+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Karel Häring
12. listopadu 2008 • 05:01

Baroš: Někteří pomlouvají za peníze

S Milan Barošem si povídal reportér Karel Häring
TOP VIDEA
Dukla - Slovácko: Slovácko si zahrálo s Duklou bago a Zajíc se trefil – 1:0 pro hosty Dukla - Slovácko: Slovácko si zahrálo s Duklou bago a Zajíc se trefil – 1:0 pro hosty
Jihlava - Sparta: Radost pohledět! Kubalík gentlemansky předložil kotouč Jiránkovi, ten ho doklepl do prázdné Jihlava - Sparta: Radost pohledět! Kubalík gentlemansky předložil kotouč Jiránkovi, ten ho doklepl do prázdné
VŠECHNA VIDEA ZDE

Až do roku 2006 to vypadalo, že bude jen otázkou času, kdy Milan Baroš přeskočí Jana Kollera v tabulce reprezentačních střelců, ale v uplynulých dvou letech se sedmadvacetiletý útočník prosazoval v národním týmu sporadicky.



A zástup těch, kteří si myslí, že by už neměl nastupovat v základní sestavě, za tu dobu zesílil.

V říjnu, kdy jste střílel za Galatasaray gól za gólem, očekávalo hodně lidí, že svou formu přenesete i do reprezentace. To se nepovedlo. Čím to je?
„Je to jiné v reprezentaci a v Galatasarayi. Navíc v říjnu jsme hráli pod psychickou dekou, protože po remíze v Severním Irsku, což není špatný výsledek, se zvýšil tlak. Navíc lidé by si měli uvědomit, že odešly opory. Teď se tvoří nové mužstvo, přicházejí noví kluci a nějakou dobu to bude trvat, než si to sedne a každý najde svou roli v týmu.“

První exkluzivní rozhovor s Milanem Barošem čtěte zde >>>


Jenomže v reprezentaci mnoho času na zkoušení není.
„Určitě každý potřebuje výsledky hned, hraje se jednou za dva měsíce. V reprezentaci nefunguje to, že když se nezadaří ve středu, vyjde to o víkendu. Bohužel, prohráli jsme v Polsku, ale porazili doma Slovince. Přesto jsme sklidili kritiku. Neříkám, že výkon byl fantastický a oslňující, ale jde o to, že jsme je museli porazit, a to se podařilo. Už to stojí za ohodnocení.“

Nicméně při vší úctě k soupeřům by byla velká škoda nepostoupit z této skupiny na MS 2010.
„Souhlasím. Skupina je obrovsky hratelná a bylo by nepřijatelné z ní nepostoupit, ale dnešní fotbal je mnohem vyrovnanější. Slovinci doma poráží Slováky, kteří zase porazí Poláky. A ti pro změnu Čechy. Dnes bude každý bod důležitý a ten z Belfastu může hrát v konečném účtování velkou roli.“

V poslední době jste byl kritizován za výkony a sílily hlasy, že by vás měl v základní sestavě nahradit někdo jiný. Dotklo se vás to? Uvažoval jste někdy o reprezentační pauze?
„Proč? Kvůli novinářům?“

Ne, o tom se nemluví jen v novinách, ale i mezi fanoušky.

„Až mi lidé, co jsou v národním týmu, řeknou ,Je to tak a tak, my tě tu už nechceme‘, řeknu ok, strávil jsem tu krásná léta, podám ruku a odejdu. Tohle pro mě není otázka života a smrti, nepotřebuju se držet nároďáku za každou cenu. Až přijdou noví, tak přijdou. Tak to ve fotbale chodí a já s tím absolutně nemám problém. Ale dokud si tito lidé myslí, že jsem prospěšný, a já si myslím, že prospěšný ještě můžu a dokážu být, tak vždycky přijedu. Velmi rád reprezentuju. Teď jsem oslavil sedmadvacet a s fotbalem končit ještě nehodlám. Ty spekulace se vyvolávaly v době, když se mi nedařilo v klubu. Ovšem přece neřeknu v sedmadvaceti, že končím jen kvůli tomu, že někdo napíše, že tam už nemám co dělat. Ale nechci o tom moc mluvit, protože by to vypadalo, že si obhajuju místo, a obrátilo by se to proti mně.“

Myslíte, že vám v budoucnu lidé z národního týmu dokážou říct na rovinu, že už vás nepotřebují?
„Když nebudete v nominaci, nepotřebujete k tomu více slov. Asi pochopíte, že trenér sází na jiného.“

Jak se vyrovnáváte s tím, že se o vás často píše a rozebírá se vaše pozice v mužstvu, kariéra i život?
„Jak už jsem řekl, snažím se to nevnímat. Vytvořil jsem si bariéru, za kterou pustím málokoho. Už vím, jak to funguje, co za lidi se okolo fotbalu točí. Pro mě jsou důležití ti, se kterými jsem v kontaktu, a vím, že to se mnou myslí dobře. Na jejich názor dám. To, co píšou noviny, nebo říkají různí experti... To je možná ode mne rada pro mladé kluky, ať si z podobných věcí nic nedělají, tohle by měli hodit za hlavu.“

Které lidi máte na mysli?
„Ty, kteří ve fotbale de facto nic nedokázali a hodnotí ho způsobem, který jim podle mě nepřísluší. Chtějí se do fotbalu nějakým způsobem dostat a místo toho, aby se mu snažili pomoct, snaží se ho spíše rozvracet, ať už to týká českého nároďáku, nebo hráčů, kteří působí po Evropě. Od některých slyšíte jen kritiku. To podle mě není správné.“

A názory kterých lidí jsou pro vás důležité?
„Nejsem takový, že bych nedbal na názor ostatních, ale určitě nebudu dávat na ty názory, co se objevují v novinách od různých expertů. Já to beru od trenéra Rady, který mi dokáže říct, co si myslí. Promluvíme si a já mu umím říct svůj názor. Je to i pan Paska (hráčův agent), moji rodiče, i má přítelkyně, která mi řekne, co se jí nelíbilo na zápase. Tohle jsou lidi, kteří mají vliv na to, abych se nad něčím zamyslel.“

Vadí vám z té „nepřátelské“ skupiny někdo konkrétně?
„Když uvedu jedno jméno, tak Radek Drulák, který rozváží rohlíky po Evropě v kamionu a hodnotí fotbal jenom, když se něco nepovede. Místo, aby tomu fotbalu nějak pomohl, tak – protože prohrál peníze v kasinu – dostane tři tisíce od nějaké televize a jde tam s tím, že někoho poplive. Ať už to byl pan Brückner, nebo celý nároďák. Tohle neuznávám. To je člověk, který by měl buď zůstat stranou, nebo podat fotbalu ruku. Ale asi na víc nemá.“

Jenže tyhle věci přece k fotbalu patří. Lidé se o tom baví, funguje to tak po celém světě, že v novinách hodnotí bývalí fotbalisté výkony těch současných.

„Já to beru, neříkám, že by to mělo zmizet z novin. Patří to k tomu. Když prohraje nároďák, je jasné, že se lidi ozvou. Mě spíše mrzí to, že když se tak stane, ozývají se pořád ti samí. Když se vyhraje, proč kritici nedokážou říct i něco pozitivního. Mám zdroje, od kterých vím, že někteří lidé dostávají peníze za to, aby šli někoho do televize pomluvit. Já nejsem proti kritice, pokud je zasloužená. Sám jsem si tím prošel, v určitých směrech jsem si ji zasloužil. Ale člověk musí oddělit kritiku od pomluv. To se pak dostáváme do jiné sféry.“

Každý se na to díváme z opačné strany. To, že často mluví stejní experti, souvisí s tím, že je v Česku malá skupina těch, která se neschovává za fráze.
„Já to chápu. Na druhou stranu každý z nich si tím prošel, ať to byl Drulák nebo Luhový. Byli to fotbalisti a vědí, jak to chodí. A proč třeba někde nevidíte mluvit do novin Němce, Látala? Proč Hapal trénuje a pomáhá českému nároďáku, to samé Šilhavý? Trenér Rada je taky bývalý fotbalista. Tihle lidi si dokážou vytvořit svůj styl a chtějí pomoct.“

Jenže ani v Anglii nepracují všichni bývalí výborní hráči jako trenéři. Gary Lineker je moderátorem pořadu Match of the Day na BBC, do studia k němu chodí bývalé hvězdy Liverpoolu Alan Hansen nebo Mark Lawrenson. Dělají to tam jinak? Vždyť oni taky umějí hráče zkritizovat.
„Umějí! Ale já jsem řekl, že proti kritice jako takové nic nemám. Dokážu ji přijmout. Ale když dáváte za příklad Anglii, díval jsem se na ten pořad šest let. Je to něco jako Dohráno. Ano, Lineker zkritizuje, ale za týden toho samého hráče, pokud udělá něco dobře, pochválí. Ale tohle v Česku nevidíte. U Druláka jsem se s tím nesetkal, to nemluvím o sobě, ale reprezentaci. Ale nechci tenhle rozhovor směřovat k Drulákovi, jen jsem chtěl říct svůj názor a spíš poradit mladým klukům, aby se nenechali odradit.“

Přiznal jste, že v některých obdobích jste si kritiku zasloužil. Kdy byla z vašeho pohledu oprávněná?

„Asi víme, že byla určitá období, třeba v Aston Ville... Já měl vždycky dobré začátky, ale pak se v klubu vyměnil trenér, který si mě přivedl. Jsem takový kat trenérů (směje se). Kamkoliv přijdu, do půl roku skončí. To je moje nevýhoda. Přijde nový a přivede si svoje hráče. V Lyonu to bylo dané. Tam jsem šel za Houllierem, o kterém se ví, že sestavu točí, takže zápasová porce byla velká. Ale Perrin to neměnil, ten měl svých dvanáct třináct lidí a s nimi hrál. A co si budeme povídat, v Lyonu je Benzema, to je světová třída. Pokud hrál trenér na jednoho útočníka, volba byla jasná. Byl jsem kritizovaný za Portsmouth, ale pro mě to nebylo až tak špatné angažmá.“

Jenomže ve statistikách je, že jste nedal gól.
„Samozřejmě to vyzní divně, ale myslím si, že jsem týmu pomohl, dost gólů jsem připravil, nějaké zásluhy jsem měl i na zisku FA Cupu. Nicméně vím, že od útočníka se čekají góly a bilance patnáct zápasů, nula gólů, to vypadá hrozivě. V létě jsem se vrátil do Lyonu a musel jsem udělat razantní rozhodnutí, kam půjdu. Vybral jsem Galatasaray a zatím jsem spokojený, doufám že to vydrží déle. A že zase ,nesetnu‘ Skibbemu hlavu.“

V Istanbulu se vám zatím daří a vypadá to, že byste mohl oživit svou kariéru. Myslíte, že máte nejhorší období za sebou?
„I když jsem nedával góly, v Portsmouthu jsem byl spokojený, vyhrál jsem FA Cup. Mně se to angažmá líbilo. Aspoň jsem před Evropou něco odehrál, i když tam jsem moc nenastupoval. Léta, která jsem prožil po EURO 2004, jsou pryč, do minulosti se nedívám. Naučil jsem se žít pod tlakem.“

Změnil jste svůj přístup?
„Když to vezmu po Portugalsku, nezměnil jsem svůj život. Tehdy jsem udělal něco, co hodně lidí nemohlo skousnout (skandál s fotkami). Na druhou stranu já nikdy nebyl ten, který by šel před zápasem do hospody nebo na diskotéku. Všechno, co se kdy stalo, se událo v mém osobním volnu. Člověk má právo vypnout. I když to tehdy bylo pro někoho nepřijatelné, já z toho byl potom taky nešťastný, když jsem viděl fotky. Stalo se. Myslím, že každý člověk si něco podobného prožil. Měl jsem smůlu, že po EURO byl můj ksicht profláklý. A že se hodilo ukázat, že nejsem dokonalý. Ale já nikdy neříkal, že dokonalý jsem, nehrál jsem si na slušňáka. Co se týká mého přístupu k fotbalu, myslím, že ten byl dobrý.“

Poučil jste se?
„Vím, že některé věci už nemůžu dělat ani o dovolené. Ale chci říct, že jsem nikomu neublížil, nikoho jsem nesrazil ani nezabil. Ublížil jsem jenom sám sobě a já s tím musím žít.“








Klasická verze
Mobilní verze