Odmakal 89 minut, měl toho plné zuby, stejně ale vypadal šťastně. Nicolas Šumský je zpátky na place a pomohl v divizi C Vysokému Mýtu k výhře nad Jabloncem nad Jizerou 3:0. „Jsem rád, že jsem si zahrál snad po tři čtvrtě roce zápas. Trápila mě zranění, už to bylo na palici,“ přiznal útočník.
Před utkáním jste byl nemocný, hrozilo, že zase o start do jara přijdete. Jaké jsou teď vaše dojmy?
„S tou nemocí je to pravda, ale teď mám radost, že všechno vyšlo a já mohl být na hřišti. Nervózní jsem nebyl, ale člověk má v břiše takové chvění a je jen na vás, zda si řeknete, že je to dobrý chvění, nebo špatný. A já myslím, že tohle bylo to dobrý. Měl jsem radost, že si můžu zahrát a dát do fotbalu trochu vášně.“
Mrzí vás, že jste nedal gól. Na zápase byly skoro čtyři stovky fanoušků…
„Šance byly. V té největší mi to blbě skočilo, po zimě je to ještě nerovné. Měli jsme asi pět gólovek, snad si to necháváme na další těžší zápasy.“
Váš tým zahrával i penaltu. Na tu jste si jako nováček netroufl?
„Ivoš Svoboda mi ten balon ukradl (směje se). Já bych si ho klidně vzal. Ale platilo, že kdo je u balonu blíž, tak má štěstí. Standardky jsem ale nikomu nenechal. Pro mě bylo nejdůležitější, že jsem si zahrál. A s Ivem Svobodou i dalšími hráči si na place rozumíme, parta se hodně stmelila na soustředění ve Žďáru. Na hřišti to snad bylo vidět.“
První zápas jste odehrál proti Jablonci nad Jizerou. Leckdo by čekal, že by se vám spíš zamlouval prvoligový Jablonec…
„Ne, to právě ne. Vrátil jsem se do Česka s tím, že si půjdu na půl roku od všeho odpočinout, vyčistit si hlavu po tom všem, cílem je pořádně se připravit na léto. Tam bych se chtěl do toho velkého fotbalu vrátit. Proto jsem i přijal nabídku od futsalistů z ERA Packu Chrudim. Přišla jako blesk z čistého nebe. Je to super k fotbalu, člověk nezakrní. Půjdu z tréninku do tréninku. Jsou to profesionálové, špička, španělský trenér, hráči z Brazílie, cítím se tam jako doma."
Doma jste snad ve Vysokém Mýtě ne?
„Jo, přesně tak, proto jsem se také vrátil. S majitelem klubu jsme se domluvili na vzájemné pomoci. Hodně se mi líbí ten koncept, jakým to tu má směřovat. Ředitel klubu se snaží to dávat dohromady, chce dělat fotbal na úrovni. Nebál bych se říct, když se podíváte na areál, vybavení, že je to na úrovni týmů z druhé ligy.“
Na druhou stranu v lize po těch životních kotrmelcích, byste třeba neslyšel křiklouny, kteří vám mohou některé věci připomínat, aby vás rozhodili. Nebojíte se toho?
„Já to mám odmalička tak, že ať už je nějaká diskuse o mně, nebo článek, v životě jsem si nepřečetl nic. Když jdu na hřiště, tak se zavřu do takové pomyslné bubliny a nic okolo sebe nevnímám. Soustředím se jen na fotbal, abychom to tady s týmem zachránili, a nic okolo mě nezajímá.“
Měl jste v hledišti hodně kamarádů?
„O nikom speciálně nevím. Hodně mých známých se odstěhovalo do Prahy, chodí tam do školy. Ale doufám, že lidi tady byli spokojení a udělali jsme jim radost.“
Jste drobné postavy, neměl jste obavu, že dostanete od soupeřů naloženo?
„Já jsem na tyhle věci zvyklý z Argentiny, tohle tam bylo na každém tréninku. Je to divize, kluci do toho choděj a je jasné, že nejsme někde na baletu.“
