Ve čtyři odpoledne usedl Vít Beneš ke kompu a zvedl se od něj až druhý den v osm večer. Během dvaceti osmi hodin takzvaného streamování, rozuměj povídání si s fanoušky, od nich vybral téměř sto tisíc korun. Pro vážně nemocného Mariána Čišovského. „Snad pomůžou, i když vím, že to není o penězích. Pořád věřím tomu, že to Čiša zvládne,“ říká jablonecký stoper.
Přispívá na UNICEF, nepotřebné oblečení nosí do charit a dětských domovů, nyní se Vít Beneš rozhodl uspořádat charitativní sbírku pro Mariána Čišovského , který onemocněl velmi vážným onemocněním ALS, tedy amyotrofickou laterální sklerózou. Dvacet osm hodin v kuse si povídal přes počítač s fanoušky a vybral tím skoro sto tisíc korun.
Jak vás napadlo pomoci právě tímto způsobem?
„Inspiroval mě jeden zahraniční streamer, který udělal také podobnou charitativní akci. On sice streamoval padesát hodin v kuse, ale já jsem to udělal na dvacet osm hodin, protože to bylo pro Mariána Čišovského, který má dres s číslem dvacet osm. Neprožívá právě hezké období, proto jsem mu chtěl nějakým způsobem pomoci.“
Pohnula s vámi emotivní chvíle při oslavách plzeňského „Titulu pro Čišu“?
„Určitě. Když jsem viděl oslavy titulu, bylo to hrozně moc dojemný, docela mě jeho příběh zasáhl... Tohle mě pak napadlo ve chvíli, když jsem byl na návštěvě u Vaňouse (Ondřej Vaněk) v Brně a dostal jsem od něj tričko s nápisem Titul pro Čišu. S Ondrou jsem konzultoval, jestli do toho mám jít.“
A on řekl, abyste neváhal.
„Samozřejmě mě v tom podpořil, tak jsem se do toho obul. Jeden grafik mi udělal pro stream speciální grafiku, v bance jsem založil nový účet, kam lidé mohli peníze na podporu posílat. Udělal jsem aspoň tohle, abych mu pomohl, i když vím, že to není o penězích. Snad přesto pomůžou. Pořád věřím tomu, že to Čiša zvládne.“
Nakonec jste pro něj vybral sto tisíc korun.
„O něco méně, ale na sto tisíc korun to dorovnám já. I kluci od nás z týmu v Jablonci tam poslali peníze, Vaňous poslal také větší obnos. Už jsem mluvil s Pavlem Horváthem , který mi řekl číslo účtu, kam to mám poslat.“
Čekal jste, že vyberete takovou sumu?
„Upřímně mě to hrozně moc překvapilo. Když jsem takovou akci plánoval, nečekal jsem, že by se to mohlo takhle rozkřiknout. Všechny ohlasy jsou většinou hrozně moc pozitivní. Našel jsem spoustu lidí, kteří chtějí pomoci se mnou, i když samozřejmě se našli i tací, kteří to viděli úplně jinýma očima než většina, co chtějí Mariána podpořit.“
Co tím myslíte?
„Jsme lidé a každý na tohle stavěný není. Už mi bylo řečeno, že na to byly i negativní ohlasy. Ale tím se nezabývám, jsem rád, že jsem takovou věc mohl udělat a že se našla spousta dobrých lidí, kteří mě v tom podpořili a tím hlavně Mariána.“
Mluvil jste s ním?
„Bohužel ne, ani nevím, jestli je ta možnost. Když jsem o tom mluvil s Vaňousem, tak ten mě odkázal na Horviho, protože jsou v kontaktu. Možná se však v budoucnu s Mariánem potkáme.“
Řekněte mi, jak těžké bylo vydržet streamovat dvacet osm hodin v kuse?
„Samozřejmě to bylo těžké. Velký záhul hlavně pro oči, protože dívat se do monitoru dvacet osm hodin určitě není zdravé. Myslím, že jsem třeba i na jednu dvě vteřiny někdy zabral a usnul, i když jsem měl nějaké energy drinky, energetické zvýkačky, vypil jsem jeden litr koly a dal jsem si i jedno kafe.“
Nebraly vás ke konci mdloby?
„To ne. Ale tak tři chvíle byly krizové, kdy jsem si už fakt myslel, že u toho usnu a že už nejspíš budu muset jít spát, protože tělo bylo prostě unavené. Na takové velké ponocování nejsem zvyklý, většinou vydávám energii ve dne. První krize přišla tak v pět ráno, další kolem oběda. Vždyť jsem začal v pondělí ve čtyři odpoledne a skončil v úterý pár minut po osmé večer. Vlastně jsem vydržel nějakých třicet pět hodin na nohách, protože ač jsem nechtěl, v pondělí jsem vstával brzo. Ale hodně mi pomáhaly pozitivní ohlasy v chatu, kde mi lidi psali, že to zvládnu, což mě povzbuzovalo a udrželo naživu, jak se tak říká.“
Kolik nejvíce uživatelů váš „pořad“ sledovalo?
„Co si pamatuju, tak nejvíce lidí bylo připojeno hned první večer v pondělí. Tam podle mě mohlo být nějakých dva tisíce tři sta lidí. Přes noc se to pak v průměru drželo kolem tří stovek a potom zase lidi začali přicházet ráno. Ke konci tam byly zase tak dva tisíce lidí.“
Trhal jste své rekordy?
„To možná jo.“
Při komunikaci s fanoušky hrajete na FIFA fotbalové zápasy, měla dlouhá doba bez spánku vliv na úspěšnost, vyhrával jste nebo spíše prohrával?
„Nějaký vliv to asi má, ale myslím, že po celou tu dobu se mi celkem dařilo a asi jsem vícekrát vyhrál než prohrál. Ale je pravda, že začátek jsem měl dobrý a jak přicházela únava, bylo to horší a horší a několik zápasů jsem za sebou i prohrál. Jenže tady o výsledky ve FIFA nešlo, šlo mi o tu celou akci.“
Na co se vás lidé v chatu nejvíce ptali?
„Dávali klasické otázky. Jestli Sparta, nebo Plzeň, na což jsem jim samozřejmě neodpovídal, protože to je téma, do kterého nevidím a zaručeně bych pokaždé tu druhou polovinu proti sobě pobouřil. Nebo se mě ptali, kde jsou v Česku nejlepší fanoušci, jaký stadion se mi líbí anebo co bych dělal, kdybych nehrál fotbal.“
Tak asi streamoval, ne?
(usměje se) „Já nevím, vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Chtěl jsem odjakživa dělat fotbal, zabýval jsem se jen fotbalem.“
Zvládl byste streamovat třeba ještě dalších dvacet osm hodin?
„To už asi ne. Obdivuji toho zahraničního streamera, že to vydržel padesát hodin. Nechápu, jak našel recept na to, aby takhle fungoval padesát hodin...“
A co na to říkali trenéři v Jablonci?
„Udělal jsem to dva dny před začátkem přípravy. Když jsme měli ve čtvrtek první trénink, žádné ohlasy na to nebyly. Kluci se samozřejmě vyptávali, ale ani nevím, jestli to trenéři vůbec zaznamenali.“
V sezoně byste si to asi dovolit nemohl...
„To určitě ne. To by ani nešlo, to by se na mně podepsalo více, teď jsem měl na odpočinek dva dny, což by v sezoně nešlo.“
Jak dlouho jste pak spal?
„Čekal jsem, že to bude déle. Spát jsem šel asi po deváté hodině a před devátou jsem zase vstával, takže nějakých jedenáct hodin a něco. Myslel jsem, že ještě usnu, ale už to nešlo, tak jsem si šel zaběhat, abych dohnal plán, který jsme dostali."
Nebolely vás pak hlasivky?
„Večer jsem se cítil, jako bych celou noc prozpíval, ale když jsem se vyspal, bylo to už zase v pohodě.“
Co je větší dřina, takhle v kuse streamovat, nebo třeba nabírat v přípravě fyzickou kondici?
„Tohle ponocování je učitě těžší, tělo na to není zvyklé.“
Nechystáte i druhý díl?
„Nad tím jsem zatím nepřemýšlel, ale to záleží na domluvě, musíme to prokonzultovat s Pavlem Horváthem a s Mariánem.“
