Kdysi zažila strmý vzestup, však to Hlavice dotáhla až do třetí ligy. Její dres oblékal třeba současný záložník Liberce Egon Vůch či třeba Jan Flachbart. Na malou vísku s dvěma sty obyvateli unikátní počin. Jenže nyní se v Hlavici chodí jen na „prales“. Zvolna tak kopíruje příběh Drnovic či Blšan. „Ale vesnice teď žije fotbalem více než ve třetí lize,“ říká současný šéf David Vincour, jeden ze zachránců klubu.
Pokud byste dorazili do malé vísky nedaleko Českého Dubu na Liberecku, asi by vás při pohledu na místní hřiště nenapadlo, že se tu ještě před čtyřmi lety hrála třetí nejvyšší soutěž v Česku.
„Když jsem tam přijel poprvé a viděl, jak to tam vypadá, tak jsem si říkal, že to snad ani není možný, že se tady hraje fotbal na takové úrovni,“ směje se dnes Vůch, který před šesti lety v Hlavici restartoval kariéru a půlrok za ni hrál.
„Byl to pro mě odrazový můstek do velkého fotbalu, v Hlavici jsem se zviditelnil, takže na ni vzpomínám velice dobře, ten půlrok mi změnil fotbalovou kariéru. Ale prostředí bylo hrozný. Byla tam jen pole a mezi nimi dvě hřiště, jedno z nich bylo z kopce a hned vedle druhého byl kostel. Lidé to také znali, protože nedaleko má chatu Oldřich Kaiser a v hospodě vždy dělal kraviny,“ vzpomíná s úsměvem Vůch.
Plat šest tisíc a prémie
A prozradí i svůj tehdejší plat: šest tisíc korun plus prémie. Přesto byla malá víska postrachem prvoligových týmů. Ostatně v roce 2008 zde na penalty ztroskotala v poháru i Mladá Boleslav. To bylo v obci pod Ještědem slávy! Klub se proslavil i angažováním řady Afričanů a Jihoameričanů. A v jednu chvíli fungoval i jako farma Hradce Králové.
S velkým fotbalem v Hlavici začal podnikatel Vilém Němec v roce 2002 spolu s bývalým fotbalistou Liberce Petrem Bulířem jako hráčem a sportovním manažerem. Startovali v okresním přeboru. Až se v roce 2008 Hlavice během šesti sezon postupů prodrala až do třetí ligy, kterou dokonce v jednu chvíli i vedla!
Jenže za dalších pět let nastal pád. Tak trochu i pochopitelný. Podobně jako v případě Blšan byla první liga i pro Hlavici třetí nejvyšší soutěž z dlouhodobého hlediska nadměrným soustem.
„Pro vesnici, jakou Hlavice je, by byl krajský přebor odpovídající a divize už nadstandardem. ČFL byla soutěží po všech stránkách náročná a po ukončení farmy Hradce Králové to už prostě nešlo. Smutný příběh z Českodubska, kde podobně dohrály týmy Českého Dubu a Bílé,“ vysvětluje dlouholetý funkcionář z Libereckého okresního fotbalového svazu Miloslav Cihlář.
Jako katalyzátor zafungovaly i podnikatelské trable majitele klubu. „Liberecký kraj trpí akutním nedostatkem hráčů a my nejsme schopni z místních zdrojů vytvořit mužstvo na odpovídající úrovni. K tomu ještě ekonomická situace, takže činnost v Hlavici postrádá smysl,“ zdůvodňoval před třemi a půl lety Němec hrozící zánik klubu.
Lidi fotbal v Hlavicích baví
Přesto Hlavice z fotbalové mapy nezmizela, nakonec padla až do okresu. A příběh končí z určitého pohledu v podstatě happyendem. Parta místních nadšenců klub s takřka milionovým dluhem za pomoci obce zachránila. V Hlavici se nyní chodí alespoň na III. třídu.
„Teď hrajeme ten klasický vesnický fotbal, ale řekl bych, že to tady žije fotbalem více než v té třetí lize, kde jste nakonec už vlastně ani nikoho z hráčů pořádně neznal,“ prozrazuje současný prezident klubu Vincour.
„Nyní zase za klub hrají místní, což je jiné, když kluky znáte, než když vidíte nějakého hráče jen jednou za čtrnáct dnů na zápase. Soužití je lepší, předtím se klub trochu odcizoval,“ dodává prezident klubu s rozpočtem pár desítek tisíc korun.
Z éry třetiligových Hlavic zůstal alespoň sportovní areál, do kterého Němec investoval. A ještě něco jiného? „Občas se ještě stane, že když vyjedeme k týmům, které pamatují éru Hlavice ve třetí lize, stále se na nás chtějí vytáhnout. V soutěži máme šest béček, takže kluby pořád neváhají nasadit z áčka více hráčů než normálně, aby Hlavici porazily. Ale to je už jen takové doznívání slavné éry. Všichni už vědí, že se starým klubem nemáme nic společného,“ uzavírá Vincour.
Z věhlasných časů sice zůstal jen odlesk, jenže místní baví.
