Přestřelil. V utkání I. A třídy mezi Dolní Lutyní a svým Vratimovem rozzlobeně napálil míč směrem na rozhodčího. Z patnácti, možná z dvaceti metrů trefi l arbitra přímo do hlavy. A doslova ho knockoutoval. Teď za to Martin Lukeš, bývalý hráč a legenda Baníku, tvrdě pyká. Vyfasoval čtyřměsíční trest a fotbal si bude moci zahrát až na podzim.
Fotbal hraje už jen pro radost. Vždycky říkal, že si bez něj svůj život neumí představit. Možná ještě tajně sní o tom, že si zakope nějakou nižší soutěž v zahraničí, a proto se udržuje v kondici, nicméně vrcholovou kariéru Martin Lukeš uzavřel. Je hráčem Vratimova, účastníka I. A třídy v moravskoslezském kraji. A řeklo by se, že ho v této soutěži těžko může něco vyvést z rovnováhy. Jenže, stalo se…
„Přihodilo se takové nedopatření,“ vrací se s odstupem několika týdnů k utkání, které jeho Vratimov sehrál v Dolní Lutyni. Hosté od sedmnácté minuty prohrávali a nebyli dobře naladěni. Navíc se těžko smiřovali s výroky sudího Josefa Fance. „Jeho výkon jsme na videu zkoumali, pokud se nějakých chyb vůbec dopustil, rozhodně ne vůči Vratimovu,“ myslí si Vladimír Janoško, sekretář krajského svazu.
Jenže Vratimovští to viděli poněkud jinak. A ve 20. minutě to přišlo. Domácí byli u míče, vratimovský Pohludka ovšem vypíchl balon soupeři. Trefil nejdřív míč, pak až hráče. „Což je vždycky hraniční zákrok, ale sudí ho správně vyhodnotil jako nebezpečnou hru,“ glosuje Janoško.
Balon se dostal k Lukešovi, který se nadechl k brejku. Jenže ho zastavil hvizd rozhodčího. „To mě dopálilo. Byl to čistý zákrok,“ nesouhlasí Lukeš s Janoškovým výkladem. „A byl to už několikátý sporný verdikt, tak jsem si řekl, a dost. Zastavil jsem se a rozzlobeně napálil balon někam směrem k rozhodčímu. Nechtěl jsem ho trefit. Jenže, bohužel…“ vybavuje si Lukeš.
Míč trefil přímo arbitrův zátylek. „A ještě k tomu to byla taková pecka. Byla to fakt rána,“ přiznává Lukeš. Při vzpomínce na událost se usmívá, doteď nechápe, kde přišel k tak dokonalé mušce.
„Kdybych to zkoušel stokrát, z těch dvaceti metrů bych to netrefil ani jednou. A když o to nestojím, tak mám takovýhle pech. Teda, pan rozhodčí ho měl taky, já bych takovou šupu dostat teda nechtěl. Není divu, že ho to sundalo. Naštěstí vstal, otřepal se a mohlo se hrát dál,“ konstatuje Lukeš, jenž se později rozhodčímu za způsobenou újmu omluvil.
Vážnější přestupek? V lize jen jednou
Dnes už se na celou věc dívá s nadhledem, ale na hřišti jím cloumaly emoce. Červené kartě, kterou vyfasoval, se nemohl divit. Stejně jako se jí o několik minut později nedivil ani jeho spoluhráč Tomáš Valla. Ten zase neunesl odpískanou penaltu proti Vratimovu, do rozhodčího strčil a mířil do kabin za Lukešem.
Oba hráči skončili před disciplinární komisí. Valla vyfasoval trest na půl roku, Lukeš o dva měsíce kratší. „Panu rozhodčímu jsem se omluvil, snad mi uvěřil, že jsem ho trefit nechtěl,“ říká Lukeš, jenž se v průběhu své dlouhé prvoligové kariéry dopustil jediného závažnějšího přestupku.
„No jo, Klesa v Příbrami,“ vybaví si okamžitě. V roce 2010 přišel Baník v Příbrami definitivně o mistrovský titul. Někteří domácí hráči se za to zklamaným Ostravanům po utkání poněkud vysmívali a Lukeš chytil Michala Klesu pod krkem. Tehdy dostal dvouzápasový distanc. Tentokrát, po události v Dolní Lutyni, mu hrozil nejméně půlroční trest.
„Pro fyzické napadení rozhodčího je šest měsíců dolní hranicí. My jsme ale nakonec rozhodli, že se skutečně jednalo o nešťastnou náhodu a že Martin Lukeš nemohl pomýšlet na to, že rozhodčího z takové vzdálenosti trefí. Proto jsme věc kvalifi kovali jako hrubé nesportovní chování a udělili mu pouze čtyřměsíční stopku,“ konstatuje Svatopluk Pešat, šéf moravskoslezské disciplinárky.
A Lukeš? K fotbalu se vrátí až na podzim. Pokud mu svaz po čase zbytek trestu nepromine. „Uvidíme. Fotbal mě baví, hraju ho pro radost. Jasně že se člověk i tak někdy naštve, ale to, co se stalo, mrzelo i mě. Na té disciplinárce jsme si to přátelsky vyříkali. Byl to prostě pech, že jsem to takhle trefil. Co nadělám, stalo se,“ uzavírá Lukeš, jemuž bude letos sedmatřicet let, s fotbalem ale končit nehodlá.
