Vrací se tam, kde do první ligy vlétl. Útočník Sparty Matěj Pulkrab bude v příští sezoně znovu hostovat v Liberci, kde místo uvolnil Milan Baroš. „Jsem připravený zaujmout - v uvozovkách - místo útočníka číslo jedna,“ hlásí dvacetiletý kanonýr. Z Letné ho vytlačilo mohutné posilování. „Ale nejsem vůbec zapšklý. Odešel jsem, abych hrál a zlepšoval se,“ říká.
U Nisy šlapal už na jaře minulého roku. Hostování mělo podle plánu trvat rok a půl, jenže svými výkony Matěj Pulkrab zaujal a letenský klub mladého útočníka povolal zpátky hned po skončení sezony. Teď jde ale pod Ještěd hostovat znovu.
Ovšem v úplně jiné pozici než před rokem a půl, souhlasíte?
„Ano, před rokem a půl jsem šel z dorostu. Byla to první možnost dostat se do ligového kádru, čekal jsem, jestli dostanu šanci zahrát si. Teď přicházím v pozici, kdy o mě trenér Jindřich Trpišovský stál už uplynulou sezonu. Stejně jako teď, hned jak se začalo spekulovat, že bych mohl jít na hostování, když do Sparty přicházely posily. Vím, že přicházím v pozici, kdy bych mohl hrát pravidelně.“
Po odchodu Milana Baroše je v plánu, že budete útočníkem číslo jedna. Jste na to připravený?
„Kdyby zůstal Milan Baroš, asi bych váhal, jestli je to dobrý krok. Protože Milan Baroš je výborný útočník a bylo by přes něj těžší se do sestavy dostat. Ale když odešel, myslím si, že jsem připravený zaujmout - v uvozovkách - místo útočníka číslo jedna a hrát co nejvíce.“
Navíc se vracíte jako střelec, který má v libereckém dresu historicky nejlepší bilanci, co se počtu vstřelených gólů a odehraných minut týká. Co necelý poločas, to v průměru jeden gól.
„Kluci si ze mě dělali srandu, že jestli takovou bilanci udržím, tak to bude zajímavý.“ (směje se)
Nevadí vám, že jde znovu „jen“ o hostování?
„Viděl jsem, že ve Spartě je taková konkurence, že by mé vytížení nebylo takové. Osobně si myslím, že po tom roce potřebuju hrát, když jsem na podzim nastupoval nepravidelně, na pár minut, od začátku výjimečně. A na jaře jsem byl zraněný. Potřebuju hrát, a proto jsem šel na hostování, abych se o to porval, byl co nejvíce pravidelně vytížený. A za rok se do Sparty vrátil připravený bojovat o místo i tam.“
Jednou jste přiznal, že uvnitř jste spíše „stresař“. Je v tomto ohledu výhodou, že se vracíte do známého prostředí?
„Asi jo. Přemýšlel jsem nad tím, že kdybych šel někam jinam, tak by bylo všechno nové. Ovšem i s trenérem jsme mluvili, že mě zná, že mu nemusím nic dokazovat. Přesně ví, co po mně chce, co ode mě může čekat a já od něj. Znám tady ještě i pár kluků, lidi kolem všechny. Je to pro mě určitě příjemnější, že jsem se vrátil někam, kde to znám.“
Liberec o vás měl enormní zájem už před rokem, nemrzí vás zpětně, že to nevyšlo už tehdy?
„Takhle určitě nepřemýšlím, to nemá cenu. Vloni v létě jsem si samozřejmě myslel, že bych měl jít ještě někam hostovat, protože jsem necítil, že bych si ve Spartě mohl úplně zahrát. Ale nakonec jsem se i díky nějakým zraněním jiných dostal do základu, zahrál jsem si Evropskou ligu, dal v ní i gól, zažil jsem hezké chvilky. Určitě mě to posunulo minimálně psychicky. Každý zápas za Spartu je hodně náročný, protože se očekávají jen ty nejlepší výkony. Určitě toho nelituju, nemrzí mě to.“
Kdy jste začal tušit, že ve Spartě nebude místo a začalo se rýsovat hostování?
„Když začala příprava. Samozřejmě jsem viděl, že když přišli ofenzivní hráči, že nás bude dost a že je tam možnost hostování. Navíc z ostatních klubů byl zájem, takže to nakonec dopadlo takhle, že můžu bojovat o herní vytížení někde jinde a vrátit se do Sparty, až budu zase lepší.“
Cítíte se jako taková v uvozovkách oběť mohutného posilování Sparty?
„Vůbec ne. Je mi dvacet let a cítím to tak, že je to prostě potřeba. Ve Spartě teď sází na jiné hráče a vytížení by nebylo takové. Nejsem vůbec zapšklý, či něco takového. Odešel jsem, abych hrál a abych se zlepšoval.“
Co vůbec na mohutné investice a příchod italského kouče Andrey Stramaccioniho říkáte?
„To mi asi nepřísluší komentovat. Ten týden byl hodně náročný. Všechno fungovalo skvěle, všechno bylo dobře zorganizované. Tréninky byly náročné a vydatné.“
Hodně se toho pod trenérem Stramaccionim změnilo?
„Je to změna asi v takové skladbě tréninků. Samozřejmě má nějaké věci, na které dbá, a ty se musí plnit, takže jiná jsou třeba i cvičení.“
Liberec jedná se Spartou i o příchodu jen o půl roku mladšího záložníka Filipa Havelky, se kterým se znáte. Uvítal byste, kdyby také dorazil?
„U něj je to asi to samé, co u mě. Nevím, ale myslím si, že by teď ve Spartě neměl takové vytížení a že by na rok do Liberce mohl. Trenéři tady vědí, jak s takovými hráči pracovat, poznal jsem to. Myslím, že by mu to prospělo.“
Pojďme ještě k malému EURO, o které jste kvůli zranění přišel. Mrzelo to hodně?
„Ano, hodně. Komunikoval jsem celou dobu s trenérem jednadvacítky Lavičkou. Několikrát jsem se snažil zapojit do tréninku, ale bohužel to nikdy nešlo. Hlava reagovala špatně, takže jsem se vlastně až do konce ligy nedostal do hry. Začal jsem trénovat týden před posledním kolem a trenér Lavička se i díky formě jiných hráčů rozhodl pro ně. Samozřejmě, že mě to mrzelo.“
Mluvíte o zranění oka, které jste utrpěl při utkání Evropské ligy?
„Ano, o oku a pak druhém otřesu v hlavě. Jelikož to bylo v krátké době po sobě, lékaři mi dali pro jistotu dlouhou pauzu. Navíc pak reagovalo špatně, bylo mi po trénincích zle, zvracel jsem. Takže s ohledem na to, že jde o zranění hlavy, jsme byli hodně opatrní.“
