V září jeho gól znamenal tři body v Karviné, teď zase rozhodl bitvu s Olomoucí. Ideálně si to načasoval, protože Vladimíra Coufala sledovali na tribuně libereckého stadionu při zápase 16. kola HET ligy skauti z turecké ligy. „Uvidíme, co bude,“ usmál se obránce Slovanu.
A co teda bude?
„Na to vám teď nedokážu odpovědět. Uvidíme. Zatím jsem tady a nikam nejdu.“
Ale nabídky máte...
„To neříkám. Uvidíme, nechte se překvapit. (úsměv) Třeba půjdu na sportovního ředitele místo Nezmiče.“ (smích)
Vypadáte nějak smutně...
„Ne, nejsem smutný. Jen si tu výhru vnitřně užívám. Jsem rád, že jsme se s Honzou Nezmarem mohli rozloučit výhrou, že jsme se mu odvděčili aspoň takhle za to, co pro klub udělal. Spíš asi přemýšlím, co bude v zimě, jak se to bude skládat.“
Aha, takže se staráte.
„Ano, to je to slovo. Jsou to tady takové liberecké děti moje.“ (smích)
I o trenérovi Jindřichu Trpišovském se dost mluví. Nebojíte se velkých odchodů?
„Kdybych se něčeho bál, tak v Liberci nejsem, protože tady se každý půlrok skládá něco nového. Nebojím se. V kabině držíme za jeden provaz, a kdo v ní zůstane, musí táhnout tu libereckou káru dál. My trenérovi přejeme hodně štěstí a byla by škoda, kdyby odešel, ale když bude mít dobré nabídky, bylo by hloupé, kdyby je nevyužil.“
Může být ve Slovanu spokojenost s podzimní částí?
„Byla vynikající, nikdo to na začátku nečekal a my si teď můžeme říct, že tímhle výsledkem hrajeme o Evropu. Navíc tahle výhra je cenná, přehráli jsme Sigmu vlastním fotbalem, ne jen silou nebo nějakým nakopáváním, to se na jaře nepovedlo skoro nikomu. I my u nich byli tragičtí, vybouchli jsme tam. A oni si teď neškrtli u nás.“
