Chcete vidět v akci Real Madrid, FC Liverpool, Celtic Glasgow nebo třeba turecký Galatasaray Istanbul? Nemusíte za hranice! Stačí vyrazit na některé zápasy nižších soutěží v Česku. Nenarazíte tam sice na Cristiana Ronalda, Maria Balotelliho, ani Wesleyho Sneijdera, ale „bílý balet“ v českém podání najdete klidně několikrát. Třeba v divizi E, kde hraje Real Lískovec. Ve středočeské I. B třídě zase válí Spartak Průhonice, jenž obléká trika Galatasaraye.
Seznam klubů, jejichž dresy okouzlily české týmy v nižších soutěžích, je bohatý. Kdyby se tihle vyvolení sešli třeba ve skupině evropského poháru, určitě to nebyla nuda. Deník Sport se snažil zmapovat, proč kluby neodolají a vymění své klasické barvy za známější konkurenci.
Důvody jsou různé. Někdy jde o počin sponzorů a malé kluby, jež počítají v rozpočtech každou korunu, s radostí hrábnou po novince, kterou upoutají pozornost fanoušků i médií. Všechno může přerůst v takové souznění, že si dresy začnou kupovat i fandové.
Takže třeba ve východočeských Libišanech řádí tamní „Real“ na trávníku a dresy „bílého baletu“ mají na sobě i někteří diváci. Jindy jde o kamarádskou výpomoc, kdy některý z hráčů dostane nabídku od známých v zahraničí. Ta se týmu zalíbí natolik, že neodolá a do Čech se aspoň na dresech dostanou další hvězdné kluby.
A pak je tu třetí možnost. V nižších soutěžích se objeví fotbalisté, kteří si během kariéry zahráli ve slavných klubech, a koupí dresy pro svůj nový tým. To byl případ Vladimíra Šmicra v pražských Dolních Chabrech (I. A třída). Na Ústecku zase Sokol Černiv v I. B třídě „hraje“ Mnichov 1860. Šefem klubu je totiž otec Romana Týceho, fotbalisty, jenž v německém klubu dlouhá léta působil.
Právě do této skupiny lze zařadit i poslední českou fotbalovou senzaci. Před pár desítkami let se tradovalo, že když soupeři jedou hrát ligový zápas na Spartu, prohrávají už v Průhonicích 0:2. To už sice neplatí, přesto se řadě týmů mohou právě v tomhle místě rozklepat kolena. Tamní Spartak totiž na podzim hrával v dresech tureckého gigantu Galatasaraye Istanbul.
Klubová soupiska vám hravě odhalí, kdo má tuhle novinku na svědomí – bývalý reprezentant Tomáš Ujfaluši. Nastoupil sice jen ve čtyřech mačích, ale hodil průhonický tým do „Gala“.
„Když jsem nastoupil do Průhonic, bylo nutné dát nějaké zápisné. A já se rozhodl pro tuhle formu,“ vysvětluje bývalý reprezentant. Ten během kariéry vystřídal řadu slavných fotbalových značek – Atlético Madrid, Fiorentinu nebo bundesligový HSV. Přesto vyhrálo Galatasaray. „Zvolil jsem ho i proto, že jsem tam v zahraničí hrál naposledy. Končil jsem tam a měl možnost dresy zařídit. Jsou to originály, žádné repliky. Kluci v Průhonicích jsou zhýčkaní, repliky by na sebe nevzali,“ směje se Ujfaluši.
„Vůbec jsem netušil, co Tomáš chystá. Docela nám pomohlo, že tenhle dárek přišel. Kluci nové dresy vzali, hlavně je zajímalo, jestli koušou,“ komentuje novinku sekretář klubu Jan Přílepek. „Všechno bylo v pohodě. Jen někteří naši hráči jsou robustnější postavy a mají dresy poněkud elasticky na tělo,“ pokračuje Přílepek s tím, že týmu nyní soupeři přezdívají Galatasaray z Průhonic. „Taky bylo fajn, že jsme v těch dresech první zápas vyhráli 3:0,“ dodává.
Možná by mohlo tohle známé jméno přivábit do Průhonic i další. Vždyť parťákem Ujfalušiho byl v Turecku také útočník Milan Baroš. Ten je sice nyní v Baníku Ostrava, ale tahle myšlenka se Ujfalušimu líbí. „Máme na Milana spadeno. Jen co se rozhodne s vrcholovým fotbalem skončit, vletíme na něj. Možná by nám to jeho pověstné srdíčko mohlo pomoct. Hrál v ´Gala´ nějakých pět let, má k tomu klubu vztah, takže ho možná bude lákat ještě jednou dres tohoto klubu obléct. Spoléháme na to,“ usmívá se Ujfaluši.
Ten byl pro diváky na začátku určitě větším magnetem než nové dresy známého týmu. „První věc, která je zajímala, byla, zda nastoupí Tomáš. Máme dohodu, že na zápasy přijde, když mu to nabitý program dovolí,“ líčí sekretář průhonického klubu. „Když jednou nastoupil, přišel fanoušek a měl snad třicet kartiček s týmy, kde Tomáš hrál. A on mu je všechny podepsal,“ chválí hvězdu za přístup.
Přijít s touhle novinkou v Německu, byly by Průhonice při silné turecké enklávě v zemi nejspíš hitem. V Česku to tak není, ale i Spartak si svého „Turka“ našel. „Jeden kamarád, který chodí na naše zápasy, je fanatický fanda Galatasaraye. Ten je nadšený. Galatasaray je jeho láska. Nemusí fandit reprezentaci, ale tomuhle klubu ano,“ hlásí sekretář. A Ujfaluši to potvrzuje: „Měl obrovskou radost, že mají Průhonice tyhle dresy.“
Otázkou je, co až se Ujfaluši vrátí do rodného Rýmařova. V jakých barvách budou hrát tam? „Problém je v tom, že hraju za Průhonice, takže jsem zápisné musel zaplatit tady. Ale slibuju, že jakmile do Rýmařova přestoupím, pořídím dresy i tomuto klubu,“ dušuje se bývalý reprezentant.
