Rok si žil jako zámožný rentiér. František Komňacký (63) jezdil po světě, sportoval, užíval si vnoučat. Stres zakázán! Droga jménem fotbal však známému kouči od nové sezony opět zvedá adrenalin. Uhlobaron Karel Komárek, jemuž říká Karlík, ho posadil na lavičku divizního Hodonína. „Když prohráváme, mám úplně stejné pocity jako v lize. Až jsem se toho trošku lekl,“ přiznává.
Nejvyšší soutěž už sleduje František Komňacký jen v teple domova. I když to má z Drnovic blízko do Brna, na Srbské ho nepotkáte. „Způsob hry Zbrojovky moc neprožívám. I když se vždycky zachrání, dívat se na to nedá,“ říká upřímně bývalý reprezentační asistent, jenž přivedl v roce 2004 k titulu ostravský Baník. Tam jeho prvoligová stopa v dubnu 2014 také končí.
Amatérský tým jste naposledy trénoval někdy před třiceti lety v Drnovicích. Nemáte s tím problém?
„Je fakt, že jsem se od těch dob nesetkal s tím, že hráč nemůže na trénink, protože má směnu anebo přijde pozdě, že se u nich v práci něco stalo. Trošku mi to tehdejší časy v Drnovicích, kdy jsme postupovali z divize do třetí ligy, připomíná. Člověk musí brát v potaz, že hráče fotbal neživí a jejich kvalita odpovídá výši soutěže. Nemůžete s nimi zacházet stejně jako v lize a dávat jim pokuty, když si myslíte, že si je zaslouží. Mně to ale problém nedělá.“
Jak to?
„Já už nejsem ani jako jejich táta, ale spíš děda. (úsměv) Můj vztah k nim je shovívavější. Ale nemám problém s jejich přístupem, oddaností k fotbalu. To je naprosto v pořádku. Mám tam hráče, jako je Tomáš Polách, který je vzorem pro ostatní. Nejen na hřišti, kde se to snaží dirigovat. Ten mi moji roli usnadňuje. Fotbalově je na tom pořád dobře. S balonem je silný, vidí hřiště.“
Kde se vzal exligista Polách v divizi?
„Když jsme začali řešit můj příchod, viděl jsem Hodonín v jednom utkání. Chyběl mi v jeho mužstvu lídr, zkušený tvůrce hry. Potřeboval jsem někoho, kdo na hřiště přenese to, co chceme hrát. Asistenta mi dělá Láďa Malár (bývalý prvoligový útočník), můj někdejší svěřenec a Tomův kamarád. Společnými silami jsme ho přesvědčili, ať jde k nám. Klíčovou roli v tom sehrál ředitel Marián Vasilko, který s ním doladil smluvní podmínky.“
Už vám Malár tyká, když se stal vaším kolegou?
„Ne. Já to nemám moc rád, držím si odstup. Časem se vztah může nějak vyvinout, třeba u sklenky. (úsměv) On je snaživý, dělá to se zápalem. Může z něho vyrůst solidní trenér. Ale tykání není můj styl. Vyká mi i soused Jožka Weber (trenér Karviné). Kolikrát jsem si říkal, že už to stačilo, protože teď už je náš vztah víceméně jen kamarádský. Ale pořád se k tomu tykání nemůžeme dokopat. I jemu by možná ze začátku dělalo po těch letech problémy.“
Jak dlouho v Hodoníně vydržíte?
„Dohodli jsme se na roční smlouvě, ještě ji vozím nepodepsanou v kabele. Je to spíš dohoda na podání ruky. S Karlíkem Komárkem (majitel Moravských naftových dolů – mecenáše klubu) se znám více než třicet let. Když jsem ho v Hodoníně poznal, bylo mu asi šestnáct. Já jsem tam bydlel, pracoval a hrál. Tehdy jsem se rozvedl, všechno jsem nechal ženě. Neměl jsem kde bydlet, neměl jsem nic. Pak přišel jeho táta, Karel Komárek starší, a nabídl mi práci, bydlení. Hodonín mi pomohl a teď mu to chci vrátit. Ve městě se nám s druhou manželkou narodila dcera.“
Jaké byly měsíce bez fotbalu?
„Přiznám se, že mě to zpátky moc netáhlo. Já jsem si ten rok užíval a splácel dluh rodině. Jet čtyřikrát za rok do Alp na lyže, na dvanáct dní na Korsiku, na týden s kamarády na kola, do Maďarska, třikrát týdně chodit na tenis…(vypráví nadšeně) Teď se chystáme na Floridu. Bylo to příjemné pro všechny a mně se to ohromně líbilo. I paní byla spokojená. Přišla domů a bylo navařeno. (úsměv) Až skončím, tak na to zase navážu.“
Ale stejně jste dlouho jako rentiér nevydržel…
„Měl jsem pár oddílů, kam bych šel, kdyby se ozvaly. Pak se jejich počet zužoval a najednou se ozval Hodonín. Potkali jsme se v Praze s mladým Karlem a viděl jsem, že by byl rád, kdybych to vzal. To byl pro mě defi nitivní impulz. Do té řeky jsem se ponořil znova. Samozřejmě to není tak náročné jako v lize, i když to děláte na této úrovni naplno. Hodonín je hokejové město, chceme tam fotbal zpopularizovat. Ve městě je popelkou, moc lidí na zápasy nechodí. Rád bych trošku přispěl k tomu, aby jich bylo třeba tisíc. Na divizi jsme asi nejlépe zajištěný klub.“
Prý se podnikatel Komárek chystá vybudovat ve městě rozsáhlý sportovně-kulturní areál včetně nového fotbalového stadionu. Je to pravda?
„Ano, nad tím projektem jsme seděli. Na maketě to vypadalo úžasně, něco takového jsem ještě neviděl. Entuziasmus lidí kolem toho se mi líbí. Karel prostředky má a do Hodonína by je uvolnil rád. Je to jeho srdeční záležitost. Chodil tam do školy, prožil první lásky…Tohle postavit by pro něj neměl být problém. Svým způsobem by to byl od něj takový dárek městu a regionu. Ale pochopitelně to není jen o něm.“
Jak se známým miliardářem vycházíte?
„Já jsem Karlíka poznal jako výrostka. Puberťáka, který se taky snažil hrát fotbal. Velký talent nebyl, pak se hodně ponořil do podnikání. Hlavou celého konglomerátu byl starej Karlík, dnes už jdou oba svojí cestou. Ukazuje se, že je Karlík ohromně šikovný. Já si ho skutečně vážím.“
Takže je pro vás důvěryhodný?
„Absolutně. Karlík se o fotbal zajímá, je například kamarád s Pavlem Nedvědem. S ním si tykám, to nám z těch dřívějších dob zůstalo. Bral mě jako strejdu. Na něm je vidět upřímná snaha, že chce pomoct. Možná má jediný postranní úmysl, a to mít v Hodoníně nějaký svůj pomníček.“ (úsměv)
Jedete na postup do MSFL?
„Takhle to není postavené. Samozřejmě mě sem nebrali, abychom hráli osmé desáté místo. Představa je taková, že do roka, nejpozději do dvou, by měl jít Hodonín výš. Aspoň třetí liga by se ve města hrát měla.“
V nejvyšší soutěži jste vedl loni na jaře Baník, který vás brzy odvolal. Byla chyba tam jít?
„Když jsme jednali s panem Šafarčíkem, bylo skoro jisté, že do klubu přijde Alois Hadamczik jako spolumajitel a Pavel Hadamczik jako sportovní ředitel. To mi velmi evokovalo situaci před lety, kdy jsem se do Ostravy dostal poprvé. S těmito lidmi by byl Baník daleko silnější. Bohužel to nedopadlo. Nejsem si jistý, že bych tu nabídku vzal, kdybych věděl, že tam Hadamczik nebude.“
Dalo se z týmu vytřískat víc?
„Víte, já z toho angažmá doteď nemám až tak špatný pocit. Mužstvo, které jsem dal víceméně dohromady já, bylo poskládané docela slušně. Bohužel pro mě a bohudík pro Baník se probudilo zrovna výhrou v nastavení nad Slováckem a pak v Brně se Znojmem, kde už jsem to nevedl. Tím začala série se slabšími celky. Baník se nastartoval a v pohodě se zachránil. Se stejnou sestavou a v podstatě i se stejným systémem jako jsem měl já. Myslím, že jsem tam odvedl dobrou práci.“
Jak to dopadne s Baníkem v této sezoně?
„Teď se toho opravdu bojím. Už tam není ani taková kvalita. Borci typu Frydrycha ztratili energii a spíš možná myslí na to, až to klekne, oni půjdou pryč a fotbalově vyrostou. Fotbalová perspektiva je momentálně v Ostravě špatná. Kádr je podprůměrný, i když se tým snaží. Je sice pěkné, že vedete se Spartou, ale když pak soupeř přišlápne, tak vás stejně smete.“
Máte ještě vůbec nějaké trenérské plány ve vrcholovém fotbale?
„Mně bude letos čtyřiašedesát. To je doba, když člověk ještě může, ale už nemusí. Trénovat by měli mladší, kteří mají větší energii a hlad po tom něčeho dosáhnout. Myslím, že toho bylo dost. Ale fotbal pořád dělám naplno. Jinak to nejde. Je to droga a věc, kterou teď prožíváte nejvíc na světě. Pokud máte na prvním místě něco jiného, tak ho radši nedělejte.“
Hodonín pod Komňackým
Stará Říše 2:1
Ždírec nad Doubravou 1:3
Žďár nad Sázavou 1:0
FRANTIŠEK KOMŇACKÝ
Narozen: 15. listopadu 1951 (63 let)
Pozice: trenér
Klub: FK Hodonín (divize)
Trenérská kariéra: Drnovice (1986 – 1994, asistent i hlavní kouč), Kroměříž (1994 – 1995), Poštorná (1995 – 1997), Slovácko (1997 – 2001), Zlín (2001 – 2002), Žilina (Slovensko, 2002), Púchov (Slov., 2002 - 2003), Baník Ostrava (2003 – 2004), Ružomberok (Slov., 2005 - 2007), Rostov na Donu (Rus., 2007), Jablonec (2007 – 2012), Jihlava (2012 – 2013), Baník Ostrava (2013 – duben 2014), Hodonín (od léta 2015)
Reprezentace: asistent u seniorského A-týmu (2009 – 2012)
Úspěchy: český titul s Baníkem (2004), slovenský titul s Ružomberkem (2006), dvakrát vítěz Slovenského poháru (s Púchovem a Ružomberkem), 2. místo s Jabloncem (2010), 3. místo s Jabloncem (2011), Trenér roku (2009)
