Šestnáct let cpal do klubu své miliony. Hodně milionů. Platil profesionály, se kterými dotáhl Mutěnice na druhé místo MSFL. A kdyby Miroslav Jagoš (56) chtěl, mohl s nimi jít do druhé ligy. Jenže pak došla podnikateli z Hodonínska trpělivost a částečně i peníze. Před pěti lety se z fotbalu stáhl a dnes sleduje, jak klub jeho srdce nabírá dech v krajském přeboru. Pořád má dům, jezdí terénním autem a vlastní autodopravu. Ale zlaté časy jsou pryč, na dotování špičkového fotbalu v obci se třemi a půl tisíci obyvatel už Miroslav Jagoš nepomýšlí. „Určitě se nevrátím,“ přesvědčuje.
Klub nadále podporuje, ale hlavně jako fanoušek. Další velké sumy už ve fotbale utápět nehodlá. „Nechci se vyjadřovat k tomu, kolik mě to stálo. Když po někom požadovali deset tisíc, tak po mně patnáct. Ale ničeho nelituju. Peníze jsem dával dobrovolně a věděl jsem, že jsou nenávratně pryč,“ tvrdí urostlý chlap, jehož unavené oči se při vyprávění o úspěšné minulosti občas zablesknou.
Je vidět, že fotbal miluje, léta mu obětoval maximum energie a času. A byl nekompromisní šéf. „Když si trenér přivedl svoje hráče a nedařilo se, tak jsem mu řekl: Podívej, pokud dneska nevyhraješ, tak všichni končíte. Nepotřeboval jsem žádný výbor, rozhodl jsem se sám a hotovo. Vždyť to byly moje peníze. Nevyhrálo se a letěli. Nebudu ty trenéry jmenovat, ale byli z Brna i z Prahy,“ usmívá se.
Kdo prošel Mutěnicemi? |
|
Radek PETR Petr ZEMÁNEK (současný kouč) Roman KUKLETA Michal TRÁVNÍK (odchovanec) Ludevít GRMELA (trenér) Mario PEČÁLKA |
S provinčními Mutěnicemi hrál čtyři roky třetí nejvyšší soutěž, v týmu se protočila známá jména. Ostravského brankáře Radka Petra rozchytaly Mutěnice až k ceně pro nejlepšího brankáře MS hráčů do 20 let (2007) a k následnému přestupu do italské Parmy. „Mrzí mě, že nám Baník ani nepoděkoval. My jsme mu pomohli Radka prodat,“ říká s hořkostí Jagoš. „Když jsem pak kupoval z Ostravy hráče, tak mě osolili těžkým způsobem. Tyhle věci vás znechutí,“ povzdechne si.
Spolupráce s prvoligovými celky z Moravy ho vyčerpávala stále více a předznamenala jeho odchod ze scény. Kluby pouštěly Mutěnicím nepotřebné hráče na hostování na poslední chvíli a nechaly je hradit celý plat. To se ambicióznímu bossovi přestalo vyplácet.
„Týden před soutěží jsem přebral odpadlíky s vysokými smlouvami. Jejich výše neodpovídaly herní úrovni těch hráčů. Platil jsem vysoké základy a v tabulce jsme byli na chvostu. To mě přestalo bavit. Peníze by měly být adekvátní odvedené práci. Tak jako v každém jiném zaměstnání,“ vysvětluje své rozladění, které vedlo až ke složení funkce v klubu a k ústupu do ústraní.
Zmíněná praxe je podle Jagoše neštěstím vesnických klubů. On sám mnohdy netušil, jaký hráč pro Mutěnice ve finále „zbude“ a často byl úrovní nováčka s prvoligovým kontraktem nemile překvapen. Přesto ho musel platit. Hráči se u něj měli moc dobře. Dostávali prémie, proplácely se jim cesty, měli zajištěno ubytování i regeneraci. Profesionalismus se vším všudy.
„Náklady rok od roku rostly a už mi to nepřinášelo potřebné uspokojení. Já jsem vždycky chtěl hrát špici, a když jsem si porovnával sezony, tak čím víc peněz mě stály, tím hůř jsme na tom byli v tabulce,“ líčí.
Logickým krokem bylo utažení finančního toku, otrávený Jagoš předal vládu jiným. První mužstvo se v roce 2010 vzdalo účasti v MSFL a přihlásilo se do I. A třídy. Odtud s novým vedením vystoupalo až do divize a po roční epizodě od letošního podzimu opět působí v krajském přeboru.
„Kdyby se chtělo, tak by se divize udržela. Ale otázka je proč. V té soutěži nemáme okolní derby, návštěvy jsou pořád stejné. Pochopil jsem, že na vesnici je strop divize nebo krajský přebor.“
Ani v nejplodnějších letech prý Jagoš na druhou ligu nepomýšlel. „Já tvrdím, že by ji měly hrát větší města. Nevím, co tam některé mančafty dělají. Natož v první lize,“ podivuje se nad aktuálním rozložením české fotbalové mapy.
Nejslavnějším odchovancem klubu, který dnes drží podpora obecního úřadu, je Michal Trávník, reprezentant Česka v kategorii U-21 a záložník Jablonce. Jeho starší bratr stále nastupuje za Mutěnice, kde už se na fotbalovou slávu jen vzpomíná. „Dělalo mi to radost, cestovali jsme jako blázni,“ vrací se Jagoš v čase.
Z těch dob mu zůstali kamarádi, jiní lidé ho zase podvedli. „Pomáhal jsem i jiným klubům a zůstaly mi tam dost velké peníze. Ty už v životě neuvidím,“ je si jistý.
