Mezi tuzemskými fotbalovými šéfy je pozoruhodnou výjimkou. Adrianus Kruf pochází z Nizozemska, a ač byste to do něho možná neřekli, nahrával na góly útočníkovi Pierru van Hooijdonkovi. Už víc než dvacet let ovšem působí v Česku a letos si přibral pikantní angažmá: stal se předsedou představenstva Jablonce. Proč? Aby předseda FAČR a jablonecký „král“ Miroslav Pelta zmírnil tlak kvůli střetu zájmů, byť stejně dál rozhoduje sám? „Nebudu to vyvracet. Lidi si stejně budou myslet, co chtějí,“ odpovídá Kruf klidně.
Adrianus Kruf sice nemá české občanství, ale svému druhému domovu přeje. Výjimkou jsou utkání s Nizozemskem, i když… „Vzájemných zápasů s Českem jsem viděl víc, bohužel většinu z nich, u kterých jsem byl, Nizozemsko prohrálo. Možná vám nosím štěstí,“ směje se.
Nejdříve mi musíte říct, jak došlo k tomu, že jste hrával s Pierrem van Hooijdonkem…
„Bylo to v mládeži v Halsterenu. Je o rok mladší, znali jsme se nejen z fotbalu, ale i ze školy. Celé léto jsme spolu kopali, trénoval přímé kopy, které ho proslavily, když vyhrál s Feyenoordem Pohár UEFA. Ještě v mládeži jsme se pak potkali i jako soupeři, potom šel do Roosendaalu, který postoupil do nejvyšší soutěže, a já jsem zůstal ve třetí lize. Poté jsem odešel do Německa. Před dvěma lety jsem ho potkal v Lisabonu na Lize mistrů. Neměli jsme moc času, zavzpomínali jsme na staré časy. Vypadáme o hodně jinak… (směje se)
Vyhověli jste si na hřišti? Přihrával jste mu na góly?
„Ano, fungovalo nám to dobře. Já centroval a on dával góly hlavou, to nemělo chybu. (směje se) Vždycky jsem hrával středního záložníka, až pak mě trenér, který vedl nizozemskou amatérskou reprezentaci, posunul na pravé křídlo, protože jsem byl rychlý. Když jsem potom odešel během vojny do Německa, kde mělo naše letectvo základnu, poprvé jsem začal hrát v útoku.“
Jak se vyvíjela vaše kariéra v Německu?
„S týmem naší základny jsme hráli proti amatérskému týmu Brém a mě si spolu ještě s jedním klukem vytipovali a začali jsme s nimi trénovat. Tím klukem byl Arie van Lent, který se pak prosadil v bundeslize (hrál za Brémy, Mönchengladbach či Eintracht Frankfurt – pozn. red.) a teď dělá mládež v Mönchengladbachu. “
Věřil jste, že v Německu prorazíte?
„Už v Nizozemsku jsem zažil, že rozdíly mezi hráči nebyly velké, všichni uměli kopat. V mládeži jsem nastupoval asi tři roky i s Henkem Vosem, bylo neuvěřitelné, kolik dal gólů. Pak hrál za Standard Lutych, Sochaux nebo Feyenoord, talent se u něho projevoval mnohem víc než u van Hooijdonka. Vedle talentu pak záleží na dalších faktorech: jestli vás má trenér v oblibě, máte nějaké jméno. Já jsem se navíc nevěnoval tomu, jak se to říká… správný život?“
Životosprávě?
„Ano, životospráva. (směje se) Třeba jsem nepřišel bez omluvy na trénink, a když se to stalo podruhé, řekli, že takhle to nejde. Pak jsem hrál v Německu čtvrtou ligu, tři roky jsem kombinoval fotbal s vysokou školou v Osnabrücku, až jsem v nějakých třiadvaceti skončil. Začal jsem pak až zase v sedmatřiceti v Černolicích, to je paradox.“ (směje se)
Když se vracíte do Nizozemska, ptají se vás lidé často na český fotbal?
„Popravdě, Nizozemsko navštěvuju sporadicky, jen párkrát za rok. Ale nejbližší kamarádi z vysoké školy se samozřejmě vyptávají, fotbal je všechny zajímá. Nikdo z nich Jablonec neznal, ale když jsme hráli v Evropské lize na Ajaxu, pozval jsem je a oni koukali, jak jsme mu byli rovnocenným soupeřem. Jinak jak mohu, jdu se podívat na PSV Eindhoven, jehož fanouškem jsem od sedmi let. Tamní management už o nás ví, vyptávají se, seznámil se s nimi pan Pelta. Cítím od nich zájem, český fotbal má u nás pořád dobrou pověst. V Nizozemsku hrála spousta dobrých hráčů, ať už dříve Pepa Chovanec, Galásek, Grygera nebo později Kalas, teď je tam Václav Černý. Eindhoven měl navíc zájem o Pavla Nedvěda, ale bohužel to nedopadlo, odešel do Itálie. To je náš velký idol.“
Sledujete, jak se daří talentům Václavu Černému v Ajaxu nebo Marku Sadílkovi v Eindhovenu?
„Právě o Sadílkovi jsem mluvil s jeho trenérem, byl s ním spokojený, říkal, že je to dobrý kluk. Před ním tam byl z příbramské akademie Aleš Matějů, ptal jsem se, proč ho poslali zpátky. Říkali, že fotbalista byl opravdu dobrý, ale nebyl schopen se za tu dobu naučit ani anglicky, ani holandsky, a to pak nejde. Ve fotbale je to obrovský problém, ale nejen v něm. A Vašek Černý? Už když jsem ho párkrát viděl v žákovské lize, bylo hned jasné, že má obrovský talent. Teď záleží hlavně na něm. Měl smůlu, že skončil Frank de Boer a nový trenér Peter Bosz ho nevzal do prvního týmu. Podle mě udělal Ajax špatné rozhodnutí, když přivedl na hostování z Chelsea Bertranda Traorého. Nevím, proč to udělali. Václav má všechny předpoklady, aby se prosadil, ale dlouho jsem neviděl, aby měl Ajax v mládeži tolik talentů, které se tlačí do prvního týmu.“
V českém fotbale si vybíráte docela zvláštní působiště. Nejprve Příbram, kde jste byl ve správní radě mládežnické akademie. Neodrazovala vás pověst bosse Jaroslava Starky?
„O jeho pověsti jsem samozřejmě věděl, ale na jejím základě lidi nikdy nesoudím. Ani jsem o tom nepřemýšlel. Ke mně se pan Starka vždycky choval víc než korektně, máme normální vztah. Vždycky všechno fungovalo. Ve fotbale je víc lidí s určitou pověstí, ale česká společnost takové věci extrémně prožívá a pak se to přenáší na fotbal. To podle mě není správné. Když v Nizozemsku, v Eindhovenu, a to myslím opravdu vážně, někam přijdu s panem Peltou, jsou tam nadšení, že tam je, že je to normální člověk. U vás lidi na pana Peltu spíš řvou. To je pro nás Holanďany nepochopitelné. Stejně jako když fanoušci na velice úspěšném EURO v Polsku po prvním nepovedeném utkání skandovali proti trenérovi. To je v Nizozemsku, Anglii, Německu nepředstavitelné. To samé s Milanem Barošem, vždyť je to váš druhý nejlepší střelec v historii. Pro nás je zcela nepochopitelné, jak se k němu chováte.“
V pohledu na české fotbalové bossy se asi budeme lišit…
„Fotbal zaslouží lepší pověst, ten produkt je dobrý. Nizozemsko má v Evropě velmi špatný koeficient, vy máte slušný. Sparta vyhraje skupinu Evropské ligy s Interem Milán… Když přijedu s lidmi z Česka do Eindhovenu, atmosféra je výborná, v hledišti je pětatřicet tisíc lidí. Ale když se začne hrát, nepoznám rozdíl mezi zápasem Eindhoven–Arnhem a Jablonec–Slavia. Úroveň ligy není špatná, bohužel nechodí tolik lidí. To je mi líto. Věřím, že se s tím dá něco dělat, ale musíte změnit přístup médií i fanoušků. Fotbal není horší než hokej, který je stejně oblíbený.“
Po Jaroslavu Strakovi jste začal spolupracovat s Miroslavem Peltou. To je hodně svérázná postava se specifickým vystupováním. Jak na vás zapůsobil?
„V tom jsme si právě sedli, mám to spíš rád. Vyznává speciální humor, bere věci s nadsázkou. To je jeden z důvodů, proč jsme si blízcí, tím dalším je, že je taky blázen do fotbalu. Mluví s každým, to u nás funkcionáři mají větší odstup.“
Souhlasíte s tím, že být majitelem i šéfem klubu a zároveň předsedou asociace je střet zájmů?
„Ve světě to samozřejmě není obvyklé. A u nás v Nizozemsku to ani není možné. Tam kluboví funkcionáři nemohou kandidovat na předsedu. Michael Marco van Praag byl šéfem Ajaxu, ale jakmile se stal svazovým předsedou, už v něm nepůsobil. Ale nemyslím si, že šéf svazu může mít velký vliv na ligu jako takovou, tu řídí úplně jiní lidé. Předseda to spíš zastřešuje.“
U nás v Česku to reálně bývá jinak. Lidé z vedení asociace mají větší vliv, i na rozhodčí.
„To je jedna z typických věcí, které se mi v Česku nelíbí. Nerozumím tomu. Každý rozhodčí může udělat chybu, u vás stejně jako u nás. Je to český přístup: protože pan Pelta je předsedou asociace, tak ovlivňuje všechny rozhodčí. Žijeme přece v roce 2016, ne v devadesátých letech.“
Mám pocit, že v některých ohledech ta doba neskončila.
„To je absurdní. Česká mentalita je taková, že lidé ničemu nevěří. A jsme zase u image fotbalu. Komise rozhodčích je transparentnější, nastaly pozitivní kroky. Jsem pozitivní člověk, věřím, že se image fotbalu bude zlepšovat. A že i všechny struktury, vztahy budou fungovat normálně.“
Upřímně řečeno: vaše angažmá v Jablonci působí dojmem, že Miroslav Pelta se potřeboval alespoň zčásti zbavit tlaku a vy jste mu s tím navenek pomohl, byť pořád o všem rozhoduje on. Vyvrátíte mi to?
„Nebudu to vyvracet. Lidi si stejně budou myslet, co chtějí. Miroslav Pelta je s Jabloncem spjat už od devadesátých let. Jak to chcete vyvracet? Pochází odtamtud, je tam doma, je těžké, aby se v klubu neukazoval. Bojovat proti tomu nemám v úmyslu. Myslím, že jsem do klubu přinesl nový impulz, nápady, a to i v ekonomické oblasti. Fotbal mám rád, žiju jím, baví mě to. Není to tak, že jsem tam pět dní v týdnu dvanáct hodin, ani na to nemám čas, ale velmi aktivně se zapojuji do vedení a chodu klubu.“
Jak často vůbec do Jablonce jezdíte? Slyšel jsem, že hlavně na zápasy.
„Nejsem součástí denního managementu, nejsem ředitelem klubu. Jezdím do Jablonce na zápasy, na jednání představenstva, management meetingy. Určuju směr klubu, jsem tam nepravidelně, občas párkrát za týden, když jsem hodně na cestách, tak míň.“
Jaké jsou vaše kompetence? Třeba když šlo o odvolání sportovního ředitele Ivana Horníka a trenéra Zdenko Frťaly, které šel Miroslav Pelta po porážce s Brnem oznámit do šatny?
„Probírali jsme to spolu, proběhlo hlasování na představenstvu. Já jsem zrovna byl v Americe.“
Jinak byste šel do šatny vy?
„Už jsem tam párkrát byl, takže bych tam klidně šel. (směje se) Ale přijít tam po vítězství a v takové chvíli je rozdíl.“
Takže v Jablonci neplatí, že to bude tak, jak řekne Pelta?
„Každý na představenstvu máme hlas, a když nedojde ke shodě, předseda má ten rozhodující.“
Mimochodem, jaký je váš názor na působení Ivana Horníka v Jablonci?
„Přišel ještě před mým nástupem. Je to člověk, který dlouho žije fotbalem. Byl potrestán, a když trest skončí, nemyslím si, že není možné pokračovat. Jestli to byl šťastný krok, nebo ne, k tomu se nemohu vyjadřovat. Výsledky neodpovídaly představám, tak to skončilo.“
Stejně by mě zajímala vaše motivace působit v Jablonci…
„Od pěti let miluju fotbal a okolnosti nahrály tomu, že v něm mohu nadále aktivně působit. Udělal jsem to rád. Mám i trochu volnější ruce a čas a chuť se takhle zapojit. A odjinud než z Jablonce mě neoslovili. Čas je jinak hodně omezující, mám hodně aktivit, rodinu, která žije v Americe. Nemám ambice být, dejme tomu, funkcionář. Nejaktivnější v tomhle směru jsem v Černolicích. Tam hraju, trénuju, jsem vedoucí mužstva, všechno. Baví mě to, je to na úrovni A třídy, Jablonec je liga.“
Do Jablonce jste přišel po proslulém posledním zápase minulé sezony s Příbramí, která se díky remíze 0:0 udržela v lize. Co jste tomu říkal?
„To utkání jsem neviděl. Nerozuměl jsem víc výsledkům… A třeba i posledním zápasům Plzně, být v jejich vedení, neměl bych z toho radost. Nevím, jaký byl váš názor…“
Můj názor je, že to byla domluvená remíza. Ale důkazy na to nemám.
„Ty asi nejsou ani na to, že Olomouc dala šest gólů Teplicím. Takže to asi dál nebudeme hodnotit.“
Přesto: vám nevadilo přijít do klubu, který měl za sebou takový závěr ligy?
„Nebyl to důvod, abych odmítl. V posledních kolech bylo víc divných výsledků, než se očekávalo. Ale to je prostě fotbal. My jsme v listopadu s Černolicemi prohráli 1:7 ve Vraném…“
Nebyl to poslední impulz, který přinutil Miroslava Peltu, aby urychlil vaše angažování?
„O mém příchodu jsme diskutovali už dříve, vše bylo tak daleko, že zápas s Příbramí na to neměl vliv. V každém případě je i kvůli takovým věcem boj o to, aby byl fotbal vnímán pozitivně, těžký.“
Hovořilo se i o tom, že byste do Jablonce vstoupil majetkově. Dojde k tomu?
„Mluvili jsme o tom, analyzovali jsme to. Ale už jsem možná naznačil, že mám aktivit dost. Stále je otevřený menšinový podíl, ale většinový ne. Nemám touhu vlastnit jakýkoli fotbalový klub. Navíc když se na to díváte ekonomicky, majitelé to nemají jednoduché. Už když jste jen na nule, hospodaříte s vyrovnaným rozpočtem, je to úspěch. A lidé si stejně myslí, že fotbalem vyděláváte velké peníze. To je úplný nesmysl. Buďme rádi, že tady majitelé jsou, mají úplně jiné podmínky než na západě. Úplně ve všem - od počtu diváků, přes sponzory, až po televizní práva. Mají to několikanásobně těžší. Je to obrovská práce.“
Jablonec má za sebou etapu, kterou jsme ve Sportu nazvali „galácticos“, pak Miroslav Pelta vyhlásil návrat k regionálnímu klubu. Je to správná cesta?
„Byla to jedna z věcí, o kterých jsme spolu hodně diskutovali. Jablonec nemá infrastrukturu ani možnosti jako Praha nebo další větší města. Opravdu je to regionální klub. A může to být velmi dobře etablovaný regionální klub hrající o poháry. Kádr je velmi dobře poskládaný, jsou v něm mladí hráči s perspektivou. Jdeme správnou cestou. Problém jsou návštěvy, chceme víc zapojit i lidi z regionu, aby s klubem byli víc spojeni. O stadionu to není, ten je fakt moderní, hezký, komfortní.“
