Potvrdil to i na halovém turnaji v Chemnitzu, který s partou vicemistrů Evropy z roku 1996 vyhráli.

Když člověk vidí, jak – byť pouze v hale a proti starým pánům – válí s Karlem Poborským, zalituje, že nejde vrátit čas. Pavel Nedvěd si spolu s někdejšími spoluhráči zavzpomínal na počátky své reprezentační dráhy, prodchnuté úspěchy.

Hvězdy pomáhají: Kuka, Nedvěd a spol. válí jako zamlada »

Rovněž v Chemnitzké Areně zvedl nad hlavu pohár pro vítěze. A zaslouženě převzal i trofej pro nejlepšího hráče celého turnaje „starých gard“.

Po jak dlouhé době se halového turnaje účastníte?
„To už je po hodně letech. Asi po patnácti. Ještě když jsem byl ve Spartě, jezdili jsme na podobné turnaje. Od té doby je tohle poprvé.“

Proto vypadáte, že si to tolik užíváte?
„Mě to vždycky bavilo. I když teď je to samozřejmě náročnější, tělo už není tak zvyklé na sprinty a na rychlejší hru kvůli menšímu prostoru. Ale pořád je to fotbal, takže mě to baví.“

Minulé pondělí jste hrál na velkém hřišti exhibici v Lisabonu. Připravoval jste se potom nějak zvlášť na halový turnaj?
„Ne, vůbec ne. Netrénuju, sedm měsíců jsem nehrál. Fotbal jsem hrál naposledy na benefici v tom Lisabonu, od té doby ne.“

Na maraton, který máte v plánu, se však připravujete stále?
„Že bych dlouhodobě trénoval, tak bych to neřekl. Spíš se tréninkem jen udržuju. Občas si jdu zakopat fotbal, když nemůžu, jdu si zaběhat. Je to takový normální pohyb kvůli udržení kondice, nic moc profesionálního. Beru to v klidu. Maraton mám v plánu, ale ještě nevím kdy. Pro nás fotbalisty je náročné se na něj připravit, je to hrozně dlouhé. Uvidíme, kdy by se to zvládlo.“

Vybral jste si už aspoň, ve kterém městě byste chtěl běžet?
„To se teprve uvidí. Vím, že v květnu je Pražský maraton. Jestli se na něj člověk stihne připravit...“

Jaký máte denní režim? Máte nějakou pravidelnou činnost?
„Ne, nemám. Nic pravidelného. Všechno se týká rodiny, té se věnuju naplno, jinak jen sem tam nějakou benefici. Rodině jsem se věnovat chtěl, takže jsem spokojený.“

V Chemnitzu jste hrál s výběrem Česka z roku 1996. Počítají s vámi i do „staré gardy“ Juventusu?
„To nevím. Ještě jsem tam nebyl. Fakt jsem byl na fotbale jen teď v tom Lisabonu. Uvidíme, jestli se bude něco podnikat s tímhle týmem z roku 96. Toho bych se účastnil rád.“

Vrací vám to vzpomínky na váš první velký turnaj?
„Pro mě je to super. Všechno jsem podřídil tomu, abych sem přijel. V plánu jsem to sice neměl, ale když mě oslovil Pavel Kuka s tím, že to připravuje, souhlasil jsem. Je skvělé zahrát si zase s těmi kluky. Umějí hrát fotbal, je to ta moje generace. Vždycky si s nima rád zahraju. Jako by to ani nebylo těch patnáct let. Kluci vypadají pořád stejně, to jsem jim říkal. Vyvolává to ve mně pocity, jako kdyby ten tehdejší nároďák pokračoval.“

Vnímáte EURO 96 jako váš nejlepší reprezentační zážitek?
„To se těžko hodnotí. Já beru celou naši éru komplexně. Začali jsme dobře jako mladí kluci, pak Portugalsko, to bylo taky dobré, a vyvrcholením bylo, že jsme se dostali na mistrovství světa. Naše generace celkově nebyla špatná, teď záleží na druhých, aby nás předčili.“

Sledujete, jak se vede vaším reprezentačním nástupcům?
„Sleduju je. Jsem v kontaktu s Ivanem Haškem, Karlem Poborským a Vláďou Šmicerem. Něco vím, ale jak jsem koukal, zatím to mužstvo začíná od nuly. Mají problémy se složením, ovšem ještě mají skoro rok čas na přípravu. Důležité zápasy je čekají v kvalifikaci.“

Viděl jste dvojzápas ve Spojených arabských emirátech? Jak vám bylo?
„No, to jsem viděl, ale podle mě se tam nedá hodnotit nic. Myslím, že ani trenéři to moc neberou, protože to nebylo vystoupení naší reprezentace. Ta přijdou až později. Nebylo to moc dobré.“

U reprezentace chybí celá vaše generace, Juventus se podle mnoha hlasů nedokázal vyrovnat s vaším ukončením kariéry. Vidíte nějakého nového Nedvěda?
„Tohle je těžké říct. Takovou možnost sledovat český fotbal zase nemám. Jen sem tam nějaký zápas. Vím o pár klukách z reprezentace, jenže ti jsou ještě mladí a mají hodně před sebou. Budou muset začít tak, jak jsme začali my. Snažit se s nároďákem něco dokázat, to by mohl být jejich odrazový můstek.“

V české lize je k vám přirovnáván slávistický záložník Adam Hloušek. Toho jste zaregistroval?
„Jo, ten byl taky v těch Emirátech, že jo? I když já si myslím, že větší podobnost ke mně je u Slováka Marka Hamšíka z Neapole. Ten mi je hodně podobný, ale v českém fotbale někoho takového najdu jen těžko. Nemám takový přehled, jen těžko můžu hodnotit. České programy sice v televizi mám, jenže zase tolik jsem toho neviděl. Koukal jsem na pár zápasů Sparty, jinak nic moc.“

Myslíte, že s ním můžou Slováci na mistrovství světa projít ze skupiny?
„Já myslím, že můžou překvapit. Mají mladé mužstvo, dobře složené. Navíc tam určitě nejedou jako favoriti – stejně jako my na mistrovství Evropy v devadesátém šestém. Oni teď můžou být v podobné situaci. Mají dobrou generaci, můžou něco dokázat.“

Mohl byste vy nějak pomoct české reprezentaci? Nové svazové vedení zmínilo, že byste se mohl zapojit...
„Je těžké říct, jakou bych měl mít roli. O tom jsme se nebavili. A já si ji ani moc nedovedu představit, protože nežiju v Česku. Z Itálie by to asi bylo docela náročné, nevíme, jak na to. Uvažoval jsem o tom, mluvil jsem o tom s Ivanem Haškem, ale o konkrétních věcech jsme se vůbec nebavili.“

Může podle vás mít český fotbal v blízké budoucnosti generaci podobnou té vaší?
„To nevím. To musejí vědět ti kluci. Oni musejí chtít něco dokázat. Je potřeba, aby se dobře připravili na kvalifikaci, protože kdyby vynechali další šampionát, pro český fotbal by to asi už nebylo moc dobré. Důležité bude dostat se tam a to záleží jen na nich.“

V italských novinách se zase spekulovalo o tom, že byste mohl trénovat Juventus...
„To byly opravdu jen spekulace. Já nemám trenérskou jedničku, bylo to bezpředmětné.“

A neuvažujete o ní?
„Už jsem si to zjišťoval, ptal jsem se, jestli bych si ji mohl udělat u nás nebo v Itálii. Ale ještě nejsem rozhodnutý, jestli bych to vůbec chtěl dělat, takže tomu zatím nechávám volný průběh a uvidím v budoucnu.“

Dovedete si tedy sám sebe představit jako trenéra?
„Já myslím, že fotbal znám. Nebo něco o něm vím. Ale aby člověk něco dělal pořádně, musí začít postupně. Nemůže hned skočit do nějaké velké věci jako třeba začít trénovat Juventus. Postupně, to je podle mě správná cesta a byl by to asi i můj postup. Zatím to však nechávám být.“

Jste vůbec nějak v kontaktu s Juventusem?
„Byl jsem se tam podívat na tréninku a pozdravit je, jelikož tam žiju. To ale bylo jen jednou, jinak jsem v kontaktu s několika hráči, které znám. Teď se jim bohužel vůbec nedaří a já doufám, že to naskočí. Vyměnili trenéra, jsem zvědavý, jak jim to půjde.“

Myslíte, že Alberto Zaccheroni může Juventusu pomoct?
„Nemám představu. Už dlouho nebylo u Juventusu vidět, aby z deseti zápasů osm prohrál. To se spoustu let nestalo. Kluci se musejí dát dohromady sami a pokusit se zachránit pro příští sezonu Ligu mistrů.“

Marek Jankulovski tvrdí, že se tým nevyrovnal s vaším odchodem. Souhlasíte s ním?
„Juventus se hlavně sám rozhodl, že už nebude hrát 4-4-2, že koupí Diega a přejdou na jiný systém hry. To je jejich velký problém – nejsou na to zvyklí a bude chtít čas, aby se s tím, co hrajou, sžili. A nebude to pro ně jednoduché.“