Tohle by nevymyslel ani Oscar Wilde. A že svými nápady tuze rád provokoval. Jedním z členů nové disciplinární komise se stal bývalý ligový hráč a trenér Petr Uličný. Muž, který kvůli své bouřlivé povaze stál před tímto orgánem nejednou jako hříšník, nyní usedne na druhou stranu stolu. A bude spolurozhodovat o trestech a pokutách, které v minulosti jeho samotného stály na 120 tisíc korun.
Co vám jako první proběhlo hlavou, když jste dostal nabídku stát se členem disciplinární komise?
„Něco vtipného ano, jedno takové rčení. Ale nebudu ho říkat nahlas, nechci tu záležitost nijak znevažovat. Samozřejmě je to, jak se říká, kuriozita, že já, který jsem před disciplinární komisí tolikrát stál, jsem teď jejím členem. Možná i to hrálo v rozhodování pana předsedy Richarda Bačka, který se na mě s tou nabídkou obrátil, nějakou roli. Mám své zkušenosti. Vím, pod jakým tlakem trenéři i hráči pracují. A taky ze své zkušenosti vím, jak se mají chovat a jak se chovat nemají.“
Takže pro případné výstřelky budete mít pochopení?
„To jsem říct nechtěl. Mám pořád před sebou větu, kterou o mně napsal pan Károlyi, za jehož předsedování jsem před touto komisí stál asi ze všech nejčastěji. Napsal o mně: „Petr Uličný je výborný trenér, velmi dobrý člověk, ale chybí mu sebekontrola.“ Měl pravdu. Sebekontrola mi chyběla, a to pro mě nebylo a pro nikoho nemůže být omluvou.“
Jako trenér jste za své výstřelky zaplatil na pokutách snad sto dvacet tisíc korun. Souhlasil jste vždy s verdiktem komise?
„Ne vždy. V jednom případě doteď vím, že mi komise trochu ukřivdila. To bylo v případě pana rozhodčího Holuba. Zakřičel jsem tehdy jeden vulgarismus, ale nepoužil jsem ho jako oslovení, ale jako citoslovce. Komise mi to tehdy neuvěřila. Ale v řadě jiných případů jsem byl trestán oprávněně.“
Nedovedu si vás představit v situaci, kdy budete muset například třeba Zdeňkovi Ščasnému, svému bývalému kolegovi, vysvětlovat, jak se má chovat a případně kolik ho jeho prohřešek bude stát…
„Upřímně bych si přál, aby k takové situaci nedošlo, ale zřejmě se tomu nevyhnu. Nemyslím teď konkrétně Zdeňka, ale kohokoliv, koho mám rád. K řadě svých bývalých hráčů mám až otcovský vztah. Mám možnost se v tak extrémním případě zasedání komise nezúčastnit, ale je to jen krajní možnost, kterou bych opravdu nechtěl využívat.“
Jak si myslíte, že od vás budou vaši bývalí kolegové nebo hráči případné verdikty o trestu přijímat?
„Nebudou je přijímat ode mě, ale od pana předsedy. Já jsem jen jedním z členů komise. Věřím, že si hráči nebo trenéři, kteří se do takové situace dostanou, uvědomí, že já sám velmi dobře vím, jakému tlaku jsou vystaveni. Mým přáním ale je, abychom těch trestů vynášeli co možná nejméně. Nikomu to není příjemné.“
Berete tuto funkci jako jistou formu svého návratu do profesionálního fotbalu?
„Ano, dá se to tak říct. S trenéřinou jsem se rozhodl skončit. Ten úspěch z roku 2012, kdy jsme s Olomoucí vyhráli pohár, už jsem si nechtěl ničím pokazit. Funkci sportovního ředitele mi nikdo nenabídl (směje se), působil jsem jako jakýsi mentor ve Znojmě a poradce v Sigmě. Toho jsem si vážil, ale tato práce je pro mě něčím úplně novým a nutí mě to zase být opravdu aktivní.“
