Kanonýr Milan Škoda? Ne. Jeho parťák z útoku Muris Mešanovič? Taky ne. Nebo snad Josef Hušbauer? Chyba lávky. Antonín Barák, tak se jmenuje nejlepší střelec Slavie v závěru ligy. Jeho trefa proti Plzni, kterou přispěl k debaklu 5:0, byla už čtvrtou z posledních tří utkání. Vpravdě skvostná bilance. „Užívám si to. Věřím si a zkouším střílet,“ říká jedenadvacetiletý záložník.
Barák je neobletovanějším hráčem týmu z Edenu. Bezkonkurenčně. Než prošel po zápase s Plzní chodbami v Edenu, bažily po něm slávistky slavící čerstvý titul. „Já chci dres Baráka!“ překřikovaly se rozverně se smíchem. „Barák je můj!“ A když odcházeli domů malí kluci, usměvavý talent si u dveří s každým plácl rukou. „Jsou to hlavně známí,“ usmíval se nad zájem ze všech stran. „Nálada je dobrá, uvolněná…“
Aby ne. Blonďatý mladík je v laufu a na hřišti je to znát. Jako při třetím gólu v síti Plzně. Měl dost prostoru ( Patrik Hrošovský ho jen nesměle stínoval), navedl si míč a daleko za šestnáctkou napřáhl levačkou. Míč letěl spolehlivě k tyči a zapadl do sítě.
Byl to výsledek pohody, do níž se Barák v druhé polovině sezony dostal. „Cítil jsem se dobře. Když hraju, snažím si zápas užívat, z toho pak všechno vyplyne. Věřím si a zkouším střílet,“ popisuje středopolař své rozpoložení.
Po zimním přestupu do Slavie přitom musel na šanci dlouho čekat. Nepatřil do základní sestavy, bilance z prvních tří jarních duelů zněla: 3 minuty, nula, nula. „Začátky nebyly jednouché. Konkurence byla velká, chvíli mi to trvalo,“ uznává. „Musel si zvyknout na jiné tempo i to, že se ve Slavii musí pořád vyhrávat,“ komentuje Barákův pozvolný start trenér Dušan Uhrin mladší .
Až ve 23. kole se nadějný záložník objevil v základní sestavě a přispěl k výhře 1:0 nad Duklou, To byl první zlomový moment. „Hodně mi to vítězství pomohlo. Byl jsem poprvé v sestavě, vyhráli jsme. Podali jsme dobrý týmový výkon, i já jsem z toho vylezl dobře,“ vzpomíná.
Krátce před tím se vrátil z dvou utkání reprezentační jedenadvacítky. Na jiných se odpojení od týmu může projevit negativně, on se vrátil silnější. „I trošičku díky reprezentaci jsem se dostal do sestavy Slavie, vydařily se mi v ní oba zápasy. Herně jsem se chytnul. Na tréninku můžete hrát, jak chcete, ale potřebujete zápasy. Pak už to šlo jenom nahoru,“ libuje si.
Ve třetí klíčový bod v itineráři cesty k roli opory Slavie se proměnil první gól v červenobílém dresu, který vstřelil na začátku května Slovácku. Byl to moment, kdy mu blesklo hlavou: Tak, a teď jsem se definitivně chytil. „Ten gól byl šťastný, ale hodně důležitý. Od té doby jsem se cítil v pohodě, věřil jsem si,“ ohlíží se Barák.
Našel si své místo v záloze, kde se musel srovnat s Tomášem Součkem a hlavně Josefem Hušbauerem . Úlohy posledních dvou se při tom překrývají, musejí si vyhovět, jinak motor Slavie nebude fungovat a zadře se. Na konci sezony se ovšem rozjel na slušné obrátky.
Plzeň zápas nebrala tak vážně
„Ani jsme to spolu neprobírali. Oba chceme hrát a pro klub udělat maximum. Jsem strašně spokojený s tím, že nám to začalo šlapat, hráli jsme dobrý fotbal, fanoušky to muselo bavit. Jsem rád za sebe i za Pepu, že jsme se chytli a pomohli jsme Slavii,“ povídá Barák.
V zápase s Plzní oba skórovali, byla to pořádně tlustá tečka za sezonou. Ačkoli se dalo čekat, že se na soupeři projeví mistrovská „kocovina“, takovou smršť přece jen Barák nepředpokládal. „To jsem si opravdu nemyslel. Ale věřil jsem, že vyhrajeme. Právě proto, že Plzeňáci slavili, už se spíš těšili na konec ligy a zápas už tak vážně nebrali. Jsem strašně rád, že se to takhle povedlo.“
Radovat se mohl hned dvakrát. V lize se totiž stylem „last minute“ zachránila i Příbram, odkud v zimě do Slavie přišel. Dlouho o tom však nevěděl, neměl žádné zprávy. „Vůbec. To, že se Příbram zachránila, mi řekl až po zápase spoluhráč z lavičky. Nesledoval jsem to, to bych se nekoncentroval. Vůbec jsem to nevnímal. Hrozně to klukům přeju, i když jaro měli hodně špatné. Doufám, že to půjde nahoru.“
