Brazilec Pelé dal pět tisíc gólů, v Čechách zase Pepi Bican tisícovku. Na tisíce pak počítá svůj rekord i český rozhodčí Jaromír Čejka. Chlapík, který před pár dny oslavil 77 let, totiž odřídil už víc než šest tisíc zápasů a je v tomhle směru rekordmanem. A zdaleka nekončí, život bez fotbalu si nedovede představit. „Rád bych to dotáhl na sedm tisíc odřízených zápasů,“ tvrdí. Tahle meta je pro něj v dohledu, jako sudí má v kronikách i 718 hokejových mačů…
Představa, že se sedmi křížky na krku bude jen odpočívat, je pro Jaromíra Čejku nemyslitelná. Týden co týden nastupuje na hřiště. Tak to je už 53 let. Startoval v nižších soutěžích, dotáhl to do první ligy i do Evropy, teď už je zase zpátky dole. „Ještě bych si rád zapískal přebor,“ zasní se. Ve fotbale ho už nemůže nic překvapit.
Nedávno jste zakulatil počet odřízených zápasů na šest tisíc a postaral se o další rekordní zápis. Nenapadlo vás, že je ideální chvíle kariéru zabalit a už se na sport jen dívat?
„Samozřejmě že se mě pořád ptají, kdy skončím. Odpovídám, že dokud budu zdravej a nebudu dělat ostudu sobě a rodině. Beru všechno žáčky, dorost, kdo zavolá, tam jedu. Fotbal je pro mě všechno, je to můj život. Stál mě dvě manželství, což je tvrdá daň, ale miluju ho.“
Na začátku jste asi na nějaké rekordy ani nepomyslel, že?
„Dá se říct, že jsem se narodil s míčem u nohy. Nejdřív jsem sám hrál na pravém beku za béčko Třebíče, ale nebyl jsem nijak vynikající, dost často jsem byl vylučovanej. Potom mi říkali, že možná i proto mi pískání tak jde. Nakonec jsem musel kvůli astmatu přestat. Na fotbal jsem ale chodil dál. A sem tam se stalo, že nepřijel rozhodčí, tak mi říkali, ať jdu na pomezí, jako laik. Tenkrát to šlo, dali mi sodovku, já měl fotbal rád. Lidi říkali, kruci, tobě to jde. Tak jsem si udělal kurz a začal pískat. Říkal jsem si, že se zkusím dostat co nejvýš. A za sedm let jsem byl v lize.“
Kdy vás napadlo, že můžete být rekordmanem?
"To nebylo z mé hlavy. Do Pelhřimova, kde rekordy evidují, mě dotáhl jeden známý novinář. Půjčil jsem jim svoji kroniku a oni ji prostudovali. Dneska klidně nějaký Lojza řekne, že má 7000 zápasů, ale tady jsou ty moje všechny zapsané (zaklepe na popsaný sešit). První rekord jsem měl v době, kdy jsem pískal 43 let, to bylo 4444 utkání. Pak už jsem si to hlídal.“
No a teď je těch zápasů 6040, jak daleko to může dojít?
„Vymyslel jsem, že kdybych spojil odpískaná utkání ve fotbale a hokeji, mohl bych se dostat na sedm tisíc, když bude sloužit zdraví. Jeden rok jsem pískal fotbal a hokej dohromady, ale to nešlo. Nestíhal jsem, tak jsem zrušil hokej.“
Jak na vás koukají kolegové a také fanoušci v kraji? Slyšel jsem, že teď v nižších soutěžích pískáte radši sám. Proč?
„Někteří mladí by se ode mne učili, ale jiní jsou naštvaní, že ještě pískám a zabírám jim místo. Třeba bývalý rozhodčí Karel Vidlák říká, pane Čejka, každý okres by byl šťastný, kdyby vás měl. Ale přebor mi už nedají písknout, že jsem starý. Tak říkám, ať se podívají na výkony. Nemám inzultace a červený karty. Je tam rozdíl 25 let věku, ale ať porovnají výkony.“
Mladší sudí mohou být nervózní, když na ně fanoušci křičí. Poraďte jim, jak se zbavit trémy?
„Ještě když jsem byl ve třetí lize, tak jsem pískal pohárový zápas Sparty s Duklou, bylo tam pět tisíc lidí. Zvládl jsem to, i noviny psaly, jak mi to jde. Ale já měl tehdy obrazně řečeno plínku mezi nohama. Když bych měl tedy prozradit svůj rituál, tak já jsem šel vždycky před zápasem na velkou stranu. Muselo to tak být, abych byl připravený.“
To mi neříkejte, že to jde takhle na povel…
„Je pravda, že jednou v Brně, když jsem viděl, že je tam padesát tisíc lidí, tak se mi nějak nechtělo. Tak mi řekli, ať si dám štamprdle a najednou to šlo.“ (směje se)
Vy jste přitom začínal pískat v době, kdy se ještě neudělovaly červené karty. Jak se to řešilo?
„Prostě jste řekl hráči, ať si dá odchod. Vlastně je to stejné, jak když pískáte třeba přípravu. Řídit takové utkání na okrese, to je katastrofa. Hráči vědí, že nemají průkazky, tak mě klidně pošlou do pr…. Řeším to tak, že jdu za trenérem a říkám mu, tady čtverka je unavená a druhý poločas už nechce hrát. A on ho stáhne. Nebo běžel sám hráč v nastavení na bránu a já pískl konec, protože nastavený čas vypršel. Lavička se mohla zbláznit. Ale proč? Tak jim říkám: to mám čekat minutu, než dáte gól? Kluby vědí, že když přijedu, bude klid. Lidi řvou po faulu - karta, karta. Tak se otočím a říkám, počkej, taky bude. Ještě jeden takový zákrok a já mu to spočítám.“
Slyšel jsem ale, že za urážky jste i v přátelském utkání udělil červenou kartu…
„To hrála přátelák Třebíč se Ždírcem a přišla urážka „ty starej č.…u“. Řekl mi to kluk, kterýmu bylo přes pětatřicet. Povídal jsem mu, že to slovo od č mi nevadí, ale že řekl starej, to se mě dotklo. Za to šel ven, jen se divil.“
Stýská se vám po vyšších soutěžích?
„Beru to tak, že čím jdete výš, tím si lépe zapískáte. Když budu ve čtvrté třídě, tak tam hráč kopne a má nohu za uchem. Tak písknu a on se ptá, co jsem udělal… Proto raději pískám výš. Já bych si troufl na první ligu, ale asi by to bylo pomalejší.“
To myslíte vážně?
„Z fl eku. Neříkám, že bych ten fofr vydržel, ale já jsem těch dvanáct kilometrů za zápas běhal, měl jsem krokoměr, měřil jsem si to.“
Jak se udržujete v kondici?
„Jsem workoholik, chodím uklízet před barák, jdu každému pomoci. Když jsem byl v lize, chodil jsem i běhat. Trénoval jsem i s hráči, co jsem s nimi kopal. Teď už fyzičku nehoním. Sem tam mi to taky píská na průduškách. Trošku hůř slyším a taky jsem překonal rakovinu prostaty, byl jsem na operaci šedého zákalu, teď ale vidím jak blázen a všechno čtu bez brýlí.“
Nemáte vy, nebo vaši blízcí strach, že to s vámi třeba ve velkých vedrech sekne?
„Když někam přijedu, tak se diví, jé, vy ještě pískáte. Když teď bylo osmatřicet stupňů, bylo to náročné. Každému ale říkám, hele, když se svalím, nevolejte 155. Dejte mi míč pod hlavu, praporkem mi přikryjte obličej a prosím o písničku „Zelená je tráva.“ Přece je tam, píšťalka když na vás zavolá, to by byl přece stylový konec. Ale proč takhle uvažovat. Mluvili jsme o sedmi tisících zápasů, ale ani pak bych neřekl dost. Konec není, dokud to půjde.“
Energie máte na rozdávání, přesto, máte v rodině někoho, kdo od vás přebere fotbalovou štafetu?
„Mám dva syny, tři vnuky a jednu vnučku, k tomu šest pravnuček. Moje současná paní má dva vnuky. Jeden hraje ligu za Vysočinu a druhý v MSFL za Velké Meziříčí. Rozhodčí tam není ani jeden, vypadá to, že rod Čejků zanikne na píšťalce.“
Teď jste slavil narozeniny. Počítám, že fotbalem…
„Samozřejmě. Normálně jsem o víkendu pískal. Jen mě zaskočili kamarádi, když mi jednu akci přeložili ze soboty na pátek. Takže jsem měl nakonec v sobotu volno, ale klidně jsem mohl pískat.“
Jak vypadá takový váš ideální den nebo víkend?
„Kdybych si mohl vybrat, tak by to začalo zápasem v pátek. V sobotu bych odřídil turnaj mládeže a odpoledne zápas, ideální by bylo ještě utkání v neděli. Den, kdy bych nemyslel na fotbal, není. Co se týče televize, tak se podívám spíš na cizinu. Českou ligu mám na to, když nemáme doma o čem mluvit, tak se podívám a zabiju čas. Když je mi někdy smutno, tak si sednu k té své kronice.“
Vyberete nějaký moment, na který nemůžete zapomenout?
„Třeba jsem pískal všechna derby v Československu, tedy co se týče Prahy, Košic, Bratislavy. Samozřejmě že nejvíc je derby Slavia–Sparta. Kdo tenhle zápas odpíská, ten o sobě může říct, že byl rozhodčí. Já tam byl i na pomezí, třeba když jednou pískal Portugalec a celé derby dovrzal. Pochopitelně zážitkem byly i zápasy venku. Když tam vlála československá vlajka, tak jsem měl husí kůži a slzy v očích. Taky se o mně ví, že miluju hokej, a když jsem pískal v Moskvě, bydleli jsme v hotelu Rossija. Vedle nás bydlela Sborná, tak jsem se potkal s Treťjakem. Nezapomenu ani na to, jak jsem v hokeji pískal zápas svého vnuka.“
To musel být pro dědečka zážitek. Na co třeba vzpomínáte?
„Bylo mu dvanáct, měl u helmy košík. Předvedl ale tvrdý zákrok a já ho poslal ven. Dodnes vidím jeho očička, jak říká: Dědo, to su já. Odpověděl jsem mu, mazej. Za to musel dostat dvě minuty.“
JAROMÍR ČEJKA
Věk: 77 let
Rozhodoval ve fotbale: 6040 zápasů
Rozhodoval v hokeji: 718 zápasů
Odřízené zápasy: 6758
První zápas: 4. dubna 1963, Tasov–Hartvíkovice
První zápas v lize: 31. března 1971, Žilina–Prešov
Bilance v lize: 75 jako hlavní, 109 jako pomezní
Nařízené penalty: 701 pro domácí 414 pro hosty
Kolik diváků ho vidělo: 2 650 930
Najezdil: 315 843 km
Jako sudí viděl: 26 459 gólů (21 217 jako hlavní, 5242 na čáře)
Rekord: 4 penalty v zápase Bohemians–VSS Košice (2:2), vyrovnaný rekord z roku 1928.
Na mezinárodním turnaji nařídil v první minutě penaltu pro domácí a ve druhé minutě pro hosty.
Rekordní výhra: 35:1 (15. října 2013), zápas žáků
Související články
