Rovných dvacet - tolik dal na podzim gólů. To se v nižších soutěžích, z nichž vzejde vítěz soutěže deníku Sport o nejlepšího střelce, nikomu jinému nepodařilo. Ani v jiných ohledech však Lukáš Prückner není tuctový hráč.
Před lety ho připodobňovali ke špílmachrovi Tomáši Rosickému, Česko reprezentoval na mládežnickém turnaji v Paříži, kde si zahrál na stadionu PSG, a jeho jméno zní tak nějak povědomě... Teď třiadvacetiletý bombarďák válí za nejslavnější fotbalovou vísku v Česku a snaží se v Ústeckém krajském přeboru Blšanům aspoň trochu vrátit zaprášenou slávu.
Jeho snem je zahrát si nejvyšší soutěž, zatím se ale musí spokojit s tím, že nastupuje po boku zkušených exligových borců. Parťáka v ofenzivě dělal teplickému odchovanci třeba Horst Siegl, který v lize nasázel během kariéry 176 gólů.
A Prückner má vedle známých tváří pořádný střelecký apetit. Na podzim dal dvacet gólů. O první místo v soutěži deníku Sport ho připravil jen nižší koeficient soutěže, kterou Blšany hrají. To soutěž hattricků už vede.
Když se před čtyřmi lety objevil v přípravě Teplic, zdálo se, že má našlápnuto do světa velkého fotbalu. Jenže místo toho, aby jeho hvězda začala naplno zářit, kariéra talentovaného útočníka se zabrzdila.
„Trochu jsem si myslel, že už všechno přijde samo - a ono nepřišlo. Nezačal jsem chodit na diskotéky a užívat si života, spíš tam bylo nějaké uspokojení. Když se pak přidala zranění, bylo po nadějích a Teplice mě poslaly na hostování,“ krčí smutně rameny mladík.
„Byl jsem tehdy trochu vykulenej, když jsem přišel do šatny, kde seděl třeba Pavel Verbíř. To je teplická legenda, má obrovské slovo. Jen jsem řekl dobrý den a užíval si to.“
Tahle pohádka však rychle skončila. Dál je sice hráčem klubu ze Stínadel, ale už tam nemá profesionální smlouvu a zkouší hledat štěstí v nižších soutěžích. Fotky ze stadionu PSG, kde si jako mladík zahrál a poháry vítězům předávaly tehdejší hvězdy francouzského nároďáku Zidane a Lizarazu, patří mezi jeho fotbalové poklady. „Bylo to pro mě něco neskutečného, nikdy na to nezapomenu,“ vzpomíná. Jenže to je pryč, realita je tvrdší.
Stejně si ale říká:,Tohle tak ještě někdy zažít...‘ A i když to někomu přijde nepatřičné, prohlásí: „Je čas na další restart.“ Třiadvacetiletý hráč se myšlenek na velký fotbal nevzdal. „V Teplicích určitě vědí, že jsem dal dvacet gólů, ale nikdo nevolal. Je to na nich. Měl jsem teď nějaké nabídky, ale nebylo proč z Blšan utíkat. Když to takhle půjde dál, nabídky přijdou,“ prohlašuje sebevědomě.
Ligu si ještě nezahrál, ale v Blšanech válí na stadionu, kde se nejvyšší soutěž hrála. A po boku Siegla, Josefa Němce, Michala Macka a dalších ligistů maká, aby zase frčel fotbalově vzhůru. „Je to velká škola. Horsta jsem sledoval v televizi. Byl jako mašina na góly,“ říká s obdivem. Jak by se ale zachoval, kdyby byl spolu se Sieglem v šanci? Nahrával by, nebo pálil? „Záleží na situaci, když bych byl v lepší pozici, tak bych střílel sám. Jinak bych nahrával,“ tvrdí.
Stejně jako chválí spoluhráče, nadšený je i z prostředí v nejznámější fotbalové vísce v Česku. „Stadion je krásný, mohlo by chodit víc lidí. Ale každopádně by tomuhle areálu slušela divize a myslím, že i třetí liga,“ staví před klub nemalé cíle mladík.
Sám mu může v tomhle směru hodně pomoci svými góly. „Kluci mě hecujou a věří, že góly dám, třeba Pepa Němec. Je hezké, když vás takový fotbalista pochválí,“ těší Prücknera. O tom, že ho kanonády vynesly mezi nejlepší borce v soutěžích deníku Sport, dobře ví. Byť pořadí střelců po každém kole nehltá.
„O nic ale nepřijdu, hlídají mi to spoluhráči a taky kamarád Dominik Valenta, který naposledy vyhrál soutěž hattricků. Je ale fakt, že i díky tomu si mě můžou ve vyšších soutěžích všimnout.“
Předseda představenstva klubu Radek Pospíšil o mladém střelci prohlašuje, že je nezkažený a hodný kluk. Z tohoto hodnocení se však vymyká poslední zápas podzimu, kdy viděl červenou kartu.
Dobře ví, že musí hlavně pořádně dřít, aby se mu splnil sen a jednou si zahrál ligu za milované Teplice. „Když stíhám, zajdu tam na fotbal a fandím. Hlavně se ale teď soustředím na jaro v Blšanech. Kdyby se mi na jaře povedlo dát třeba ještě patnáct gólů, tak věřím, že by nějaká nabídka z vyšší soutěže přišla. Liga v Teplicích, to je sen, ale kdyby přišla nabídka odjinud, určitě bych se nebránil,“ naznačuje kanonýr.
