Bojíte se, že příliv zahraničních superstar do HET ligy může uškodit české reprezentaci? Zajděte za Vernerem Ličkou, uklidní vás. „O nároďák se nebojím, z příchodu hvězd do ligy může jedině získat. Třeba to bude klíčový spouštěč a začátek nové éry. Konkurence je zdravá, čeští hráči v ní můžou vyrůst,“ tvrdí asistent Dušana Uhrina staršího z éry vicemistrů Evropy 1996.
Čím to, že z vás mluví takový optimismus?
„Dlouho tvrdím, že celkově děláme fotbal dobře, akorát to neumíme prodat. Jestli se hvězdy z ciziny prosadí, nebo ne, to už je jiné téma, ale čeští hráči na tom můžou vydělat. Abyste se posouval, potřebujete konkurenční prostředí. A my ho tady konečně začínáme mít. Masivní posilování Slavie a Sparty je pro český fotbal výborný signál a ukazuje to cestu, kudy jít.“
Ukazuje to cestu i reprezentaci?
„Jsem přesvědčený, že nároďák jedině získá. Příchody hvězd z předních fotbalových zemí můžou působit jako spouštěč, českým hráčům můžou hodně dát. V extrémním případě, i kdyby se žádná z velkých posil nedostala na hřiště, nevadí, boom už je nastartovaný. Tihle borci přinášejí jiný pohled na fotbal, jinak přemýšlejí, jinak se chovají. A samozřejmě jinak hrají. Můžou tady odvést kus práce.“
Pokud ale neodsunou české reprezentanty na lavičku. Vzpomeňte si na vaši éru u národního týmu: po stříbrném mistrovství Evropy 1996 odešlo hodně hráčů do ciziny, kde většinou začínali jako náhradníci, a reprezentaci pak i kvůli tomu nevyšla kvalifikace na mistrovství světa.
„V české lize zatím mluvím o minikonkurenci. Pokud se v ní nějaký hráč stane náhradníkem, pak je otázka, jestli má dostat pozvánku do reprezentace. Ale proč to zužovat jen na Slavii a Spartu? V lize máme další top kluby, nahoře vždycky hraje ještě někdo třetí čtvrtý. Deset patnáct let zpátky jsme plakali a modlili se, abychom měli víc kvalitních týmů a český fotbal se posunul.“
Sázíte na to, že když se zvedne kvalita ligy, zvedne se i kvalita reprezentace?
„Víte, my Češi máme jednu zvláštní vlastnost: všechno české negujeme. Co je české, to je v našich očích špatné. Přitom je to chyba, vždyť ve fotbale dokážeme za málo peněz udělat velké výsledky. Nedávno mi volal jeden polský novinář a ptal se mě, jak to děláme, že v pohárovém žebříčku atakujeme první desítku. Tak jsem zmínil rozpočty několika českých klubů a nechal ho žasnout. Pokud jde o efektivitu práce, patříme k nejlepším.“
Tak proč jsme nakonec rádi za jeden tým v jarní fázi evropských pohárů a jedno vítězství jednadvacítky na mistrovství Evropy?
„Teď máme šanci to změnit, možná nás čeká jedna z nejlepších sezon v historii ligy. Sám jsem zvědavý, jak ten nový produkt prodáme, ale minimálně návštěvnost ligy by měla jít nahoru.“
Dají se vůbec slávistické a sparťanské nákupy s něčím srovnat? Třeba s epochou mecenáše Borise Korbela ve Slavii na začátku 90. let minulého století?
„Kdepak, Korbelova Slavia byla spíš nárazová akce a týkala se jednoho klubu. Přesto to přineslo benefity: slávistům se dařilo v pohárech a vydělal na tom i nároďák, viz zmíněné EURO 1996. Proč by se to teď nemohlo zopakovat?“
Mimochodem, napadlo by vás před lety, že si nejlepší české kluby budou vybírat hráče převážně ve vyspělých fotbalových zemích?
„Samozřejmě nenapadlo, ale podívejte se k sousedům do Německa. Tamní fotbal už dávno není jen o rodilých Němcích. U nás bývá vždycky všechno o něco později, trendy k nám přicházejí teprve časem. Jsme sice menší stát, ale nevadí. Globalizaci se nikdo nevyhne.“
