Eduard Bass by se zaradoval. Klapzubova jedenáctka žije! Tedy – zcela jistě alespoň její duch. Mohou za to Furikovci, rodina, jejíž devět členů je dnes aktivně zapojeno do fungování Jiskry Rýmařov, aktuálně divizního týmu z Bruntálska. Jakkoliv je Rýmařov spojen s Tomášem Ujfalušim, slavným místním rodákem, dnes platí: Tady je Furikovo!
Číslo devět: David Furik! Číslo deset: Jiří Furik! Číslo jedenáct: Michal Furik! Trenérem domácího týmu je Milan Furik! Takhle nějak by klidně mohlo vypadat hlášení místního rozhlasu na stadionu TJ Jiskra Rýmařov před divizním utkáním, kdyby se všichni tři Furikovci, kteří jsou nyní členy A-týmu, vešli do základního kádru svého otce a strýce. A z kancelářské kabiny by na vše dohlížel Jiří Furik starší, nyní předseda oddílu…
Připomíná to nejen slavné Bassovo dílo, ale taky docela čerstvou Svěrákovu pohádku o třech bratrech. Mohou za to totiž sourozenci Jiří, Milan a Kamil. Odmala se v rodném Rýmařově věnovali fotbalu a přivedli k němu i své syny, dcery či manželky. Kdyby dnes Furikovi z rýmařovského fotbalu odešli, musel by oddíl hledat nového předsedu, trenéry seniorských i mládežnických kategorií, hráče A týmu, mladších žáků i přípravky…
„Naše rodina, to je prostě fotbal. Mluví se o něm pořád. Na ostatní témata se téměř nedostane,“ říká Milan Furik, trenér divizního celku. Má ve svém týmu dva syny a synovce. Všichni tři zkoušeli štěstí v Opavě, nebo dokonce v Baníku Ostrava. Teď se znovu sešli v Rýmařově, jemuž předsedá Jiří Furik, Milanův starší bratr.
„Poznali, jak to chodí jinde, pokoušeli se prosadit se do profesionálního fotbalu, ale dost možná nebyli v pravý čas na pravém místě. Ještě to nevzdali, ale teď jsou tady, pomáhají na hřišti, ale i se správcovstvím klubu, na kterém se vlastně podílíme všichni,“ líčí Furik trenér.
Nejen na fotbalovém poli jsou hoši svému otci a strýci nápomocni. Milan Furik má firmu, provádí izolace střech. „Takže když na to přijde, kluci svléknou dresy, skočí do montérek a hup na střechu,“ usmívá se šestačtyřicetiletý muž, zjevně „kápo“ rodiny, ačkoliv by tato funkce měla náležet spíše jeho bratru Jiřímu. Ten je o necelé čtyři roky starší a je předsedou oddílu. „Jenže Milan byl vždycky ten nejumluvenější,“ vysvětluje Jiří.
Poněkud v ústraní zůstává třetí z bratrů – Kamil. Je nejmladší. Má dvě děti, které do seniorského věku zdaleka nedorostly. Přesto se o nich ví. Dvanáctiletá dcera Kateřina válí na střídavý start ligu žákyněk v dresu Slovácka, o jejím talentu se ví dokonce i na Spartě. Kromě toho je Kateřina ve své kategorii jednou z nejúspěšnějších desetibojařek v republice.
Také Kamil má, stejně jako jeho starší bráchové, syna. Je mu osm let. Fandí Barceloně, a to je klub, do něhož by se chtěl jednou dostat. Alespoň to malý Tomáš, o němž v Rýmařově hovoří jako o velkém talentu, zcela kategoricky tvrdí. Baník? Sparta? Bayern? Nezájem, pokaždé zamítavě zakroutí hlavou. Real? Znovu ne. Barcelona? Málomluvný hošík se rozzáří.
Nad jeho a Kateřininou výchovou bdí Kamilova žena Romana. Vystudovaná tělocvikářka a dnes trenérka rýmařovské fotbalové přípravky. „Asi jsem si nemohla vybrat, když jsem se do této rodiny provdala,“ usmívá se.
„Asi bych nikdy neřekla, že se smířím s tím, že moje dcera bude fotbalistka. Měla jsem trochu jiné představy. Ale asi to nemělo kam uhnout. Je opravdu velmi dobrá. Tak uvidíme,“ podotýká sympatická žena, která se právě vrátila ze zadního hřiště. Trénink přípravky skončil. Je sedmnáct hodin, startuje blok A-týmu. A to je sólo pro trenéra Milana Furika…
Kolovraty aneb FC Všetečka
Rodinný klub najdeme třeba i v pražském přeboru. V Kolovratech funguje hned kvarteto fotbalových Všetečků, které pojí příbuzenské pouto. Bratranci Jakub a Petr Všetečkovi nastupují k zápasům v dresu nováčka přeboru, vedoucím mužstva je Petr Všetečka a asistentem kouče je pro změnu Jindřich Všetečka.
Ještě na podzim v klubu fungoval i jeho otec Jindřich Všetečka starší v roli hlavního trenéra. Kvůli vytížení v zaměstnání se ale práce pro klub vzdal. „Táta momentálně schází. Na téhle úrovni platí, že je na prvním místě práce. A to pro hráče i pro trenéry,“ komentuje ztrátu v rodinném fotbalovém týmu Jindřich Všetečka mladší.
Kvarteto Všetečků každopádně není zase tak úplně nová věc, spolupráce rodiny fungovala už v minulosti. „Takhle ve čtyřech jsme byli už dřív v Měcholupech,“ říká asistent trenéra přeborového týmu. A jakmile na tuhle kuriozitu přišli fanoušci, hned si na „klanu“ všímali. „To víte, že si z toho pořád lidé dělají legraci, že jsme jedna rodina,“ směje se asistent trenéra Kolovrat.
„Pořád platí, že když se sejdeme na fotbale, je to jako rodinný sraz.“
