Nohy se mu pletly mezi kužely, po několikavteřinovém úsilí a marné snaze udělat cvik správně si brankář Hadačky otřel čelo a celý ufuněný si ulevil: „No ty krávo!“

Obligátní trénink, kdy si hráči narazí a vystřelí, se pro něj a jeho spoluhráče změnil na ligovou přípravu. Jen místo „vyrýsovaných“ profíků se mezi kužely trápila parta fotbalových nadšenců, z nichž někteří svou nadváhu pod oranžovými dresy jen těžko skrývali.

Na tuhle událost, která se konala v rámci projektu Gambrinusu „Kopeme za fotbal“, se přišly podívat tři stovky lidí, tedy dvě třetiny obyvatel vesnice. Speciálně kvůli téhle příležitosti otevřela i místní hospoda, která má ve čtvrtek běžně zavřeno.

Náplň i kouče, to všechno měli s Plzní v Hadačce společné. Výrazně jiné byly jen podmínky pro přípravu. Žádné parádní tréninkové centrum, ale poctivé vesnické hřiště, vybudované svépomocí, se všemi klasickými nedostatky, přes které se chodí diagonálně do malých kabin.

Video z tréninku Trafa Hadačky, který vedl Pavel Vrba

„Trochu mě překvapil složitější terén, proto jsem nechtěl jít do nějakých těžších kombinací. Škoda, že hřiště nebylo aspoň zválcované, klukům ztížilo situaci,“ říkal Pavel Vrba. „Připravil jsem jim věci, které v přípravě normálně děláme.“

V Hadačce je hřiště přímo u silnice, na šířku měří pouze 48 metrů, což jsou tři metry nad minimální povolený limit. Rozhodně není rovné a „převýšení“ od jedné branky k druhé je asi metr. „Druhé poločasy hrajeme raději z kopce, protože už nemůžeme,“ říkají domácí.

Terén, na kterém se hraje desátá nejvyšší (a zároveň zcela nejnižší) soutěž, si vyzkoušeli i ligoví fotbalisté Michal Ďuriš a Michal Krmenčík - tomu při ukázce cviku a prvním zpracování míč odskočil vysoko nad koleno. „Borci, bude to hodně skákat, tím se ale netrapte, pokuste se všechno dělat naplno a technicky správně,“ hecoval Vrba.

Po lehkém rozběhání a protažení přišlo na řadu cvičení, kdy si hráči ve čtyřech skupinách mezi sebou přihrávali s narážečkami a měnili pozice. Fotbalisté z Hadačky moc nechápali, tohle na ně bylo příliš složité. „Kopeme prales, tohle jsme nikdy nedělali. Trenér Vrba viděl, jací jsme dřeváci, přesto nám nenadával. Byl to pro všechny jednoznačně největší fotbalový zážitek,“ říkal Martin Pícl, jeden z trenérů Hadačky, který se jednotky zúčastnil jako hráč.



On i ostatní trénovali s obrovským nasazením. „Když na někoho trenér houknul, aby hrábnul, tak lítala hlína. Tohle u nás není běžné,“ smál se druhý z trenérů Hadačky Martin Čepec.

Na tréninku bylo i s ligovými „posilami“ 20 hráčů. „To jsme tady ještě nezažili, spíš máme problém se sejít, chodí nás maximálně deset. V tomhle počtu jsme trénovali poprvé a naposledy,“ vytušil Pícl. „Měl jsem strach, abychom si neudělali ostudu, tak jsme před tréninkem ještě hráčům posílali zprávy a emaily, aby určitě přišli.“

Ostuda se nekonala, spíš to byl hodně unikátní a zvláštní trénink s vynikající návštěvou. Na tu jsou ale v Hadačce zvyklí. Jejich zápasy sleduje běžně 250 diváků, tolik nechodí ani někam na třetí ligu.

„Před takovou kulisou jsem dlouho netrénoval, ale kluci mě mile překvapili, jak trénink zvládli,“ hodnotil kouč, který hráče několikrát ušetřil jedné plzeňské speciality - dělat na tréninku lachtana.

Kdo v Plzni shodí nebo posune kužel, musí si lehnout na břicho a bez pomocí rukou opět vstát. „Tady to dělat nebudeme, já bych lachtana stejně nemohl ukázat, jsem už starší člověk a vypadal bych trapně,“ smál se Vrba. „Navíc se bojím, že by místní hráči ten cvik nezvládli, spíš by hlavou zryli trávu. Do toho rizika jsem nechtěl jít.“



Když přišlo na střelbu, šel jako první pálit Ďuriš. „Tak nám ho rozchytej,“ hecovali ho hráči Hadačky. Ligový útočník vystřelil velmi tvrdě a povedeně, ale brankář se vrhnul do vzduchu k levé tyči a míč výborně vyrazil. „Co děláš? Chceš nám ho zabít?“ vylétlo od stánku s klobásami po mohutném aplausu.

Ďuriš byl v hlavní roli i v následné hře pět na pět, kdy šel sám na gólmana, udělal mu kličku, ale na drnu mu míč skočil tak nešťastně, že minul zcela prázdnou branku. „To bude za kořalky!“ hulákali na něj diváci. Pak přišla děkovačka a pozvání ligistů na pohoštění.

„Klobásek a piva je dost,“ upozorňovali místní už před tréninkem.
„Já řídím a kluci nemůžou,“ říkal ale Vrba.

„Cože? Ani jedno?“ tázal se nechápavě trenér Čepec. „To já mám po tomhle tréninku v práci volno, jdu kalit.“