Už v pondělí se musel hlásit v Moskvě. Jeho ruská mise začala. „Než ale začala dřina, stihli jsme si s přítelkyní také trochu prohlédnout město,“ vzkazuje z ruské metropole Marek Suchý, který je ve Spartaku na ročním hostování ze Slavie.
Už jste byl na proslulém Rudém náměstí?
„Samozřejmě. Na Lenina jsme se ale podívat nebyli. Jen jsme se procházeli venku. Měl jsem tam sraz s jedním ruským novinářem. To byla docela sranda.“
Proč?
„Přinesl mi balon a pak mě fotil, jak nožičkuju na Rudém náměstí, to byla fakt zábava.“
Šlo vám to?
„Ještě jsem to nezapomněl, takže docela jo. (směje se) Ale byli tam lidi, takže jsem z toho trochu nervózní byl. Ovšem nakonec to bylo vtipné. Kdo může říct, že si na Rudém náměstí kopal s míčem u Lenina?“
To jste musel být před lidmi trochu za exota, ne?
„Ani ne. Přišlo mi totiž, že si tam každý může dělat, co chce. Nikdo to tam neřešil. Rozhodně je však Rudé náměstí nejkurióznější místo, kde jsem hrál fotbal. Hned jsem říkal přítelkyni Alence, ať mě vyfotí, jak si tam s tím míčem kopu. Nakonec mě dokonce natočila na video, takže budu mít jednou moc hezkou památku… Moskva jako město se mi líbí. Je to podobné jako Praha, jen mnohokrát větší. Je tady o dost víc aut, větší silnice a docela zmatek. Ale takové jsem to čekal.“
Už jste se sešel se svým bývalým spoluhráčem ze Slavie Tomášem Necidem, který už rok kope za konkurenční CSKA?
„Jasně. CSKA už totiž také začala příprava. Zašli jsme s Neckou na oběd. No vlastně něco mezi obědem a večeří, oni tady totiž obědvají až ve tři nebo čtyři odpoledne. Dával mi nějaké rady.“
Co vám třeba poradil?
„On je sice mladší než já, ale v Moskvě už platí za mazáka. Vyptával jsem se ho hlavně na to, jak je to tady s dopravou. Ta je totiž proslulá obrovskými zácpami. Necka ale povídal, že on normálně v autě jezdí. Já mám od klubu dostat nějaké auto, takže mě tohle téma hodně zajímalo.“
Prosadí se Marek Suchý v Moskvě? • Foto Barbora Reichová SPORT
A navíc vás řízení hodně baví, co?
„Přesně. Já mám auta rád. Když byla v Praze zácpa, vůbec jsem to neřešil. Znám Prahu jako svoje boty, všechny zkratky. Tady to bude horší. Ovšem každý mi říká, ať si koupím navigaci.“
Jste známý kliďas, takže se asi nenaštvete, když budete v zácpě stát dvě hodiny, ne?
„To rozhodně ne. Já budu v klidu pořád. Tady se navíc jezdí trochu jinak, nikdo třeba moc nedává blinkry, je tady i šestiproudová silnice, každý přejíždí z jednoho pruhu do druhého, jak chce. Říkali mi, že je tady řízení taková zábava.“
A taky adrenalin.
„Přesně tohle jsem měl vždycky rád. Jenže řidiči pro mě nemají pochopení a mají mě za blbce.“
Proč?
„No, že jezdím trochu dravě. Pořád se s autem před někoho cpu a myškuju, to je u mě na denním pořádku. Jsem takový živější řidič. Už se na to těším, v Moskvě to bude fakt zábava!“ (usmívá se)
Už jste si stihl pohovořit s trenérem Valerijem Karpinem?
„Ano. Byl u toho můj pomocník Oleg, který se tady o mě stará. Trenér mluvil normálně rusky, něco jsem rozuměl, ale Oleg mi to pro jistotu překládal do angličtiny, abych měl jistotu, že to chápu dobře. Pan Karpin mě přivítal, řekl mi, jak bude vypadat program a sdělil další organizační věci.“
Bavili jste se i o herních záležitostech a vaší pozici v týmu?
„Zatím ne. Říkal, že se mnou vše o hře probere až na soustředění. Byl hodně příjemný. Je to persona. Udělal na mě obrovský dojem. Pamatuju si ho, ještě když hrál ve Španělsku. Vzpomínám si, že nastoupil i proti Čechům na EURO 1996, Šmíca tam dal tehdy góla na 3:3 a my šli dál.“
Připomněl jste mu to?
„Ne, to bych si nedovolil. Na to je brzy.“ (směje se)
Jak bojujete s ruštinou?
„Když jsem na podzim podepsal smlouvu, sehnal jsem si v Praze soukromou učitelku. Stihli jsme toho docela dost. Dokonce i fotbalová slovíčka jsme probírali. Jazyk nebude problém, je podobný.“
Ale azbuka je trápení, ne?
„To byste se divil! Naopak! Azbuku jsem se sice nikdy předtím neučil, ovšem teď jsem se do toho dostal hned. Mám na to pamatováka. To je štěstí, kdybych azbuku nezvládl, tak jsem úplně mimo.“
Když jsem se azbuku učil já, nejhorší pro mě bylo psaní.
„No vidíte, tak tomu jsem se vyhnul. Psát potřebovat nebudu. Hlavní je se domluvit a umět číst. A když jsem si na hodině ruštiny zapisoval slovíčka, zapsal jsem je tak, jak je slyším. Takže latinkou.“
Už jste se seznámil s vaší konkurencí v obraně?
„Tak jednoho už znám dobře. Martin Jiránek se mnou dokonce na báze bydlí na pokoji. Je super, že tady budu mít při ruce Čecha, v začátcích mi pomůže. Ve středu obrany ještě nastupuje Martin Stranzl z Rakouska. Pak jsou tady mladí kluci, jako jsem já. Hlavně ovšem hrají oba Martinové.“
Ale jednoho z nich musíte ze sestavy vytlačit.
(usměje se) „Uvidíme, jak to bude. Na takové myšlenky je brzy. Trenér mi řekl, že šanci dostanu.“
