Pavel Horváth, k tomu Petr Kouba. A oba na utkání III. třídy okresu Děčín. Nezasvěcení fanoušci teď jistě zírají s otevřenou pusou. To je omyl, nebo se hrála exhibice. Kdepak, byl to mistrák klubu Roma Děčín, ale slavné osobnosti českého fotbalu se na něm neukázaly. Jde jen o shodu jmen.
Pavel Horváth sice má za sebou bohatou hráčskou kariéru, ale s plzeňským jmenovcem nemá nic společného. Sám je šéfem fotbalového klubu Roma Děčín. A Petr Kouba? Na bývalého gólmana reprezentace a Sparty zapomeňte. Tenhle Kouba má pěkně zakulacené bříško a na hřišti působil v roli hlavního arbitra. „Známe se dvacet let,“ culí se šéf TJ Roma Děčín.
I když se jedná o čtvrté kolo, Roma hraje doma poprvé. Před týdnem nastoupila venku, první dvě kola pak vyhrála kontumačně. Teď se v neděli krátce po poledni scházejí desítky fanoušků, z velké části Romů, na děčínský městský stadion, aby si jejich Roma zahrála proti Bukovině. Nemusíte patřit do tábora domácích, ale stejně vás zaujme drobná postava domácího šéfa Horvátha.
Stejně jako Plzeňský „Horvi“ dirigoval hru Viktorie, tak jeho severočeský jmenovec šéfuje dění na stadionu. „Vy budete pořadatelé, k ploše nikdo nepůjde. Kluci, nahoru na tribunu, žádná sprostá slova,“ velí rázně. Všechno musí klapat.
Když pak k němu z tribuny přiletí míč, okamžitě pohrozí. „Ještě jednou a půjdeš ze stadionu,“ zní jasný vzkaz. Klučina se tak raději věnuje fotografovi a vyptává se: „Pane, vy nás budete kamerovat?“ Další z přihlížejících pak zkouší dohodnout, aby do tisku pronikla týmová fotografie domácích, a šteluje muži s aparátem celý tým před objektiv.
Je jasné, že domácím záleží na tom, aby se hrálo v klidu. Fanoušci sice občas zabouří, někdy zklamáním, jindy zlostí, když domácí spalovač Lukáš Kamer zahodí snad osm jasných šancí. Hlavně se ale baví fotbalem. Co proto dávají i vlastnímu týmu. „Nemáme obranu,“ stěžuje si jeden ze starších fanoušků. Po minutě se ptá, s kým že to vlastně Roma hraje.
Když zjistí, že s Bukovinou, pochlubí se, že tomuhle soupeři on sám dával ranec gólů. Ty ale děčínskému týmu tentokrát schází a hosté získávají tři body za výhru 1:0.
Mezi fanoušky je hodně dětí a maminek, není nouze o neposedné prcky. Žádný virvál se ale nekoná. „Hele, platila jsi dvacku? To se musí, to je na rozhodčí,“ upozorňuje jedna z maminek kolegyni. Ta se dušuje, že vstupné zaplatila.
Všechno v pohodě ubíhá. Až vybuchne chvíli před koncem domácí spalovač Kamer. Ten se chvíli svíjí ve vápně v bolestech, pak ale vyskočí na nohy a cloumá s ním vztek. Když se ho domácí lavička snaží uklidnit, křičí jak smyslů zbavený. „Neřvi na mě, nebo ti dám jednu,“ míří si výhružně zaťatou pěstí na bradu.
Směrem k Horváthovi se ale krotí. „Ty na mě klidně řvi, ale on ne,“ ukazuje na střídačku. Situaci neustojí, práskne kapitánskou páskou o zem. „Končím,“ zahlásí do éteru a odchází do kabiny. Tím shodí svůj do té doby výborný výkon.
Romský fotbal je tu padesát let
Roma dohrává o deseti, protože už má vystřídáno. „Omlouvám se za něj. Celý tým ho odsoudil. Dostane pokutu, a když se podobná věc bude opakovat, tak není problém se rozloučit,“ slibuje rezolutně šéf domácího klubu. Je jasné, právě podobná extempore mohou nahrávat kritikům klubu, s nímž soupeři nechtějí hrát. A on nechce, aby to tak bylo. Jinak se zápas odehrál bez excesů.
„Byli slušní, v pohodě. Odpískal jsem normální utkání. Hráč domácích, s kterým byl problém, odešel sám ze hřiště a vše se v pohodě vyřešilo,“ hodnotil duel sudí.
Hosté odjížděli spokojení, určitě nelitovali, že do zápasu šli. „Viděli jsme, jak hráli před týdnem, že ani nenastoupili kompletní, tak jsme si řekli, že radši než platit zkusíme získat tři body. A vyhráli jsme,“ oddechl si kapitán Bukoviny. Gólman vítězů si při odchodu s fanoušky i povídal. „Chytal jsi jako Čech,“ dostalo se mu pochvaly. „Taky jsem Čech,“ smál se a kráčel do šatny.
Z ní po chvíli burácel vítězný pokřik, to domácí mrzela porážka. „Já jsem spokojený, klukům jsem poděkoval. Prohráli jsme, ale pořád je to dobrý výsledek. Romský fotbal je tu padesát let a já věřím, že náš tým půjde dál,“ zakončil Horváth.
