Prasata řádila – a je po fotbale. Tedy minimálně na podzim. V Pecce na Jičínsku, kde hraje své zápasy rezerva Lázní Bělohrad v okresním přeboru, se musí smířit s tím, že teď bude hrát jenom u soupeřů. Třetinu jejich hřiště totiž převrátili naruby divočáci a to teď připomíná oraniště, které by neobstálo ani při koňském cross country, natož aby se na trávníku honili nadšenci s míčem. „Puzzle jsou proti tomu, co máme na hřišti, hračka. Tam aspoň tušíte, kam který dílek patří,“ líčí Vladislav Stárek, který na areál i fotbalové dění v něm dohlíží.
Viděl jsi to? Už jsi to viděl?! Před pár dny se tyhle otázky valily na šéfa klubu z Pecky celé dopoledne. Telefonem, přes internet, jako lavina. Pořád dokola, jako zaseknutá gramodeska. Každého zajímala jediná věc: Co se stalo?
Nezbývalo než vysvětlovat, že stádo divočáků zničilo hřiště. To využívá béčko Lázní Bělohrad, které se před pár lety spojilo s klubem z Pecky. „Vypadalo to jako čerstvě zorané pole. Nejdřív jsem ani nemohl mluvit,“ vzpomíná na nešťastnou chvíli Stárek.
Spoušť odhalil jako první. A byl v šoku. I když, úplná novinka to nebyla. Divočáci už v minulosti přišli, nejspíš na ochutnávku. „Byli u nás už dvakrát. Poprvé zničili fl íček dvakrát dva metry v rohu hřiště. Pak byl klid a zapomnělo se na to. Už tehdy jsme o tom ale říkali zdejšímu loveckému spolku, z jehož honitby k nám chodí,“ vypráví funkcionář.
Není to tak dlouho a divoká prasata se připomněla znovu. Průběh podobný, škoda nevelká, hrát se mohlo dál. Jenže tím to neskončilo. Přišla třetí návštěva a průšvih byl na světě. „Teď to prasata vzala napříč celým hřištěm, zničila třetinu trávníku,“ zoufá si Stárek.
Paradoxem zůstává, že zvířata cestou na hřiště musela přejít louku. Ta ovšem vyvázla doslova bez ztráty kytičky… „Když vidíte divočáky na poli, pochopíte, že tam hledají žrádlo. Ale třeba louka, po které přišli, je absolutně netknutá,“ kroutí klubový šéf nechápavě hlavou. „Možná, jak bylo sucho, a my jsme trávu kropili, tak je to k nám táhne víc,“ hledá vysvětlení pro chování čtyřnohých fotbalových nepřátel.
Trávník byl zničený opravdu dokonale. Když fotbalista vykopne drn, ten se vrátí na místo a jede se dál. Jenže kňouři to vzali „s údržbou“ z gruntu. „Tohle šlo patnáct, dvacet centimetrů do hloubky. Na tomhle hrát určitě nešlo, to by bylo maso a hazard se zdravím. Představte si, že hráč vede míč a najednou se mu noha propadne o patnáct čísel,“ vypráví Jiří Bičiště, sekretář bělohradského oddílu.
„Stát se tohle před začátkem podzimu, tak jsme museli odehrát venku všechno,“ dodává. Dobře ví, že kdyby podobná katastrofa měla zasáhnout klub častěji, mohlo by to znamenat i konec fotbalu. Nadšení porvat se s osudem by třeba nechybělo, ale finance ano.
Když se zmiňoval známým i soupeřům o tom, co klub postihlo, prý se často rivalové smáli. Nikoho by prý podobná věc nenapadla. „Četl jsem jen o zničených hřištích po povodni nebo o tom, jak hřiště rozoral fotbalistům majitel pozemku. Možná někde JZD stříkalo pole a část postřiku zničila někomu trávník, ale že by za to mohla zvířata?“ přemýšlí nahlas Bičiště.
Pak si přece jen na jeden případ vzpomene. „Vlastně o jednom víme. Tenhle problém mývají v Lužanech. Řádí jim tam pravidelně krtek. Jenže to se zasype a dá se nějak normálně hrát. Spoušť po divočácích tohle nedovolí,“ dodává. Podobné příhody, kdy si divoká zvěř vyrazila na hřiště, však úplnou výjimkou nejsou, párkrát už se objevily.
Divočáci to klubu z Pecky v každém případě pořádně zavařili. Na naříkání v koutě však nebyl čas. Do nejbližšího zápasu žáčků po úderu kňourů zbývalo pár hodin. „Se soupeři z okolí máme dobré vztahy, vycházíme si vstříc. Prostě se jen prohodilo pořadatelství, šlo o to, aby měli volné hřiště, a to měli. Takže se všechno odehrálo. Stejně jim ale děkujeme,“ oddechli si v Pecce. První krok se jim podařilo zvládnout. Jenže tím to nekončilo.
Na hřišti se muselo začít makat. „Už dvakrát byla brigáda. Přišlo osm a dvanáct lidí, odpoledne po práci. Všechno jsme otočili, srovnali, udupali. Teď musíme čekat i na pomoc přírody, jak je zima, tak už tráva nevegetuje. Je jasné, že po zimě nás čeká další práce,“ ví Stárek.
Klub vše okamžitě konzultoval i se specializovanou firmou na trávníky. Dostali doporučení, aby k trávě přihodili semínka obilí. „V zárodku prý podrží drny při sobě, ale jak se pak opakovaně seká, tak nikdy nedojde do klasu, samo zajde,“ líčí Bičiště.
Všem je jasné, že se po téhle kalamitě prohne i klubová kasa. „Obvykle do hřiště nasypeme tak osmdesát tisíc korun a to nepočítám práci ve volném čase. Myslím, že tam klidně padesát tisíc navíc zahučí. Kolik to bude přesně, to se teď nedá odhadnout,“ myslí si Stárek.
Strach není na místě, náhradu za škody přece vysází pojišťovna, může vás napadnout. Jenže to není tak úplně jisté, i když v otázce pojištění prý klub nic nepodcenil. „Proti takovéhle škodě vám nikdo hřiště nepojistí, zkoušeli jsme to. Snad nám ale pomůže Myslivecká pojišťovna, ta by měla nahrazovat škody způsobené zvěří. Budeme s ní jednat.“
Klub se sám snažil zabránit divočákům v cestě na hřiště řadou kůlů, mezi které nastříkal pěnu, jež měla zvířata od cesty do areálu odradit. Stálo to tisíce, ale investice se minula účinkem. „O plotu kolem hřiště jsme neuvažovali, ten by prasata nezastavil. To by musela být zeď za dva miliony, a ty nemáme,“ krčí rameny bafuňář. „Obec nám pomáhá, i teď přijde mimořádný příspěvek, ale náklady na tyhle škody to pokrýt nemůže,“ má jasno Stárek.
Stejně tak si klub ani nenajme myslivce, který by číhal na škodnou a nějakého prasečího vetřelce zastřelil. Jen je o situaci zpravil a věří, že by mohli kňoury od cesty do areálu odradit. Doufá, že tenhle recept nakonec zabere – a Pecka už zase bude mít jen soupeře v kopačkách.
Kde také řádí zvěř?
Potíže s divočáky řešili letos v dubnu fotbalisté havířovských Dolních Datyní. Tam prasata zničila jen okraj tréninkového hřiště u lesa, kance tam přilákaly žaludy.
V červenci pak pro změnu divoká zvěř páchala škody na trávníku v Oloví na Sokolovsku. „Byla to spoušť. Rozhodli jsme se, že hřiště narychlo oplotíme, jinak by ho divočáci úplně zničili,“ poznamenal na internetových stránkách obce tamní fotbalista Richard Štětina.
Před dvěma lety se z podobného šoku vzpamatovávali v Liticích na Plzeňsku. Klub měl strach z velké vody, která nepřišla, hřiště ale zničila zvířata.
Fotbalovou pohodu v Býškovicích na Hranicku narušují na jaře krtci, klub opakovaně zasypává desítky děr, aby mohl hrát doma. Stejný problém řeší i ve Větrném Jeníkově na Jihlavsku.
