Teď je čas na husarské kousky. Třeba i na odvahu. Každopádně přesně přichází moment, kdy má úřadovat trenér. V případě Slavie tedy Jaroslav Šilhavý. Byť z hráčů nelze sejmout odpovědnost, Šilhavého role v posledních čtyřech zápasech bude podstatná. Už ukázal, že mu nechybí cit pro velká rozhodnutí, ale i jemu hrozí, že ho pohltí nervozita.
Má distingovaný, džentlmenský projev. Za všech okolností se ovládá. I když v něm vřou emoce, na oficiálních akcích to vidět není. Do jisté míry se dá Jaroslav Šilhavý v těchto ohledech přirovnat k Vítězslavu Lavičkovi .
Ideální příklad se nabídl sám po prohraném semifinále domácího poháru se Zlínem. Slavia tím přišla o svůj jasně vytknutý cíl – že chce celou soutěž vyhrát. Šilhavý se dostal ve dvou otázkách do diskuze, že hra jeho týmu v poslední době uvadá. Zvládl situaci úplně bez výbuchů, ale poprvé, co je ve Slavii, se pustil do většího nesouhlasu.
„Nemyslím, že bychom hráli proti Slovácku špatně,“ upravoval pohled novinářů o zápase hraném před prohrou se Zlínem. Slavia v Uherském Hradišti vyhrála 2:0, a možná v něm měli domácí víc ze hry, víc byli na balonu, přesto dokázali hosté udržet snaživého soupeře daleko od své brány a z brejků mu zatápěli.
Jestli se jej se závěrem sezony zmocňuje nervozita, je nečitelné, nicméně i na něj musí dopadat tíha okolností. „Sešívaní“ si malovali, že domácí pohár dojedou, že po letech zase v Edenu oslaví nějakou trofej, ale dostali tvrdou ránu od „ševců“ a nejspíš i to je muselo srazit před důležitým ligovým utkáním s Jabloncem.
Šilhavému se mužstvo trochu rozpadá
Hra červenobílých drasticky trpí. Už si neumí pomoct chladnou kombinací, rozvážnou a zároveň účinnou. Je to samé buch, buch. Od stoperů rány na hrot, nic slavného. Jedním důvodem je jistě i fakt, že některým oporám odchází forma.
Přesně tady přichází role Jaroslava Šilhavého. Už ve Slavii zvládl složitost s frackovitým Ginem van Kesselem. V posledním utkání posadil na lavičku jednu z podzimních hvězd Antonína Baráka. A v tom samém zápase sundal chvíli po přestávce i téměř nedotknutelného Simona Deliho.
Má tedy uděláno pro velká rozhodnutí. Jenže taky je pravda, že dosud procházel s týmem v lize obdobím, které zdaleka netlačilo na psychiku tak jako teď. A i když se s výkonností pere velká část základní jedenáctky, změny musí být dělané s citem, ale zároveň razantně.
„Byl by nesmysl vyměnit třeba šest hráčů základu. Myslím, že Jarda je dost chytrý a zkušený, aby takovou věc zvládl,“ věří trenérský kolega Vlastimil Palička. Je pravděpodobné, že se na Slavii budou z koučova popudu konat pohovory s hráči, buď už individuálně, nebo ve skupinkách.
„V mých trenérských začátcích se psychika fotbalistů podceňovala, funkcionáři nám dřív pořád říkali, že se na to vymlouváme. Ale je to skutečné gró naší práce, zejména v závěru sezony je to nesmírně důležité, a Jarda má předpoklady, aby hráče takhle připravil. Má sebedůvěru, jistotu, nadhled, nejedná emotivně, což fotbalisté ocení,“ tvrdí Palička.
Ale i Šilhavému se mužstvo trochu rozpadá. A také on sám se v danou chvíli ocitá v prekérce. Zbývá mu poslední měsíc sezony, v němž má šanci vyfouknout titul Viktorii Plzeň.
