Na prahu čtyřicítky zažil Bronislav Červenka příhodu, kterou může léta bavit společnost. Jako trenér domácího Zlína B nastoupil v mistrovském utkání 30. kola MSFL v obraně rivala z Hulína a po výsledku 0:1 nevěděl, jestli vyhrál nebo prohrál.
„Hulínští kluci mě hecovali, ale přece nebudu vypisovat prémie proti svému mančaftu,“ usmál se bývalý prvoligista, který je na sklonku kariéry na roztrhání. A dost možná ještě dál bude…
Bude hrát? Anebo koučovat z lavičky? Dilema před výkopem rozseklo postavení obou celků v klidném středu tabulky. Jelikož nehrozil Hulínu ani Zlínu B sestup, rozhodl se trenér juniorky, že dostojí svým hráčským závazkům v týmu soupeře. Mužstvo, jemuž celou sezonu velel, vedl jeho rovnocenný pobočník Jan Somberg.
Derby odehrál středopolař Červenka kvůli absencím na netradiční pozici stopera. A trenéra nezapřel, ke hře „soupeře“ měl připomínky. „Hodně jsem sváděl souboje s útočníky. Ptal jsem se, proč to hrají tak a ne třeba jinak,“ vylíčil někdejší hráč Drnovic, Baníku či ázerbajdžánského Interu Baku.
Výkon mladíků se mu nelíbil, nepotěšili ho. „Moc jim to nešlo. V podstatě jenom nakopávali balony. Pro mě to v obraně nebylo moc těžké,“ shrnul specifické utkání, které prý nebral nijak prestižně. Každopádně už se na hru díval trenérskýma očima.
I když se rval za úspěch Hulína, přál si, ať „jeho“ Zlín předvede daleko oslnivější představení. „Chtěl jsem, aby vyhrál lepší,“ popsal své pocity. Po bitvě byl rozpolcený. „Měl jsem radost z výsledku, ale ne z výkonu juniorky. Byl bych radši, kdyby nás kluci zamkli, vytvořili si tlak,“ postěžoval si.
Vítězný poražený. I tak se dal označit Červenka, který zároveň funguje jako asistent Bohumila Páníka u áčka. To bude od nové sezony prvoligové a vyhlášený bojovník zatím netuší, jak se všemi fotbalovými „funkcemi“ naloží. Dá se očekávat, že bude víc vytížený u týmu v nejvyšší soutěži.
„Rád bych pokračoval i v Hulíně, už se mě ptali,“ přiznal. „Musím si v klidu sednout a sladit termíny. Na jaře mi z pětaosmdesáti procent nekolidovaly. Pokud se ale budou hodně krýt, tak si aspoň ťuknu někde v nižší soutěži. Kde se hraje třeba v neděli dopoledne. Úplně fotbal zabalit nechci. Jsem zdravý a cítím se docela dobře,“ pochvaloval si.
Jako kouč je podle svých slov kamarádský, ale hráče umí zpucovat. Ne nervy mu leze zejména špatný přístup. Svou kariéru měl Červenka postavenou na poctivosti a tvrdé práci. Proto to dotáhl až do první ligy a na zahraniční angažmá. „Já říkám, že přístup je to hlavní. Fotbalovost přijde,“ popsal své motto.
