Má za sebou zápas, v němž podal excelentní výkon. Rozhodně nejlepší od chvíle, kdy se stal gólmanem olomoucké Sigmy. Miloš Buchta v sobotním duelu se Slavií přiváděl hráče soupeře k zoufalství. A na remíze 1:1, kterou Olomouc s Pražany uhrála, měl zásadní podíl. Po utkání přiznal, že měl od manželky Daniely za úkol zápas vychytat pro ni a jejich dceru Bianku.
V manželce Daniele našel anděla strážného. Ze Slovenska, kde Miloš Buchta před lety působil a kde jej postihla závislost na automatech, s ním putovala do Rumunska. A nyní s ním sdílí jeho dobrodružství v Olomouci. Sedmatřicetiletý gólman na její rady dá. Když Sigma loni na jaře sestupovala, zvažoval, že ukončí kariéru. Žena ho přesvědčila, aby to nedělal. Dnes, kdy je ve formě a zase chytá první ligu, může Buchta své ženě za její doporučení děkovat.
Co vám vaše paní před zápasem se Slavií přesně řekla?
„Večer před zápasem, když jsem se připravoval, za mnou přišla. A zeptala se, jestli mě může o něco poprosit. Říkal jsem, že pokud to bude v mých silách, že samozřejmě může. A ona se mě zeptala, jestli bych ten zítřejší zápas nemohl vychytat pro ni a pro naši dceru Bianku. Řekl jsem jí, že tři body jí slíbit nemůžu, ale že udělám maximum, aby se jí ten výkon líbil.“
Jak tedy výkon, který jste proti Slavii podal, ohodnotila?
„Dala mi za něj pusu. A říkala, že jsem byl fantastický. A že mě o něco podobného bude prosit před každým zápasem. Řekl jsem jí, a ještě asi budu muset, že každý zápas je jiný. Že někdy chytíte několik vyložených šancí a někdy na vás soupeř vystřelí jednou a dá vám z toho gól.“
Což se vám přihodilo v nedávném utkání s Libercem, kdy jste dostal gól z jedné rány, navíc ze třiceti metrů. Co vám tehdy žena řekla?
„No, zeptala se mě, jestli se to nedalo chytit. Ne že by si to dokázala sama všechno vyhodnotit, ale z reakcí lidí na tribuně pozná, jestli jsem dostal špatný gól, nebo ne. Tenhle ze zápasu s Libercem byl z dálky, to ano. Chytit se dal. Ale byla to rána, balon se zatočil k tyči, bylo to těžké. Řekl jsem jí, že jsem na to míč chytit prostě neměl. Mnohem víc mě mrzel gól, který jsem dostal předtím v Mladé Boleslavi.“
Připomeňte ještě, jak to bylo na konci předminulé sezony, kdy jste po sestupu Sigmy zvažoval, že s kariérou skončíte…
„No jo… Žena mi tehdy řekla: No snad bys nechtěl zakončit kariéru sestupem? A měla pravdu. My spolu konzultujeme fotbalové věci docela často. Žena to se mnou prožívá. Když se někdy cítím unavený nebo otlučený a pronesu doma, že bych dnes možná raději nešel na trénink, hned se ozve: Opovaž se!“
Čili vaše žena má doma rázné slovo.
„Má. Ale to zná každý ženatý muž. A jak jsem řekl, ona tu mou kariéru prožívá. Vždyť kvůli ní opustila svou práci a šla se mnou do Rumunska. Tam byla vlastně sama, a tím víc se k fotbalu přimknula. Na stadion chodila pravidelně. I do kabiny, vykládala si tam s trenérem. Ale to tam bylo normální, partnerky nebo manželky hráčů měly na stadionu otevřené dveře skoro kamkoliv.“
Za výkon, který jste podal proti Slavii, jste sklidil kromě polibku od manželky také uznání od fanoušků, médií, dokonce i hráčů soupeře. Ještě si sobotní zápas v duchu užíváte?
„Ne ne. To už je dávno pryč. Ještě jsem se dočkal gratulace od trenéra Jílka, který už taky přišel po nemoci na trénink, a tím to pro mě skončilo. Teď mám v hlavě už jenom příští utkání s Karvinou. Stejně jako všichni kluci v týmu, kteří na bodovém zisku ze zápasu se Slavií měli stejně velkou zásluhu. Ono není dobré dlouho se nechat unášet nějakou euforií. Protože pak přijde gól, jaký jsem dostal třeba s Libercem, a zase přijde kritika. Není dobré létat v emocích příliš nahoru a dolů. Chce to zůstat co nejvíc vyrovnaný.“
