Jako jeden z mála hrál za Spartu i Slavii, teď fotbalový samorost Martin Abraham kope za FK Přepeře. U ambiciózního nováčka I. A třídy v Libereckém kraji začíná trénovat i děti. Vypráví mimo jiné o „práci rukama“, své případné autobiografii nebo „telefonní kauze“ z roku 2006 po zisku mistrovského titulu s Libercem. „Jak to ale tehdy bylo, to si nechám až na ty svoje paměti,“ směje se. „Nerad bych zase po těch deseti letech šel na svaz...“
Na rozhovor do kavárny dorazil několik minut před smluveným časem. „Dochvilnost mám rád,“ vysvětlil Martin Abraham. S novináři se jeden čas vůbec nebavil, tomu se nyní majitel dvou mistrovských titulů s Libercem a Slavií jen usměje. V první lize nastupoval také za Spartu, Mladou Boleslav, Příbram, Slovácko a Bohemians. Přestože brzy oslaví „teprve“ 38. narozeniny, hraje za FK Přepeře. Na jaře jim pomohl k postupu do I. A třídy v Libereckém kraji. „Rád bych začal hned o nich, je to možné?“ odstartoval rozhovor otázkou „Abrc“.
Jasně. Tak proč jste si vybral právě Přepeře?
„Jsem strašně rád, že jsem asi po sto letech potkal nějakého fanatika do fotbalu, jako je Michal Kupka (předseda a majitel FK Přepeře, jednatel dopravní firmy, pozn. red.). Kromě mě tam má i Jardu Nesvadbu, který ve fotbale také něčím prošel a rozumí mu. Snažíme se mu pomáhat ve fotbale, ale jsme u něj i zaměstnaní. To by se člověk až divil, že jsme sice bývalí fotbalisti, ale jsme mu tam schopni udělat cokoli.“
Co třeba?
„Když potřebuje udělat plot, uděláme plot. Nejsme žádní frajeři, děláme i těžší práce. Teď jsem se i zasmál, když mi Jarda tuhle říkal: Kámo, víš, proč jsme toho ve fotbale tolik dokázali? Tady to bouráme a nevadí nám to? Protože máme vůli! Ale samozřejmě hlavně mu pomáháme ve fotbale.“
I jinak než na hřišti?
„Kromě mě a Nesvadby je tam trenér Jan Bednář s asistentem Miroslavem Kvapilem, kteří dříve hráli za Turnov druhou ligu. Teď jsme teprve v počátcích. Chce tam vybudovat mládež a prakticky začínáme na zelené louce, což pro mě bylo ideální. Od prvního září trénujeme předpřípravku, na což se osobně strašně těším, protože děti jsou čisté. Když se jim něco nelíbí, hned vám to řeknou a naopak. Jsou plné emocí a já jsem byl vždy emotivní člověk. Na hřišti i mimo něj. Fotbal je moje srdcová záležitost a jak často říkám Jardovi, bez fotbalu bych asi umřel.“
Máte trenérskou licenci?
„Teď jsem dokončil na FTVS kurz osobní a kondiční trenér. Zaplať pánbůh za to. Kdyby nebylo Aleše Kaplana, jehož znám ze Sparty a řadím ve své kariéře mezi top kondiční trenéry, tak se do toho asi nedokopu. Díky němu jsem to dokončil. Dokopal mě k tomu, ať napíšu závěrečnou práci a jdu ke zkouškám.“
Jaké jste měl téma práce?
„Hodnotil jsem zimní i letní kondiční přípravu v prvoligových klubech, ve kterých jsem byl. A samozřejmě jsem si nebral servítky. Když jsem hrál ve Wiesbadenu, bylo to na lepší úrovni než ve Spartě a ve Slavii, když jsem za ně hrál. Z toho jsem byl hodně překvapený. O českém fotbalu vůbec nemůžu říci úplně top dobré věci... Právě proto jsem rád za fanatiky typu Míši Kupky, který do toho jde, i když ví, jak to v české lize funguje. Viz poslední kolo.“
Co máte na mysli?
„Zápas Jablonce s Příbramí a podobně. I přesto je takový, že chce v Přepeřích postavit stadion a dělat mládež.“
Jaké má s Přepeřemi ambice?
„Zatím je v plánu divize. S kamarády Míšu Kupku zrazujeme, aby výš nešel. Je to zbytečný. Ať si udělá radost tím, že si postaví stadion. Sice říkám stadion, ale bude to stadionek pro tři sta až pět set diváků. A prioritou je mládež. Těším se na to. Špunti to strašně prožívají, mají emoce. Jsem takové velké děcko, takže možná tam mezi ně zapadnu.“ (směje se)
Před čtyřmi lety jste v jednom rozhovoru řekl, že v Česku jste zaškatulkovaný jako problémový. Že jste se mohl dostat do iks klubů, ale často od klubů slyšel, že mají strach, abyste zase něco nevyvedl. Setkáváte se s tím i v nižších soutěžích?
„Určitě si myslím, že svým způsobem to platí stále. Ale na druhou stranu jsem prostě takový. Nejsem člověk, který by někomu lezl do zadku, vždy jsem své názory říkal otevřeně. Postupem času si člověk samozřejmě řekne, že tohle nemusel říkat a možná by dopadl úplně jinak, jenže vždy si říkám, že až budu umírat, můžu se na sebe podívat do zrcadla. Dám příklad, i když zase asi narazím.“
Sem s ním.
„Petr Švancara. Znám ho od dorostu, výborný fotbalista, ale malinko uplakánek, který často filmoval, což není můj šálek kávy. Ale na druhou stranu opravdu výborný fotbalista, který je schopný strhnout v Brně lidi. Klobouk dolů před tím, co udělal se stadionem Za Lužánkami. Ale když přišel k nám do Příbrami, tak to byl kluk na deset patnáct minut. I na tréninku čtyři na čtyři jsem s ním nerad hrál, protože to byl chodící fotbalista. A samozřejmě to ode mě nerad slyšel.“
Proto uvažujete o sepsání nějaké autobiografie, které jsou v poslední době populární?
„Rozhodně by bylo o čem psát, odmala jsem takový živel. Těch pár šedin, které rodiče mají, je asi kvůli mně... Byl jsem hodně živé dítě. Na všechno je ale zatím čas, i když by to asi bylo pěkné počtení, protože těch historek mám strašně moc.“
Právě. Teď třeba uplynulo deset let od kauzy po mistrovském titulu s Libercem, kdy vám měl někdo volat z Mladé Boleslavi před vzájemným zápasem v posledním kole.
„Jojo, Zápo (Tomáš Zápotočný) pak dostal pokutu a všechno se zametlo pod koberec.“
Tak řekněte, jak to bylo? Protože pak jste říkal, že vám nikdo nevolal a že to celé bylo nedorozumění.
„O tom klidně můžeme napsat další článek, protože to by bylo na dlouhé vyprávění. Samozřejmě, že tam nějaké telefonáty byly. Zápo se musel doznat na svazu a prakticky se to muselo zamést pod koberec. Přitom já mohl dostat dvě červené karty. Každý se tomu diví, ale já si pamatuji každé utkání, které jsem hrál. A tohle kór. Proti nám byly odpískané dvě penalty, nesmyslné. Každý, kdo to viděl a je soudný, si musel udělat obrázek sám. Ale ve finále zjistíte, jak to dopadne, když něco pustíte do novin. Řekněte mi jediný případ, kdy jste za to nedostal pokutu, jediný příklad! Věřil jsem třeba, že Ivan Hašek je ten pravý předseda, a vezměte si, že pod nějakým nátlakem pak odstoupil, protože se to úplně asi nedá dělat tak, jak by se mělo... Kdo si někdy stěžoval na rozhodčího, dostal pokutu a vyšumělo to.“
Dobře, ale jak to tedy tehdy bylo?
„Nechám si to až na ty paměti. (směje se) Nerad bych zase po těch deseti letech šel na svaz... A raritou pak bylo, když jsem po tomhle utkání přestoupil do Mladé Boleslavi. Jenže to bylo úplně jinak, protože jsem v Liberci válčil s některými lidmi z vedení.“
V nižších soutěžích je to občas divočina. Narážíte tam tedy se svou povahou?
„Zatím musím říci, že je to v pohodě, i když pokaždé se s prominutím nějaký idiot najde. Když jsme hráli se Sedmihorkami, skoro divizním mančaftem, pro který je asi degradace, že je I. A třída porazila. A jejich trenér na lavičce urážel všechny okolo. Úplně zbytečně. Neznám ho, v životě ve fotbale asi nic nedokázal, byť se třeba pletu, ale když tam začal vykřikovat, že má gympl... Asi si myslí, že každý fotbalista je hloupý nebo co. Ono to bude asi vůbec zajímavý. Hrajeme I. A třídu a tady je to vesměs všechno derby, snad sedmkrát jedeme do Liberce. A tady se musím vrátit k našemu majiteli, protože je možné, že některým bude ze závisti trnem v oku.“
| Martin Abraham |
| Narozen: 20. září 1978 (37 let) Výška/váha: 180 cm/80 kg Pozice: záložník Klub: FK Přepeře Profesionální kariéra: FC Synot (2001-2005), Slovan Liberec (2005-2006), Mladá Boleslav (2006-2007), Sparta (2007-2008), Slavia (2008), AEK Larnaka (2008-2010), Zlín (2010), Wiesbaden (2010-2012), Bohemians 1905 (2012), Příbram (2013-2014) Největší úspěchy: 2x mistr české ligy (Liberec, Slavia) Rodina: rozvedený, děti Valerie, Sarah a Kryštof Zajímavost: v sezoně 2007/2008 si v české lize zahrál za první Slavii i druhou Spartu a vyhrál také domácí pohár |
