Už je tomu více než rok ode dne, kdy se Ujfaluši rozhodl ukončit reprezentační kariéru. Jeho jméno se však skloňuje dál. Letos na jaře se začalo spekulovat o tom, že by se mohl do národního týmu vrátit. V květnu vyhrál Evropskou ligu. Nová vlna spekulací o jeho návratu do reprezentace přišla v létě. A v pátek triumfoval v Superpoháru.

Je pro vás zisk Superpoháru ještě větším úspěchem než triumf v Evropské lize?
„To je těžko říct. Obě ty trofeje jsou obrovsky cenné. Beru je tak asi na stejnou váhu. Je pravda, že Evropská liga, to je dlouhá soutěž, Superpohár vlastně jen jeden zápas. Ale zase to lze brát jako prodloužení té dlouhé cesty v Evropské lize. Právo hrát o Superpohár má jen vítěz Ligy mistrů a Evropské ligy. To hovoří za vše.“

Jak to berou fanoušci Atlétika?
„To vám budu schopný říct až v úterý večer, protože na ten den je plánovaná oslava s fanoušky. Kolik lidí na ni přijde a jestli jich bude víc nebo míň než po finálové výhře nad Fulhamem v Evropské lize, to uvidíme. I když mám přece jen pocit, že to květnové vítězství v Hamburku způsobilo asi přece jen větší zemětřesení. I proto, že tam se dostalo více našich fanoušků než na to sobotní finále v Monaku. A taky proto, že vítězství v Evropské lize bylo prvním takovým úspěchem Atlétika po devatenácti letech. Ten druhý přišel po třech měsících.“

Jak jste se na Superpohár připravovali? Utkání se hrálo tři dny před vaším vstupem do nového ročníku španělské ligy. Na co se mužstvo v přípravě soustředilo víc?
„Na Inter, jednoznačně. Pro nás to nebyl jen nějaký prestižní zápas navíc. Byl to jeden z vrcholů roku! Ta příprava byla pečlivá, rozebírali jsme Inter na videu do posledního detailu, nacvičovali jsme na ně standardky, o tom, že začíná liga a že hrajeme v pondělí proti Gijónu, se začalo mluvit vážně až v sobotu.“

Jaký je rozdíl mezi Mourinhovým Interem Milán a tím současným, který vede kouč Benítez?
„Myslím si, že rozdíl je to minimální, možná žádný. A že se to časem ukáže. Nejen proto, že kádr Interu se skoro nezměnil a že i základní sestava je velmi podobná té, jakou stavěl Mourinho. Jde taky o to, že trenér Benítez je obrovský puntičkář a klade na taktiku stejně velký důraz, jako to dělal Mourinho.“

Měli jste vůbec nějaký prostor páteční úspěch oslavit, když už v pondělí hrajete ligu?
„Vůbec žádný. My prostě neslavíme. Jen vyhráváme, ale slavit nemáme kdy. Stejné to bylo v květnu po výhře nad Fulhamem. Zbyl čas jen na tu oficiální oslavu s fanoušky.“

Dá se říct, že právě prožíváte nejlepší období své kariéry?
„Jednoznačně ano. Stoprocentně. Zdravotně jsem na tom velmi dobře, kondičně taky. I herně se cítím být v pohodě. Myslím si, že jsem na vrcholu své formy. A začal jsem konečně sbírat i trofeje.“

Na jakou další máte zálusk?
„No, tak co by se dalo ještě vyhrát? Ligu? To tady bude hodně těžké, ale jsme teprve na začátku cesty, tak uvidíme. Možná by se dalo pomýšlet na úspěch ve Španělském poháru, ale počkejme, jestli se dostaneme tak daleko, aby se o tom dalo přemýšlet. Ligu mistrů v této sezoně nevyhraju určitě, protože jsme znovu v Evropské lize.“

Možná by se dalo pomýšlet na nějaký ten úspěch s českou reprezentací...
„Netvrdím, že česká reprezentace nemůže na úspěch pomýšlet. Klukům bych ho moc přál. Ale jestli nějakého dosáhnou, určitě to bude beze mě.“

V českých médiích se začaly znovu objevovat spekulace o tom, že vás reprezentační manažer Vladimír Šmicer možná přece jen ještě přesvědčí, abyste mužstvu pomohl...
„Se Šmícou jsme kamarádi, takže si občas voláme. Loni o Vánocích jsme se dokonce osobně potkali i s Míšou Bílkem a Ivanem Haškem. Já tehdy řekl, že si to ještě nechám projít hlavou, ale už jsem se rozhodl, neudělám to.“

Ani v případě velké krize? Dejme tomu při mimořádném počtu zraněných reprezentačních zadáků?
„Podívejte se. Už jsem pochopil, že pro mou kariéru je to, že jsem se s reprezentací už rozloučil, tím nejlepším, co mohlo nastat. Mám už nějaký věk a každý volný den, kdy si mohu odpočinout nebo si jen zatrénovat, mi pomáhá. Všichni ostatní mí spoluhráči jezdí na srazy, musí podstoupit únavné cestování, já dostávám volno, odpočinu si, nebo můžu vidět malou, to je pro mě dnes už cennější. Už jsem mluvil o tom, jak dobře se teď cítím. A své největší dvě trofeje jsem paradoxně vyhrál až poté, kdy jsem se s reprezentací rozloučil. Totéž udělal i můj spoluhráč Simao. Je mladší než já a taky už v portugalském národním mužstvu skončil.“

Takže poprosím o jasnou odpověď. Může se ještě někdy stát, že se Tomáš Ujfaluši objeví v české reprezentaci?
„Rozhodl jsem se skončit a své rozhodnutí neměním.“

V Atlétiku máte ještě rok platnou smlouvu. Už tušíte, co bude následovat po jejím vypršení? Stále platí, že chcete svou kariéru ukončit v Americe?
„V této sezoně v Atlétiku zůstanu, co bude pak, se uvidí. Klub chce, abych smlouvu prodloužil, já bych se tomu nebránil. A ta Amerika se mě stále drží, to ano.“

Co vás tam vlastně tolik láká, že o ní už tak dlouho sníte?
„Chci ji poznat. Všechno, co s tím souvisí. Tamní ligu, která je na vzestupu. Vždyť se podívejte, kolik hráčů, a jakých, tam z Evropy po třicítce odchází. Moc mě to zajímá. Stejně jako mimofotbalový život v Americe. Láká mě to.“

Nikdy jsem vás neslyšel uvažovat o tom, že byste se vrátil do české ligy. To asi není náhoda, že?
„To není, do české ligy se nikdy nevrátím.“

Váš letitý velký kamarád Marek Jankulovski se chce vrátit do Baníku, vy jste o něčem podobném v případě olomoucké Sigmy nikdy nezauvažoval?
„S Markem jsme kamarádi už hodně dlouho a často jsme o tom mluvili. On se chce vrátit do Baníku i proto, že bude v Ostravě žít. Ale já se do Olomouce nechci vracet vůbec. Nemám v plánu se tam usadit.“

A už víte, kde budete v budoucnu žít?
„V úvahu přicházejí dvě místa. Praha, nebo Florencie.“