguje a že ti fanoušci jsou takoví, jací jsou. To je neskutečné. A už to bylo vidět i v Mladé Boleslavi, kde jsme prohráli, ale fanoušci fandili do konce. A já se vám přiznám, že už během posledního přípravného utkání s Trnavou, když ti kluci začali zpívat a ten zpěv se rozléhal po tribunách, jsem měl husí kůži. A to jsem hrával před padesáti i šedesáti tisíci lidmi.“
Ačkoliv jste vedli, pořád jste se u lajny zlobil a svým hráčům cosi hlasitě sděloval. S čím jste byl nespokojen?
„Bylo toho dost. Ale ne že bych se zlobil, ale ty kluky musíte pořád upozorňovat, protože tohle je mužstvo, které na sebe moc nemluví. Kdybyste je nehecoval, oni by ten zápas snad odevzdali. Proto jsem na ně musel pořád hlasitě volat. Bylo to vidět hlavně ve druhé půli.
