S teplickým béčkem zametl jako by nic. Zkušený šutér a bývalý kanonýr Sparty Marek Kincl neztratil nic ze svého umění ani v divizních Jirnech. V utkání skupiny B dal čtyři branky a soupeře pomohl rozdupat 7:1. Dohromady už Kincl nasbíral 14 branek ve 13 zápasech!
Je v báječné střelecké formě. Podle statistik byste těžko hádali, že mu je už 38 let. Jenže s tím na Marka Kincla nechoďte. „Po zápase se dávám dohromady dva tři dny. Mám problémy s kyčlí, od toho se odvíjí bolesti zad,“ popisuje Kincl svoje fyzické rozpoložení.
Zdravotní trable ale jirenský útočník hodil minimálně o víkendu daleko za hlavu. Spolu s dalším matadorem Jaromírem Jindráčkem vyučili bohatými zkušenostmi dravé teplické mládí 7:1, Kincl dal čtyři, kolega Jindráček dvě branky.
„S Jardou nám to poměrně vychází. Oba víme, co a jak, a zatím to funguje. My sice nikomu neutečeme, ale díky těm zkušenostem si dokážeme pomoci jinak,“ říká Kincl. Tomuhle tandemu to náramně šlape.
Na první gól nahrál Jindráčkovi Kincl. Když dávala bývalá sparťanská hvězda na 2:1, měl Jindráček v tomhle gólu taky prsty. Na třetí Kinclovi krásně nacentroval, před dokončením hattricku svého kamaráda Jindráček opět skvěle zapracoval. „Byl to koncert,“ pochvaloval si Kincl. Libové představení si pak schoval útočník sám na úplný závěr.
Přebral míč zády k bráně, hodil si ho do strany, jako srnka oběhl statického obránce, udělal dva rychlé kroky k balonu a ukázkově ho poslal kolem zbytečného brankáře. „Měl jsem velkou váhovou výhodu. Míč jsem si výborně přikryl tělem, v tom není problém,“ utahuje si Kincl ze svých kilogramů, které přibral od dob, kdy zářil jako profesionál.
Spolu s další slavnou tváří Petrem Mikolandou ze Záp a Janem Fíčkem z Meteoru obsadili střelecký trůn divize B. Když to tak půjde dál, možná poputují kopačky od deníku Sport jako cena v soutěži o nejlepšího střelce nižších soutěží právě za Markem Kinclem.
„Já spíš už žádný kopačky potřebovat nebudu,“ usmívá se Kincl. „Tu statistiku sleduju, i minulou sezonu jsem se pohyboval v popředí, takže o všem vím, ale o vítězství mi skutečně nejde.“
Tak alespoň táhne Jirny (opět) do třetí ligy. Tým, který opět vede tabulku, v minulých sezonách postup pravidelně odmítal. Teď by podle všeho povýšení v Jirnech brali. „Já bych spíš potřeboval někam níž,“ směje se Kincl.
„Už loni jsem říkal, že bych o tom musel hodně přemýšlet, jestli se na vyšší soutěž vrhnout, nebo ne. Muselo by se trénovat asi víckrát než třikrát týdně jako teď. A to nejsem schopný zvládnout, o tom jsem přesvědčený,“ zvážní.
Když se podíváte na Kinclova čísla, je patrné, že čich na branky ho neopustil ani tři roky po ukončení profesionální kariéry. „Těžím ze zkušeností, vyhovuje mi i naše ofenzivní pojetí hry. Pohybuju se pořád kolem vápna, ostatně jako celý život, pak se dobře postavím, udělám dva tři rychlý kroky, které jsem ještě neztratil, a zakončuju,“ vypráví Kincl. Většinou úspěšně.
