V únoru si proti Zlínu odbyl svůj ligový debut a spolu s ním mohl po utkání slavit i první čisté konto. Teď František Chmiel, osmnáctiletý brankář Baníku, zažil, jaké to je dostat v ligovém utkání pořádný ranec. V Olomouci inkasoval šest gólů. Jeden po vlastní chybě. Už prý dokázal hodit debakl z Hané za hlavu. Ostatně, je na samém začátku své profesionální kariéry a ví, že další těžké duely teprve přijdou. Ale dobře mu prý po porážce 2:6 na hřišti Sigmy nebylo…
Jak se osmnáctiletý brankář s minimem ligových zkušeností vyrovnává s porážkou opepřenou šesti inkasovanými góly?
„Nejde to úplně hned, ale nesmí to trvat dlouho. Ještě druhý den mi moc fajn nebylo. Pořád jsem to měl v hlavě, přemýšlel jsem, co všechno jsem měl udělat lépe. Vím, že jsem vůbec nepodržel. Mě naopak podržela rodina a kamarádi. Jednomu z nich jsem psal hned po zápase. Odpověděl mi, že se na to díval a že to mám hodit za hlavu. To jsem taky udělal. Už je to pryč, mám čistou hlavu. Kdybych na to pořád myslel, mohlo by se mi hned v tom příštím utkání se Slováckem stát to samé.“
V pěti případech jste byl v podstatě bez viny, ale první olomoucký gól padl poté, kdy jste sice včas zasáhl proti dobíhajícímu soupeři. Ale balon jste odehrál jen k volnému Ordošovi, který lobem z dálky vyrovnal na 1:1…
„Byla to moje chyba, vím to. Vybíhal jsem proti balonu, abych ho stihl odehrát, protože jinak by na mě šel soupeř asi sám. To se povedlo. Ale měl jsem to kopnout jinam než na střed. Taky jsem to chtěl udělat, ale míč jsem trefil jinak, než jsem chtěl.“
Vyčítal jste si ještě některý další inkasovaný gól?
„Ještě u jednoho mi pak trenér brankářů říkal, že jsem asi měl vyběhnout.“
Trenér Petržela má ve zvyku hráče, kteří chybují, po utkání jmenovat. Udělal to i ve vašem případě. Jak jste to snesl?
„Je mnohem lepší mít trenéra, který řekne naplno a otevřeně, co si myslí, než trenéra, který navenek neřekne nic, ale pak to někde za rohem šušká. Takže jsem rád, že to trenér říká napřímo.“
Jak Petržela kritizoval svůj tým po prohře 2:6 v Olomouci? Čtěte ZDE>>>
Věříte, že vás do utkání se Slováckem postaví?
„To se uvidí. Je pravda, že když udělal na Slavii chybu Vojta Šrom, v dalším zápase jsem chytal já. Takže se teď klidně může stát, že dá šanci Vojtovi.“
Kdy se to dozvíte?
„To se uvidí. Někdy se to dá vytušit z nácviku. Ale trenér nemá problém oznámit sestavu třeba v den zápasu.“
Vyhovuje vám to?
„Vyhovuje. Aspoň jsem v tréninku pořád v maximálním napětí a nasazení. Pořád mám tu největší motivaci, protože je šance, že budu chytat.“
Jaké to je mít za zády gólmana, kterému je téměř osmadvacet, chce chytat, protože na svou šanci dlouho čekal, ale teď nemůže, protože jste šanci dostal vy, osmnáctiletý mladík…
„Je pravda, že Vojta je zkušený brankář. Pro mě je to ale super situace. Nutí mě to na tréninku makat ne na sto, ale na sto dvacet procent. Když tady byl Jirka Pavlenka, Vojta mu dělal dvojku, já byl až trojka. Takže jsem věděl, že se do branky nedostanu. Maximálně na lavičku. Teď je to jiné. Jsme dva, šanci máme oba, oba musíme makat. To nás posouvá. Vycházíme spolu přitom perfektně.“
